Začínají nemocniční dostihy?

V poslední době se v médiích rozvířily debaty o srovnávání nemocnic podle toho, jak léčí a za kolik. VZP zavádí nový systém nazvaný KEP neboli klinicko-ekonomický profil a věc se prezentuje, jako kdybychom právě nyní přišli s převratnou myšlenkou.

K tomu bych rád podotkl, že data o vykazování má VZP již od svého vzniku. S tím, co se kde jak léčí (či vykazuje), se smysluplně pracuje již od 90. let, a nikoliv, jak by se laickému čtenáři médií mohlo zdát, z doby před pár týdny, kdy ministr Heger ohlásil KEP na rok 2012. Data se dále kultivovala kolem roku 2000, kdy vzniklo zájmové sdružení nemocnic, které si navzájem sdílelo detailnější informace o tom, jak si která nemocnice stojí.

Protože tenkrát ministerstvo a zdravotní pojišťovny usilovaly také o jakési vyhodnocování dat z hospitalizací, pokoušely se vytvořit systémy svoje vlastní.

Vznikla původně dvě tzv. Národní referenční centra (NRC) a dnes již není podstatné, které vzniklo na truc kterému. Výsledkem je, že od roku 2003 existuje jedno Národní referenční centrum NRC, které je zájmovým sdružením právnických osob. Patří k němu zdravotní pojišťovny, Asociace nemocnic ČR a ještě pár dalších subjektů.

Kromě vyhodnocení porodnic podle frekvence porodů a podobné analýzy totálních náhrad kyčelních kloubů a s nimi spojených komplikací se však široká veřejnost z žádných informací o tom, "jak se kde léčí", nedozvěděla. Zveřejňování výsledků péče má svou – byť krátkou historii. Jak už to bývá, Spojené státy jsou asi tak dvacet let před Evropou v některých směrech, a ani zde to není zásadně jinak.

Čísla sama mnoho nenapovědí

Na informaci o výsledcích medicínských výkonů je však ošidné to, že každé číslo má svůj "příběh". Aby se mohl správně interpretovat, je potřeba znát přesně, co znamená, a také další souvislosti. V článku Pacienti se dozvědí, jak se u nich léčí (MFD 18. 7.) se píše, že "úmrtnost pacientů na tyto nemoci byla ve Strakonicích dvojnásobná".

Přestože jde o laické médium, čtenář by si zasloužil informaci trochu přesnější. Dvojnásobná znamená 20 místo deseti? Anebo přepočteno na 100 operovaných, osm případů místo čtyř? Důležité jsou i další souvislosti. Výběr pacientů, spádovost, počet výkonů, velikost předmětného oddělení atd.

Až potom se otevírá prostor k informaci "kde lépe a o kolik". Bez podobného upřesnění se dopouštíme srovnávání pověstných hrušek s jablkem.

Co tedy lze a co nelze očekávat od zveřejnění podobných informací? Především spontánní úsilí o zlepšení toho, jak si která instituce stojí. Zejména pak snahu těch nemocnic s "horšími" výsledky se dotáhnout na ty "lepší". To nastává zákonitě. Nikdo nechce být dlouhodobě na chvostu jakéhokoliv žebříčku.

Zde však je nutné dát pozor na to, že není tolik zajímavé pořadí – zdali v tabulce "jak se kde léčí" je moje nemocnice na patnáctém nebo na osmém místě. Důležitý je parametr, od kterého se to odvíjí.

Srovnáváme-li třeba míru komplikací po nějakém výkonu a moje nemocnice je na patnáctém místě, důležitější než tato informace je číslo, jestli rozdíl mezi prvním až patnáctým je 10 nebo 50 procent. V obou případech je umístění nemocnice stejné, avšak vypovídací hodnota je úplně jiná.

Zveřejnění bude pro veřejnost?

Slovíčko, které zde zaznělo již několikrát a možná není až tak úplně doceněno, je "zveřejnění". Půjde o informace pro širokou veřejnost, nebo pouze nejdříve pro dotčené nemocnice a posléze zřizovatele, tedy kraje?

Z již uskutečněných výzkumů za dvacet let – především v USA – je evidentní, že pokud se tyto informace o kvalitě a výsledcích péče nedostanou na veřejnost (širokou, laickou atd.), tak její efekt na zvyšování kvality, potažmo dotahování méně kvalitních nahoru ke kvalitním, je zanedbatelný.

Proč by to nemocnice dělaly? Veřejnost se o tom nedozví a peněz budou mít stejně. Bylo by s podivem, proč by vynakládaly energii na zlepšení.

Odejdou pacienti? Kdepak...

Také obavy ze zásadních přesunů pacientů od "horších" nemocnic k "lepším" jsou zcela liché. Nelze očekávat žádné "tektonické změny" v chování – podotýkám – velkých skupin pacientů. Mají-li pacienti "volit nohama", tedy svým chováním poskytnout reálný obraz toho, o co usilují, tak je vidět, že jim zase tolik na kvalitě nesejde. Chtějí mít péči především po ruce v každém městě a chtějí ji zadarmo. Toto jsou hnací motory chování pacientů.

Vyhodnocení výsledků péče je velmi chvályhodným počinem. Otázka je, zda se opravdu plánuje systematické a opakované zveřejňování výsledků péče, nebo zda jde opět o ojedinělý výkřik do tmy.

Že se to nebude všem líbit, je evidentní. Možná dojde i na soudní pře a bude velmi zajímavé sledovat, zda soudy rozhodnou ve prospěch toho, že výsledky poskytované péče lze zpřístupnit široké veřejnosti, nebo se přikloní k tomu, že zveřejnění může ohrozit pověst nemocnice jako podnikatelského subjektu.

Miroslav, Palát, prezident asociace, CzechMed

---

Zdroj: Mladá fronta Dnes