Výpověď sester boromejek, které pečovaly o Václava Havla

Reportér David Vaníček s nimi natočil exkluzivní rozhovor.

sestra Alena, Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského:
Při té mojí poslední službě, já jsem tam byla teď v pátek a v sobotu večer v půl osmé jsem odjížděla a šla jsem se s ním rozloučit jako vždycky, když jsem odjížděla z Hrádečku, tak jsem se ho ptávala, jestli mu můžu udělat křížek na čelo a on vždycky s tím souhlasil, tak i teď vlastně jsem mu dělala křížek a říkala jsem mu: "Ať vás Pán Bůh posiluje a modlíme se za vás, pane prezidente, máme vás moc rády," a on se tak rozzářil radostí, že opravdu ten jeho krásný úsměv byl velkou odměnou pro mě za všechno. Zemřel ve spánku, vlastně za přítomnosti svojí milovaný manželky, kterou den před tím očekával, chystal se na ten její příchod, těšil se na to a vlastně mu to tak Pán Bůh dopřál, že ona mohla být s ním.

Sestra Alena Bártová vzpomíná ještě na jeden detail. Václav Havel ji před příjezdem paní Dagmar požádal, aby mu donesla jeho oblíbenou kolínskou a k večeři si nechal uvařit brambory s balkánským sýrem. Měl rád obyčejné věci, i když mu na ně už nezbývaly síly.

sestra Alena:
Sám se kolikrát za to omlouval, že, že už tohle to nemůžu, že si o to musí jako říct, nebo že to potřebuje v tom pomoct. Jsme moc vděčný a obdarovaný tou službou u něho, opravdu tou jeho šlechetností.

Sestry boromejky pečovaly o Václava Havla od letošního července a staly se součástí jeho soukromí. Jedly s ním u jednoho stolu, dokonce je i naučil svůj recept na lečo a záleželo mu i na tom, aby sestry mohly chodit na mši svatou.

sestra Alena:
Takže nás pan prezident každý den posílal s ochrankou a vždycky říkal: "A, prosím vás, pomodlete se tam za mě."


Pokorně poděkoval za každý detail a s každou prosbou jen znovu a znovu dokazoval, že i obyčejné věci pro něj mají nenahraditelnou hodnotu.

sestra Angelika, Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského:
Že třeba mu prostě posunu tužky, kterými podepisoval knihy, tam, kam patří, takže když bude potřebovat podepsat knihu, tak ty tužky najde. Když člověk přivezl ráno čerstvou housku, tak byl nadšen z toho, že má prostě čerstvou housku.


Když měl ještě sílu, sedl si do pracovny a psal.

sestra Angelika,
Pracoval a je mi líto, že už to nedopíše, ale měl tu touhu, ale ...

Řád sester boromejek má kořeny ve Francii na konci třicetileté války při vypuknutí morové nákazy. Ve čtyřicátém pátém už u nás pomáhaly ve 120 nemocnicích, ústavech a školách. Za totality ale přišly sestryo majetek a staly se pro režim nechtěnými.

sestra Angelika,

Mladé sestry v padesátých letech pracovaly v textilních továrnách a ty starší byly prostě soustředěný, mohly pracovat pouze v domovech, ústavech sociální péče.

Až po revoluci a také díky Václavu Havlovi se znovu mohly stát hodnotnou součástí veřejnosti a pomáhat.

sestra Angelika,

Tenkrát říkal, že doufá, že, že ten hábit nemáme pro ozdobu hradu a že předpokládá, že víme, že nás čeká těžká práce.

Sestry boromejky dnes odpoledne vypravily zádušní mši ve svém kostele. Přijela sem i paní Dagmar. I proto jsme respektovali jejich přání a netočili.
*****

Zdroj: Nova TV