Za lepší zdravotnictví?

Každý, kdo někdy pracoval v médiích, ví, že zdraví a zdravotní služby jsou vždy atraktivními tématy, která přitáhnou pozornost. Optimálně, je‑li zdravotní téma spojeno se jménem celebrity, selháním na straně lékaře, tušenou korupcí nebo jiným negativním jevem. To, že českému zdravotnictví připadla 13. příčka v hodnocení Euro Health Consumer Index 2015 (EHCI2015) při porovnávání 35 evropských zemí, není tak zcela známo. A to ani politikům, kteří se halasně hlásí k tomu, že zdraví lidu je vládní a stranickou prioritou.

S blížícími se volbami se tvoří politická hesla, která „osloví“ voliče. V živé paměti máme ještě „poplatkovou“, či spíše „antipoplatkovou“ kampaň. Zdraví populace je v předvolební kampani nutné zlepšit (proto stále nemáme zákon o kouření a v dostupnosti i konzumaci alkoholu patří Česko ke světovým špičkám). Zdravotnictví je též nutné „zlepšit“, zejména je učinit ještě dostupnějším (podle zprávy EHCI2015 je právě dostupnost tím, proč ČR od roku 2006 vystoupala z dvacátého na páté místo), zkvalitnit lékařskou péči (ve výsledcích onkologické péče a v pediatrii patříme taktéž k vysoce nadprůměrným), přičemž je české zdravotnictví třetím nejefektivnějším (pravděpodobně v důsledku podhodnocení lidské práce). EHCI2015 porovnává i počet lékařů na 100 000 obyvatel, kde jsme v lepším průměru (necelých 400/100 000 obyvatel), ale počet ambulantních pacientů, které náš průměrný počet lékařů ošetří, je vysoce nad průměrem (jen v Maďarsku se nadužívají zdravotní služby více).

To, co nám chybí, je elektronizace zdravotnictví (ale to řešíme, SÚKL vypisuje další výběrové řízení na tvorbu e‑preskripce za desítky milionů). Elektronizace zdravotnictví však nespočívá jen v e‑receptu a e‑neschopence, i když i to by byl pokrok. E‑health je i významným nástrojem, jak zefektivnit tok finančních prostředků (třeba proto, aby zbylo více na platy). Slovo transparence však ve zdravotnictví není oblíbené a nemusí se jednat jen o transparentní spolupráci s farmaceutickými společnostmi.

Chybí nám HTA (Health Technology Assessment) pro posuzování účelnosti zavádění nových postupů, naše hodnocení kvality zdravotních služeb a gate‑keeping nejsou na dostatečné úrovni. V podstatě se tedy nemáme až tak mnoho za co stydět. Předstihli jsme Velkou Británii, Itálii, Španělsko, jsme nejvýše z bývalých zemí „východního bloku“ a úroveň zdravotnictví je srovnatelná s Rakouskem a Francií.

Kudy tedy povede cesta ke zlepšení, potažmo i k dalším úsporám?

V úvahu přichází několik pěšinek: Nebudeme omezovat jen počet specializačních oborů, ale zredukujeme i výuku základních oborů. Nabízí se například histologie, příště zrušíme farmakologii, protože provozování tradiční čínské medicíny tyto znalosti nevyžaduje – a navíc tím ještě ušetříme: TČM se nehradí ze zdravotního pojištění.

Dokoupíme několik dalších magnetických rezonancí (jejich počet na 100 000 obyvatel zpráva EHCI2015 bohužel neobsahuje), abychom pacienta detailně vyšetřili, než do něj zabodneme akupunkturní jehličky, což si nemocný uhradí ze své kapsy. A tak zbudou prostředky na další investice, které v důsledku neexistence transparentního hodnocení nákladové efektivity ve zdravotnictví někam potečou. Třeba do další verze tvorby a správy e‑preskripce, dalšího přístroje nebo laboratoře. Při takovém „plánování“ se však zapomíná na to, že tyto přístroje musí obsluhovat kvalifikovaný zdravotnický personál, vyhodnocení nálezu musejí provádět lékaři, kteří vědí, jak vypadají buňky a tkáně, a kterým se dostalo kvalitního specializačního vzdělání, aby uměli zjištěné převést do léčebného algoritmu podle evidence‑based medicine, nebo ještě lépe zdravého rozumu a zkušeností.

Pouhými investicemi do zdravotnictví, bez rozboru, jak se tyto prostředky použijí, bude těžké si naše 13. evropské místo udržet. Ze současného modelu financování se jaksi vytrácí člověk – lidé, kteří ve zdravotnictví pracují, a bohužel i pacienti. Úroveň zdravotnictví se nedá měřit jen počtem cétéček, ultrazvuků, magnetických rezonancí a laboratorních vyšetření. Pokud se podcení lidské zdroje a investice do nich, pak naši stárnoucí populaci (včetně mne) bude léčit zaříkávač z Dálného východu. Možná to dojde i (stárnoucím) politikům při jejich rozhodování.

Zdroj: Medical Tribune