Vyzkouší v regionech znovu pojízdné ambulance?

Letos na jaře navrhl ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček, aby lékařům v odlehlých regionech byla po zrušení regulačních poplatků zajištěna finanční kompenzace.  Redakce MT oslovila MUDr. Františka Hastíka, který má s  problémem života lékařů v pohraničí letité zkušenosti.

Umístěnky si mohli dovolit jen komunisté

Ministři zdravotnictví musí najít řešení, jak pokrýt lékařskou péči v regionech, kde lékaři odcházejí do důchodů a nemá je kdo nahradit. Nejcitlivěji to pociťují lidé v pohraničí. Stát nemá páky, jak tam lékaře dostat.

Minulý režim tuto situaci vyřešil velmi dobře, navíc apoliticky, takže stačí nápad převzít. Ten byl velmi jednoduchý a účinný. Po období umístěnek byl vytvořen systém, kdy na jedenáctiletých (později dvanáctiletých) středních školách byli zkušenými učiteli vytipováváni vhodní uchazeči pro studium medicíny.

Stačilo jim pak složit přijímací pohovory a byli přijati – pozitivní diskriminace. Sociálně slabí byli podpořeni na studiích stipendii. Já osobně jsem pobíral krajské stipendium 420 Kčs měsíčně se závazkem po studiích pracovat pět let v určeném okrese Severomoravského kraje. První ročník studia studenty vyselektoval. Ti, co nestačili, končili velmi brzy.

Po promoci se velká část absolventů vrátila domů, kde měli zázemí a nasměrovanou pracovní kariéru, nezřídka už politicky podbarvenou. Polistopadové vlády charakterizuje bezkoncepčnost zdravotnictví a zmatenost, na které parazituje kdekdo, takže současnou úroveň zdravotnictví v pohraničí udržuje spíše obětavost většiny zbylých lékařů, podpořená patriotizmem. Vidím to do budoucna černě. Levicová orientace současné vlády a pravděpodobně i vlád budoucích s jejich charakteristickou posedlostí všechno řídit naznačuje, že by nejraději z lékařů udělali znova zaměstnance. „Soukromého“ lékaře lze řídit obtížně a tyto možnosti v současnosti dosahují mezí.

Nikde není statisticky podchyceno, kolik lékařů po studiu raději odchází pracovat do zahraničí. Rovněž tak by bylo vhodné statisticky vyhodnotit strukturu absolventů medicíny podle místa bydliště. Ukázalo by se, že drtivá většina z nich je z velkých měst. Tam také budou chtít pracovat hlavně z důvodu rodinného zázemí a možnosti dělat kariéru. Na vesnice v pohraničí je nikdo nedostane. Pokud je absolvent z malého města či vesnice, má pramálo chuti se tam vrátit. Většinou se naváže na rodinné zázemí svého partnera, kterého si našel za doby studií.

Život na městečkách a vesnicích má pro lékaře-nedomorodce velké nevýhody, protože v začátku nezná prostředí ani lidi. Po stránce osobního života lékaři chybí zázemí a pomoc širší rodiny. Je třeba řešit zaměstnání partnera, pro děti je zde nízká úroveň základních škol a nutnost dojíždění do škol středních. Možnost kulturního vyžití je malá. Problémem je otázka bydlení do doby, než se nový lékař rozhodne zde natrvalo zůstat. V současnosti převážně lékař bydlí ve větším městě a dojíždí do menších měst a bývalých střediskových obcí ordinovat. Dopravou, kterou si hradí, ztrácí drahocenný čas, ten ztrácí i návštěvní službou.

Registrované pacienty zná skutečně jenom jako pacienty. Lékař, který by tu chtěl žít, to nemá jednoduché ani po pracovní stránce. Má sice možnost pronájmu ordinace většinou v bývalém zdravotním středisku, ale sehnat kvalifikovanou a obětavou zdravotní sestru už je problémem, protože ty vymírají spolu s lékaři. To ho ještě čeká dojíždění za povinným vzděláváním, musí si zajistit kvalitního a odpovědného účetního a začne ho ubíjet nadměrná administrativa ze strany státu a zdravotních pojišťoven. Na podporu a pomoc ze strany obce se nedá spolehnout. Co zastupitelstvo slíbí, po volbách nové může odvolat.

„Odlehlost“ regionu – uměle vytvořený pojem

Já osobně považuji pojem „odlehlost regionu“ za nesmysl. Jsou jen místa, kde scházejí lékaři a noví lékaři tam nechtějí. To může být i třeba u Prahy. Je nutno příčiny analyzovat a řešit případ od případu. Někdo pojem uměle vytvořil, aby vznikl problém, na jehož řešení se dá vydělat do vlastní kapsy.  Tím je zodpovězena i otázka o koncepčním záměru ministra finančně kompenzovat lékaře v odlehlých regionech. Budou to vyhozené peníze.

Součástí budoucí koncepce zdravotnictví by mělo být hlavně postavení lékařů v systému. V současnosti jsou v podstatě pseudozaměstnanci pojišťoven, kteří je „zaměstnávají“ typickým švarcsystémem. Pokud chcete proniknout do problematiky problému, prostudujte si, jak byl financován venkovský lékař za první republiky a co brání podobný systém prosadit.

V současnosti si odpovědnost za nedostatek praktických lékařů přehazují jako horký brambor vláda, pojišťovny, kraje i obce. Nikdy se nedohodnou, protože za současných podmínek nemá problém řešení. Pouze se dá oddálit přísunem financí bez trvalého výsledku. Situace bude stále vážnější a bude nutno sáhnout k nouzovým řešením.

V sedmdesátých a osmdesátých letech jsem pracoval v tzv. zubním autobusu, což byla plně vybavená zubní ordinace a v přívěsu ještě mohla táhnout zubní laboratoř.  Tehdejší OÚNZ Šumperk nám tuto pojízdnou ordinaci zapůjčoval na prohlídky a ošetření školních dětí v jednotlivých vesnicích. Myslím si, že by nebylo marné jednou stejným způsobem nouzově řešit dostupnost praktických lékařů tam, kde nejsou a nebudou. Pokud by byl praktický lékař zaměstnancem (státu, kraje, zdravotní pojišťovny, zdravotního řetězce), nebylo by problémem pojízdnou ambulancí objíždět jednotlivé vesnice. Představte si, jak by jásali senioři, a spokojenost občanů by neznala mezí, pokud by byl dodržován jízdní řád.

MUDr. František Hastík, www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz