Pročítat statistiky Eurostatu o zdravotním stavu evropského obyvatelstva není věru veselá záležitost. Žijeme sice déle, kvalita života se zlepšuje, ale na zdravotním stavu se to projevuje spíše negativně. Už třeba jenom to, že podle statistik každý rok postihne skoro třetinu evropského obyvatelstva nějaká duševní porucha.

Pravda, populární "depku" asi skutečně občas dostane každý a neletí s tím hned k psychiatrovi ani si nejde lehnout na divan k psychoanalytikovi, jenže jeho produktivita práce tomu odpovídá. Ekonomika trpí, společnost to stojí peníze.

A nejde jen o duševní nemoci. Kardiovaskulární onemocnění jsou nejen nejčastější příčinou smrti, ale jejich léčení stojí ročně přes 150 miliard eur. Jen o něco méně stojí v EU léčba nemocí spojených s kouřením a s léčbou obezity. A to do nákladů statistici nezapočítávají ztracené pracovní dny, které jdou do stovek milionů.

Medicína se v posledních dvaceti letech rozvíjí tak bouřlivě jako ještě nikdy v historii. Problémem jsou ovšem náklady na tyto nejmodernější způsoby léčby. V průměru rostou o tři procenta ročně. Všechny zdravotní systémy vykazují hluboké ztráty. Lékaři se dostávají do těžko řešitelného dilematu.

V devatenáctém a po téměř celé dvacáté století byla moderní medicína univerzální institucí, která mohla aplikovat prakticky ihned všechny nové poznatky. Přístup k nim měl každý pacient. To se v posledních letech mění. Vůbec se nedá pochybovat o tom, že nákladná léčba už nemůže být pro každého. Sbohem, Hippokratova přísaho.

Jak řešit pocit frustrace z toho, že vhodná léčba je sice známá, ale není v daných podmínkách dostupná. Jak udržet trend stále rychleji se rozvíjející medicíny a nezruinovat přitom ekonomiku státu a zdravotních pojišťoven?

Odpověď na to hledá nejen Evropa, ale i USA a světe div se, i Čína a Indie. Evropská komise kvůli tomu svolala dokonce už třetí konferenci, na které se podíleli zástupci vědy, farmaceutických firem, zdravotnického managementu i pacientských organizací.

Inovace ve zdravotní péči

Evropská komise, to je velká mašinérie, kde za každým rozhodnutím jsou hodiny a hodiny jednání. Jestliže se k organizování konference spojila hned tři generální ředitelství – zdraví a spotřebitelů, výzkumu, vědy a inovací, podniků a průmyslu – ukazuje to, že se situace musí urychleně začít řešit. Problémů je tolik, že by vystačily hned na několik kongresů.

Jak urychlit vývoj nových léků a jejich přístup na trh? V současnosti to trvá až 10 let. Kde vzít peníze? Nové léky si dlouhý vývojový cyklus musejí zaplatit. Jsou sice většinou účinnější, ale zato podstatně dražší než stávající léky. Jak by se tedy měla nastavit cena? Kde je hranice, při níž by ještě pacient unesl doplatek? Měly by veřejné rozpočty přispívat na vývoj?

Evropské peníze zatím šly především na základní výzkum. Na ty by se samozřejmě nemělo sahat. Měly by se ovšem najít peníze i na financování aplikovaných inovací nebo inovací přírůstkových.

Komisařka pro výzkum, Máire GeogheganQuinnová slíbila, že vyčlení pro tyto účely z celkových šesti miliard, které dává Evropská unie na zdravotnický výzkum, aspoň 15 procent. Jenže co dělat se stále dražšími technologiemi? Hans Hofstraat z Philipsu na to měl jednoduché řešení – důraz musí být dán na lidi a jejich potřeby a nikoliv na technologii.

Zástupci britských veřejných nemocnic, které na tom finančně nejsou zrovna nejlépe, hbitě citovali, jak si řadu drahých technologií spolupronajímají nebo kupují společně. Je to jedna z cest. Tak jak začínají v systému chybět peníze, všichni začínají hledat nový přístup.

Peníze za léky oknem?

Podle studie amerických vědců je až 35 procent léků předepsáno zbytečně. Jsou na uvedené symptomy buďto příliš slabé, nebo příliš silné, nebo dokonce na danou nemoc by neměly být vůbec předepsány. Šetřit by se mělo s předpisy na antibiotika. Rezistence na antibiotika se v současnosti dostavuje za kratší dobu než dříve. Musí se vyvíjet nové a nové struktury. Tím jak přibývá léčivých látek, roste také pravděpodobnost, že látka je ve skutečnosti strukturou a mechanismem působení podobná něčemu, s čím se bakterie už setkaly, a přestane na ně působit.

Rezistentní bakterie dnes komplikují postupy, které by jinak byly úspěšné. Často se stává, že třeba při léčbě rakoviny nebo při transplantaci je léčebný postup sám o sobě úspěšný, ale pacient zemře na vedlejší efekt rezistentní mikrobiální infekce. Může se stát, že naše léky již prostě nebudou účinné, bakterie se stanou naprosto rezistentní a vrátíme se do doby před vynálezem antibiotik. Stačí, aby podobná situace nastala jen někde – a některé země rozvojového světa, kde se berou antibiotika docela nekontrolovaně, k tomu mají blízko – a značně se tím zkomplikuje cestování.

S léky se plýtvá a přitom vývoj nového léku přijde na neuvěřitelnou sumu jedné miliardy dolarů. To už tvrdě zasahuje do rozpočtů i velkých farmaceutických firem. Poněvadž musejí vydělávat, často se na trh dostává "nový" lék, kterým je jenom o maličko vylepšený lék stávající. Pro malé firmy je financování celého cyklu, to znamená od výzkumu přes vývoj a klinické zkoušky až po komercializaci, prakticky nemožné. Však se také Bruselem nesl hlas zástupců malých výzkumných společností, které volaly po zlepšeném financování svých výzkumů.

V Evropě chybějí rizikové fondy, které by masivně, tak jako v USA, investovaly do farmaceutického nebo biotechnického výzkumu. Veřejné fondy, ať už evropské nebo státní, jsou zatíženy velkou byrokratizací a komplikovaností a leckterá malá firma prostě na tyto peníze nedosáhne. Jednou z možných cest je vytváření klastrů, které by evropské peníze dostat mohly. A pokud je málo peněz na to, aby se mohl financovat vývoj nových léků, je zapotřebí lépe využívat ty současné. Případně hledat nové postupy.

Personalizovaná budoucnost

Budoucností medicíny je medikamentózní léčba, která bude pacientům indikována na základě jejich vlastního genetického profilu. Vzniká úplně nový vědní obor – farmakogenomika. Jeho vznik byl umožněn rozvojem biotechnologických metod, které jsou schopny sledovat změny našeho genomu poté, kdy organismus obdržel dávku léku. Každý z nás máme jinou genetickou výbavu. Ta je zodpovědná i za to, jak reagujeme na účinky daného léku.

Díky farmakogenomice se může nyní farmakoterapie individualizovat. Bude to terapie šitá na míru, přizpůsobená jednotlivci na základě jeho genotypu tak, aby efekt léčby byl maximální a naopak nežádoucí účinky minimální. Na rozdíl od obleku od krejčího, který sice lépe padne, ale je samozřejmě vždy dražší než běžná konfekce, personalizovaná medicína naopak tím, že bude zajišťovat maximální účinnost léčby, bude i finančně výhodná.

Dnes rezonují lékaři i farmaceutický průmysl podle počtu balení. Pacient si z lékárny odnáší krabičku, v níž je daný počet tabletek. Je jedno, zda je všechny skutečně potřebuje využívat. Co zbude, to se vyhodí. Personalizovaná medicína bude uvažovat jinak. Každý dostane přesně tu dávku léků, která mu pomůže. Personalizovaná medicína bude i velkou ekonomickou příležitostí. Na jejím rozvoji se bude podílet celá škála různých společností: farmaceutických, diagnostických, informatických a informačních i společností, zabývajících se životním stylem a zdravou výživou.

Personalizovaná medicína se bude se znalostí důležitých prognostických informací o jednotlivých pacientech totiž stále více věnovat problému, jak preventivně ovlivnit vznik onemocnění s důrazem na prevenci a spokojený život. Třebaže to vypadá jako protimluv, za pomoci těch nejvyspělejších technologií se navrátíme od technické medicíny k medicíně, kdy hlavní bude osoba pacienta.

Aleš BLUMA

_____________________

Aleš Bluma

Chev. prof. PhDr. ing. Aleš Bluma, D.s.M. KCLJ aka Alex Bluma

1964 absolvent Pedagogické fakulty UK historie-čeština, 1966-71 oblastní ředitel CKM (jeden ze zakladatelů). Od roku 1979 působil v Belgii a ve Francii – 1979-82 Katolická univerzita v Lovani, 1982-85 poradce Belg. prům. unie, 1986 export manager nadnárodní společnosti Becton-Dickinson, 1987-88 předseda představenstva holdingu SOROLUX (Belgie), 1988-92 vyučoval na katedře evropských studií a marketingu na Fakultě řízení a obchodu Institut Supérieur Européen de Gestion Nantes a Groupe Sup de Co Ecole de Commerce La Rochelle . Jednatel a výk. ředitel společnosti Inpharma, 1998 jednatel a gen. ředitel belgicko-lucemburské společnosti Euromedica, jednatel a společník CEBIKO s. r. o. (konkurs), dříve jednatel Lékárny Lloyds s. r. o., jednatel SUKO s. r. o., jednatel Lloyds Holding CZ s. r. o., společník CONSEQ Finance spol. s r. o. (Kdo je kdo v ČR, 1998)

Český velkobailiv Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského řecko-melchitsko-katolické maltské obedience, od roku 2004 působí jako redaktor vědy a techniky týdeníku Ekonom, nyní působí jako redaktor Literárních novin a vyučuje na katedře Marketingu a práva Středočeského vysokoškolského institutu v Kladně,

Zdroj: Literární noviny