Zajištění anesteziologické péče lékařem je naší výhodou

Vedle odborných informací se na nedávném kongresu České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny ČLS JEP hovořilo i o rozdělení kompetencí v anesteziologii. Ve dvouhodinovém bloku zazněly jak názory lékařů, tak pohled zástupců nelékařských profesí a zazněly i zkušenosti z Velké Británie, Kanady, Rakouska či Spojených států. K otázce kompetencí v anesteziologii se v rozhovoru pro MT vyjádřil také prof. MUDr. Karel Cvachovec, CSc., MBA, předseda výboru ČSARIM.

Jaké role hrají při zajišťování anesteziologické péče v českých nemocnicích lékaři a nelékaři? Můžete stručně popsat i modely, které se používají v jiných zemích?

V České republice se anesteziologie historicky vyvinula jako lékařská disciplína. Tento vývoj nám umožnil rozšířit rozsah svých činností nad rámec pouhého podání anestezie při operacích, můžeme zasahovat také do předoperační přípravy i pooperační péče. Na druhou stranu je zcela legitimní otázka, zda je tento model v České republice neměnný a udržitelný v situaci, kdy se personální náklady na lékaře zvyšují a jejich profesní příprava je stále náročnější. Koneckonců, blíží se uplatnění evropské direktivy týkající se pracovní doby a v jejím důsledku budeme s největší pravděpodobností od ledna potřebovat pro zajištění chodu nemocnic více lékařů, kterých je ovšem nedostatek. Proto je diskuse nad možností většího využití nelékařského personálu, např. v určitých fázích podávání anestezie, opodstatněná.

Ve světě existují dva modely anesteziologické péče. Ten náš je velmi blízký původnímu britskému modelu, kdy je podávání anestezie výlučně lékařskou činností. Tento model je mimo Českou republiku uplatňován i v ostatních zemích bývalého východního bloku a např. v řadě zemí Jižní Ameriky. V druhém modelu, jejž v určité „soft verzi“ používají v Nizozemsku či skandinávských zemích, získávají vysokoškolsky vzdělaní nelékaři kompetence pro podávání anestezie pod dohledem lékaře. Ten takto supervizuje dvě až čtyři anesteziologické sestry, ale klíčové výkony provádí sám – úvod do anestezie, regionální techniky apod. V extrémní podobě tohoto modelu anesteziologické sestry v některých menších amerických nemocnicích plně nahrazují lékaře‑anesteziologa, zákon pouze nařizuje, aby u úvodu do anestezie byl přítomen lékař, což může být i chirurg, jenž se připravuje na operaci. Tomuto modelu samozřejmě odpovídá i přiměřený rozsah operativy. V univerzitních a dalších větších centrech USA se však situace blíží spíše evropským poměrům.

A jsou oba tyto základní modely srovnatelné?

Při srovnání obou modelů lze říci, že přinášejí porovnatelné výsledky, jak z hlediska kvality poskytované péče, tak ale i celkových nutných finančních nákladů. Levnější práce anesteziologických sester se totiž zpravidla navyšuje o náklady na specialistu, kterého beztak musejí přivolat ke konzultaci při komplikacích či nejasnostech, jež vyplývají z omezeného rozsahu jejich odborných znalostí. Na druhou stranu si myslím, že existuje určitý prostor pro rozšíření sesterských kompetencí, např. po vzoru Beneluxu, kde lékař uvádí i vyvádí z anestezie a během výkonu sestra přesně popsaným způsobem postupuje podle ordinace lékaře a vede dokumentaci, přičemž jakékoli vybočení z normy znamená přivolání lékaře. Pak při dobré organizaci práce a vyhovujícím stavebním uspořádání může jeden lékař pracovat i na několika operačních sálech najednou. Bolavým místem takového modelu může být nemožnost časově sladit několik operačních výkonů tak, aby byla zajištěna dostupnost lékaře v situacích, které to vyžadují, a současně nevznikaly velké prostoje. V praxi se bohužel představa, že s menším počtem anesteziologického personálu lze vykonat více práce, příliš nenaplňuje.

Podmínkou fungování takového modelu je ovšem skutečně precizní definování kompetencí anesteziologických sester. Nelze jen napsat, že např. sestra může intubovat pod dohledem lékaře, ale je třeba i definovat, u jakého typu pacienta a za jakých okolností. V každém případě je třeba usilovat o široký konsensus a hlavně si vyjasnit, k jakému modelu chceme finálně směřovat, protože pak mají tyto debaty zcela konkrétní odborné i ekonomické dopady, včetně dopadu na počty pracovních míst jednotlivých členů anesteziologického týmu.

Kdo by se měl na tomto konsensu podílet a kdo by měl určovat pravidla?

V rámci debaty by měly být vyslyšeny všechny relevantní názory, ale základní rámec, jenž by konečný model definoval, musejí nastínit plátci zdravotní péče, kteří by deklarovali, co jsou schopni a ochotni v rámci svých rozpočtů zaplatit. Pak může následovat debata o tom, jaký způsob je za daných finančních možností nejefektivnější při zachování vysokých standardů odborné úrovně. Nicméně zatím konkrétní zadání ze strany zdravotních pojišťoven nezaznívá.

Bohužel absence jasných kritérií, podle nichž by se mělo postupovat, je patrná i v procesu restrukturalizace lůžkové péče obecně. Definování podoby poskytování zdravotní péče je otázkou vrcholně politickou. Plátci by měli říci, kolik finančních prostředků mají k dispozici, a politici by měli rozhodnout, kde a jakou péči za tyto prostředky pro své voliče „nakoupí“. Odborná veřejnost by pak měla posoudit, zda jsou představy politiků v praxi za daných finančních podmínek uskutečnitelné či nikoli. Zadání by tedy neměla formulovat zdravotnická veřejnost, ta by měla být garantem odborné úrovně poskytnuté péče. Výroční kongres je dobrý místem, kde o takových otázkách diskutovat. Proto jsme tomuto tématu věnovali celý jeden programový blok.

A jak tedy vidíte budoucnost české anesteziologie? Myslíte, že spějeme spíše k modelu Beneluxu, nebo zůstane zachován dosavadní tradiční model poskytování anesteziologické péče?

Myslím, že současné pojetí by mělo být zachováno a vnímám jako naši přednost, že anesteziologická péče je poskytována široce lékařsky vzdělaným personálem, který se nesoustředí jen na technickou stránku podávání anestezií, ale je schopen poskytnout komplexní péči ve všech situacích. Proto bych se přimlouval za zachování našeho modelu a popř. jeho kultivaci. Pokud by byl požadavek na určitou racionalizaci v této oblasti, pak bych spíše vedl diskusi o tom, zda je nutné, aby každý lékař měl v průběhu i běžného nekomplikovaného operačního výkonu trvale k dispozici anesteziologickou sestru, jak je to dnes zvykem.

Zdroj: Medical Tribune