Za co platíme ve zdravotnictví?
Česká republika není zdaleka jedinou zemí, která musí řešit neuspokojivý stav svého zdravotnictví. Podíváme-li se do světa, skoro se zdá, že zdravotnický systém je vždy a všude zdrojem nečekaných potíží a frustrace většiny zúčastněných. Proč je ale zrovna systém poskytování, respektive financování zdravotní péče zdrojem tolika problémů? V čem je zdravotnictví tak speciální a jiné, že je těžké konstruovat systém a nastavit jeho parametry tak, aby uspokojivě plnil svoji funkci? Zde je možné vysvětlení ekonoma.
Začněme tím, co je vůbec funkcí, cílem chcete-li, zdravotnictví. Na první pohled banální otázka, ovšem s hlubokými dopady. Zde je tedy odpověď - primárním cílem zdravotnictví je zlepšit zdraví obyvatel. Nijak překvapivé zjištění, chce se říct. Už zde ovšem nastává první komplikace. Chceme, aby zdravotnický systém zlepšoval naše zdraví, lékaři jsou ovšem systémem placeni za něco jiného - za poskytování zdravotní péče.
Poskytnutí zdravotní péče není pochopitelně to samé jako zlepšení zdravotního stavu. A přesně zde leží fundamentální problém financování zdravotnictví. Zdravotnické systémy v současné chvíli (až na vzácné výjimky) nedávají poskytovatelům péče motivaci, aby zlepšovali zdravotní stav pacienta, dávají jim motivaci, aby pacientovi poskytovali lékařskou péči, bez ohledu na její kvalitu respektive užitečnost. Správný systém by měl poskytovatele odměňovat za zlepšování zdravotního stavu pacienta, nikoliv za poskytování péče!
Jak by takový systém mohl zhruba vypadat se pokusím ilustrovat na jednoduchém příkladu, řekněme z českého prostředí. Dnešní praxe vypadá zhruba následovně. Po té, co lékař poskytne pacientovi péči, vyplní diagnózu, způsob léčby a pošle účet zdravotní pojišťovně. Platba zdravotní pojišťovny je založena čistě na tom, jaká péče byla poskytnuta. Jak tento nežádoucí stav změnit?
Představme si, že by jednou ročně zdravotní pojišťovny uskutečňovaly speciální platbu poskytovatelům, která by určeným způsobem přímo souvisela s kvalitou poskytnuté péče. Lékař by například mohl obdržet bonus pokud by provedl (předepsal) vyšetření hladiny cholesterolu pro pacienty s vysokým rizikem kardiovaskulárních chorob. Nebo by mohl být bonifikován za provedení mammografického vyšetření v případě pacientek s vyšším rizikem rakoviny. Dalších vhodných příkladů se najde jistě celá řada. Stejným způsobem mohou být bonifikovány i nemocnice, akorát kritéria budou jiná. Nebudu se pouštět do detailů, ale princip je myslím jasný.
K čemu by zavedení platebního systému založeného na kvalitě péče vedlo? Především by se žádoucím způsobem změnila motivace a tedy i chování poskytovatelů zdravotní péče. Část příjmů poskytovatelů by byla funkcí kvality a užitečnosti poskytované péče. Poskytovatelé proto budou hledat způsoby, jak kritéria kvality poskytované péče splnit a dosáhnout tak na dodatečný příjem v podobě bonusu. Jinými slovy, poskytovatel by konečně měl ekonomický zájem na poskytování kvalitní péče a tím na zlepšování zdravotního stavu pacienta.
Klíčem k úspěchu a podstatou platebního systému založeného na kvalitě péče je rozlišení mezi intenzitou zdravotní péče a její hodnotou. Stávající platební systémy zpravidla fungují téměř výhradně na základě míry intenzity poskytnuté zdravotní péče. Některé odměňují intenzivní péči relativně vysokou platbou, jiné naopak.
Intenzita péče je ovšem vždy primárním parametrem, který určuje výši platby. A zde leží další potenciálně velmi významný přínos systému založeného na kvalitě péče. Ten totiž odměňuje péči podle toho, jakou hodnotu přináší, bez ohledu na její intenzitu.
Tím se dostávám k poslednímu bodu, který chci zmínit a tím je zavádění nových technologií a léčebných postupů, respektive jejich financování. Systém založený na kvalitě péče je užitečným nástrojem racionalizace i v této oblasti zdravotnictví. Tím, že odměňuje lékařskou péči s vysokou přidanou hodnotou nastavuje žádoucí motivace při přijímaní nových technologií. Správné je totiž přijímat a financovat pouze takové inovace, které přinášejí vysokou hodnotu v podobě zlepšeného zdraví vzhledem k vynaloženým prostředkům.
Psáno pro LN
článek z aktuálně.cz ZDE
Michal Zděnek
Ekonom, studoval mimo jiné na Massachusetts Institute of Technology v USA, University of Antwerp v Belgii a Staffordshire University v Anglii. Momentálně působí na Norwegian School of Economics v Norsku. V ČR se podílí na činnosti komise NERV pro reformu zdravotnictví a pomáhá jako poradce na Ministerstvu zdravotnictví. Před návratem na akademickou půdu pracoval několik let jako management consultant.
Zdroj: aktuálně.cz