Vstup do života ve vzpomínkách

Jeden vstup do života ve vzpomínkách starého člověka, kterého zachránil laskavý přístup rodiny a bližních, u nichž našel útočiště ve stáří, a kterému nemocemi ztrápenému nabídli velkoryse svou pomocnou ruku.

 Nynější pokoj na duši, se dá nazvat "tichem" po neklidném a bouřlivém životě. Také po vypětí, strachu, úskalí a vnitřním rozporu. A začátek? Ten bych situovala do mládí, rozvodu s milovanou osobou a opuštění dítěte záhy po svatbě. Mladistvá nerozvážnost se změní v celoživotní prázdnotu z nenaplněného života. Honba za výdělkem, platba alimentů a útěcha u sklenice moku  a kamarádů - těch dobrých i špatných.

 Po životních peripetiích se navrátil do prázdného rodinného domu, ale ani tento čin nevzbudil v psychice člověka také žádnou radost. Přetrvávající špatná životospráva světáckého života, samota a "přítelkyně" cukrovka se umí v nejtěžších chvílích velmi dobře chytit. A když se ke všemu neléčí včas a kvalitně, ruku v ruce přibývá vysoký tlak se selháváním srdce, dědičná plicní choroba i nemoc králů DNA.  Vše se zhoršuje prací ve vysokých pecích.

 A aby toho nebylo málo, celá psychóza vrcholí strachem z budoucna. Nejhorší jsou bezesné noci uprostřed hor. Stálé volání o pomoc vyvrcholí v hospitalizaci. Pobyt doma nemá dlouhého trvání, přičemž následuje opět nemocnice. Plicní a psychiatrii střídá léčebna pro dlouhodobě nemocné. Kde při návštěvě leží schoulený ne muž, ale dítě čekající na smrt.

Celý bludný kruh se otočí ještě 11x do roka, až obec rozhodne. Ústav. Zbavení svéprávnosti. Nic se neobejde bez opakujících se útěků.

 Člověk na dně, kterému chybí láska. Nemá ji komu dávat a naopak mu ji nemá kdo vracet. Ale našla se. Se strachem a obavami převážejí ztrápeného bezdomovce do rodiny syna. Slova zněla jasně: "Zkusíme to." Začátky byly těžké. Do očí se dívá vnoučatům, které nepoznává. Alzheimerova choroba. Tehdy mi bylo opravdu do pláče.

 Přes ustrašený zrak, nedůvěru, se útěky pozvolna vytrácí a všichni cítí, že se rodí nový člověk. A také se učí - a to všemu. Životosprávě, hygieně, naslouchání druhému, pravidelným kontrolám, lékům, inzulínu...a životu v jistotě, bezpečí, a poznání soužití lidí pospolu a  nejkrásnějšímu a to vzájemném pochopení a radosti. A cukrovka při pravidelném monitoringu a léčbě se dá vystihnout, co a jak na ni působí. A není to jen fyzické zdraví, ale hlavně duševní pohoda, jistota a ochrana. Mít o koho se opřít a vybírat si správné přátele,  se kterými si člověk vybuduje opravdovou důvěru. I takto by se dal napsal životní příběh, jež doprovázela  neléčená cukrovka. Byla společnicí ve všech strastech, i přesto žádný život není prožitý nadarmo. Vždy se najde někdo, kdo miluje. Váží si nás, respektuje, a taky se za nás postaví. Věřím, že právě tomu tak je. Obzvláště lidé s diabetem tuto morální podporu potřebují.

Zdroj: http://www.rok1.cz/povidky/detail/vstup-do-zivota-ve-vzpominkach-66/