Voleman v Pressklubu
Datum vydání: 12.03.2011
Moderátor: Luboš Xaver Veselý
Na Frekvenci 1 právě teď začíná Press klub a naším hostem je doktor Miloš Voleman, zástupce Lékařského odborového klubu. Pane doktore, vy přicházíte z práce rovnou, vy jste po noční.
Ano.
A kdy zase jdete do práce?
Zítra ráno.
Tak to je dobrý, ne?
Je to lepší, než má většina chirurgů nebo lékařů v Český republice.
No a změnilo se teď něco po té jaksi zdravotní anabázi celé, která byla, akce Děkujeme, odcházíme, tak už se to nějak dostává do nějakých lepších kolejí, už to cítíte u vás v nemocnici třeba?
No, já to konkrétně cítím tak, že zatímco v lednu jsem měl služeb pět, tak teď jich mám v březnu 10.
No, počkejte, jak tomu máme rozumět?
No, protože nám tři lékaři odešli
No takhle, takže vy se za ně musíte a budete mít zase o to víc peněz?
No, budeme mít o to víc peněz.
Tak to je dobrý, ne?
Je to dobrý, no, když si střihnete za každou noční máte dva tisíce korun hrubého.
No, my se budeme zejména bavit o tom, jak tedy dopadla ta, ten protest lékařů. Má to u vás, pane doktore, nějakou pachuť? Dopadlo to dobře nebo to dopadlo špatně nebo jak na to vzpomínáte, bylo takový hezký pionýrský tábor nebo. . .
Ono to ještě doznívá, ale jak to dopadlo, to uvidíme asi do budoucna. Teďko to skončilo nějakou dohodou, určitě ta dohoda byla, dá se říct, umění možného. Ani jedna strana určitě to nemůže považovat za své vítězství na celé čáře, ale spíše teďko jde otázka, jak to bude do budoucna, a to ještě nevíme.
No a jaké jsou tedy teď prognózy nebo co všechno je možné, co máme my, pacienti, očekávat?
No, to je právě to, co zatím nevíme, protože buď, já teda doufám, že to proběhne tak, jak to má, začne se skutečně se zdravotnictvím něco dělat, začne se něco dělat tak, aby to zdravotnictví fungovalo dobře, aby fungovalo dobře jak pro zdravotnický personál, tak pro pacienty, no a potom počítejme do těch dvou let, že bysme se mohli docílit nějakého konce, ale jestli to tak bude, to teďko všechno visí ve vzduchu. To záleží jednak na nás, ale taky to závisí na veřejnosti, aby si to dokázala pohlídat.
Jak to myslíte?
No, je to jednoduché. Pokud je připravovaná nějaká reforma zdravotnictví, tak tam je problém, že většina lidí tomu zdravotnictví nebo těm problémům nerozumí, protože ta problematika je hrozně složitá, ale skutečně aby si lidé hlídali,aby ta reforma proběhla v jejich prospěch, aby nešla proti občanům.
No a tak jak si to mám já v praxi hlídat, když přijdu k lékaři?
No, když přijdete k lékaři, tak si to pohlídat nemůžete, to je jasný, ale musíte si to pohlídat tak, že občan by měl sledovat, co se děje, měl by sledovat a měl by slyšet argumenty jedné strany, druhé strany nebo respektive všech stran, které jsou v˙té reformě nějakým způsobem aktivně zapojený a ptát se, které ty opatření jsou správné, ze kterých bude mít prospěch a ze kterých eventuelně prospěch mít nebude. Já mluvím hodně obecně, ale můžeme zabrousit do obrovských podrobností, ale to si myslím, že bude únavná přednáška, který většina posluchačů asi rozumět nebude.
Tak já vidno, ale teď jsou takové jakési dvě strany, když jste spolu debatovali třeba při těch televizních pořadech, no každá strana má nějaké argumenty, pane doktore. No a my nevíme přece, my občané, my obyčejní pacienti, která strana má správné a poctivé argumenty.
No, my máme ty správné a poctivé argumenty.
Ano, to jsem čekal, takže ti ostatní, pan Šnajdr a spol, to jsou podle vás tedy lháři nebo.
No, lháři, to je tvrdé slovo, ale jsou to určitě lidé, kteří to nemyslí s tím, s naším zdravotnictvím tak, aby z toho měli prospěch skutečně všichni občané, jak teda pacienti, zdravotníci. . .
Pane doktore, oni. . . .
No, to zdravotnictví taky můžete postavit tak, že z toho bude mít výrazný velký profit určitá skupina, která na tom může být velmi významně finančně zainteresovaná, dodavatelé léků, dodavatelé přístrojů, ale i různé finanční skupiny, které se na to zdravotní pojištění nakážou napojit a dokážou z něj odsávat obrovské peníze.
No a zatím, co lékaři, klasičtí, když jdu k lékaři a chci tedy, říkám, pane doktore, řekněte mi, co všechno mám v té mojí kartě, on mi to nechce ukázat, tak co já mám udělat, když vy na druhé straně říkáte, hlídejte si zdravotnictví.
No, to je vaše ale absolutní právo. Vy jako pacient můžete vidět svoji kompletní dokumentaci, toto je vaše právo a nikdo vám to nesmí odpírat.
No, já myslím teď takovou tu kartu, co mám u zdravotní pojišťovny, abych viděl, jaké mám úkony.
Takhle, zdravotní pojišťovna vám na vaši žádost udělá výpis za určité období a teďko myslím, že za rok určitě, nevím, jestli i za kratší, to teďko přesně vám z hlavy neřeknu, ale udělá vám tam přesný výpis, kde jste navštívil lékaře, jaké úkony byly účtovány, to vám na žádost každá zdravotní pojišťovna zašle. Lidi toho moc nevyužívají.
No a co když tam zjistím, že tam nějaký lékař si na mě píše nějaké úkony, co se dá dělat v tom?
Stěžovat si u zdravotní pojišťovny, ta by měla okamžitě zjednat nápravu.
A to se myslíte děje, pane doktore?
To se děje, to se děje, ale moc se to nevyužívá. My jsme se s tím, řeknu vám takovej hezkej případ, my jsme se s tím setkali, že on skutečně přišel přípis ze zdravotní pojišťovny, ať okamžitě teda provedeme revizi, s tím, že si právě jedna pacientka stěžovala, že byla jí provedena nebo byla jí vykázána operace, která ji provedena nebyla, což ve skutečnosti šlo o to, že došlo jenom k záměně jednoho čísla v rodném čísle, takže ta operace byla vyúčtována na někoho jiného, kde byla provedena administrativní chyba, ale takhle se to dá způsobem najít, protože ten systém v tomto konkrétním případě jako nedokáže odfiltrovat, jestli ten člověk odfiltruje, když ten člověk neexistuje, ale pokud to vykážete omylem na někoho jiného, tak ten systém už to nepohlídá. Jo, tohle to byl konkrétní případ, ale ta pacientka si nechala udělat výpis, tam se jí objevila operace, která ji nebyla provedena, protože došlo k záměně rodného čísla, stěžovala si na pojišťovně, pojišťovna okamžitě od nás požadovala revizi, my jsme teda dokladovali, že to byla administrativní chyba a nebylo to úmyslný pochybení, takže se napravilo a všecko se to urovnalo, ale ten systém funguje a možná někde trošku ztuha, ale možnost určitě existuje.
To, že pan Engel se dostává do čela Lékařského odborového klubu, bude profesionál, to je věc, kterou vy podporujete, předpokládám, pane doktore.
Ano, já to, ve čtvrtek to podpořím.
No a myslíte, že se ještě může stát, že to bude jinak? Je tam ještě nějaký, třeba jiný kandidát?
No tak, doktor Engel je předseda Lékařského odborového klubu, byl a zůstává. . .
Já vím, ale jako profesionál.
Ale to, že se zprofesionalizuje, to je i věc, jestli bude profesionální předseda, jo, to je jestli předseda profesionál, anebo ne.
A z čeho se takový profesionální předseda platí?
No ten se platí samozřejmě z prostředků, které ta odborová organizace má k dispozici.
Jo a kde ona je bere?
No, členové přispívají.
Jo, jenom, to je jediný příjem?
To je náš v podstatě jediný příjem.
Jo a kolik to tak je? S jakým rozpočtem pracujete, jestli víte tak zhruba?
To já vám z hlavy neřeknu, ale jsou to řádově miliony korun ročně.
Jako na zimníček vybude, takzvaně.
No, na zimu, takhle tak když vezmete v úvahu, že členů Lékařského odborového klubu je plus mínus pět tisíc, každý platí půl procenta ze svého hrubého příjmu, tak si tak asi dovedete představit, jaké jsou ty prostředky, něco mají místní organizace, něco má centrum.
No tak, já slyším ze všech stran, jak lékaři živoří, tak já mám strach, že to není, já mám chuť přispět něco.
Ne, tak to vy sice můžete, ale formou daru, jestli chcete, tak já vám pošlu darovací smlouvu.
Jste hodnej, já o tom budu celej víkend přemejšlet. Tak, pane doktore Volemane, řekněte, taková, takový krásný evergreen v českém zdravotnictví kromě toho, že lékaři mají málo peněz a mají spousty práce, což nijak nezpochybňujeme, je účast farmaceutických firem a já jsem, třeba mám takovou osobní zkušenost s tím, jak farmaucetická firma pořádá kongresy v Brazílii a nevím kde všude, a oni, je zván řadu lékařů, kteří se nechávají uplácet farmaceutickými firmami a znám řadu vašich kolegů, lékařů, kteří si teď stavějí velké domy všude a já nevím, co všechno, tak řekněte, kde my poznáme jako pacienti, který lékař je poctivý jako vy, nepochybně a jako ten, který se nechá korumpovat farmaceutickými firmami a že je těch farmaucetických firem a těch produktů, je spousta.
Tohle je velkej problém, protože pacient to v podstatě může poznat velmi obtížně. Protože když jdete k lékaři, tak většinou dostanete na svoji nemoc nějaký lék a vy nedokážete poznat, jestli ten lék je ten, za který panu doktorovi ta firma platí nějaký peníze stranou a nebo jestli to je lék, který vám napsal čistě z důvodů, že ten lék funguje. On vám nenapíše lék, který by nefungoval, ale je otázka v˙tom spektru, jestli vám napíše ten správný . . .
A my ta samá účinná látka, jak. . .
Ano.
Jak my už máme řečeno.
Můžete to poznat třeba nepřímo tím, že pokud chodíte k jednomu lékaři, který vám předepisuje nějaký lék a půjdete třeba k někomu jinému, který vám předepíše jiný, třeba dražší a nedokáže vám přesně zdůvodnit, proč to dělá, tak to jsou takový nepřímý důkazy, ale je to obecně velký problém tohle to.
Jak z toho ven, protože vy pořád mluvíte o tom, jak je to černá díra, jak korupce, ale jestli se nemělo začít tady odsud zametat schody do vrchu.
No, jenomže my to, o to že mluvíme, to zametání schodů odspodu, protože ta korupce na úrovni těchto drobných lékařů, jo, to jsou skutečně spíš jenom, tam se netočí asi tak obrovské prostředky, ty se točí někde úplně jinde.
Jasně. Pane doktore, zametal jste někdy schody odspodu? Zkoušel jste, jak to funguje?
Zkoušel jsem to, jde to blbě.
Jde to blbě, co?
No, ale to bysme, kdybychom chtěli jít skutečně nahoru, tak. . .
A víte, co ryba? Ryba smrdí od hlavy, to taky víte.
To taky víme, no ale ono právě tu hlavu a ten vršek těch schodů musíte hledat úplně jinde, než v těch generacích lékařů.
Ale počkejte, a kde?
Co?
Na ministerstvu nebo. . .
To jste řekl vy.
No ne, tak na tom není nic špatného.
No, skutečně tam ten problém je, ten problém je určitě už na úrovni pojišťoven, je to na úrovni státní správy, je to na úrovni vedení odborných společností.
No a pane doktore Volemane, setkal vy jste se někdy s nějakým takovým prefíkaným zástupcem farmaceutické firmy, byl jste někdy na školení někde v Austrálii nebo tam. . .
Já jsem, takhle, ne, v Austrálii jsem nebyl, já bych v životě nevlezl do letadla, takže to je pro mě zásadní problém, ale takhle, velká většina jakýchkoliv kongresů i u nás je nějakým způsobem sponzorovaná farmaceutickýma firmama nebo firmama, který vyrábějí materiál obecně, ale je to tak, že prostě vy jdete na kongres, platíte kongresový poplatek a platíte kongresový poplatek řekněme 15 stovek a kdybyste to měl platit v celým rozsahu, tak platíte třeba dva a půl tisíce nebo tři tisíce, to je možná v tomhle tom ohledu, jako by to tak bylo, že ty firmy přispívají na to, aby ty akce nebyly tak drahé, ale pro ty účastníky, ale jako s tím, že by mě konkrétně někdo přinesl, abych něco psal, tak na to já jsem moc malej pán, já o tom nerozhoduju.
Jo a komu se to teda nosí ty úplatky?
No tak, já to nevím, ale předpokládám, že se to asi všecko bude dít na úrovni vedení těch zdravotnických zařízení případně na vedení jednotlivých těch oddělení, koneckonců pan ředitel Ludvík o těch kuliších mluvil moc pěkně, že jo, tak. . . .
Mluvil moc pěkně a my chceme vědět, co je právě na tom pravdy a jestli třeba i ve vinohradské nemocnici, předpokládám, že jste stále tam, tak jestli se tam něco takového děje, jestli i třeba máte podezření, že vaše vedení třeba je spjato s některými farmaceutickými firmami.
To já takhle nemůžu říct, protože pro to nemáme žádné důkazy.
A myslíte si, že tak vcelku, když ta korupce. . .
Víte co, to je takhle těžký, jo.
. . . v tramvaji nebo něco. . .
Ne, to já tady, pane redaktore, říkat nebudu, protože ono říkat veřejně nějaká možná obvinění bez toho, abyste měl cokoliv v ruce, to uznejte, že to asi není to správné.
Dá se tato věc vůbec nějak kontrolovat?
Dá, dá ale chce to skutečně vůli hlavně z místa, který to můžou kontrolovat. A tam si myslím, že zásadní úlohu hrajou zřizovatelé těch zdravotnických zařízení, to znamená ministerstvo zdravotnictví a kraje.
Mají oni zájem to kontrolovat?
No, to se zeptejte jich, my jsme zatím moc zájem nepocítili a teďko právě doufám, že teď se to právě změní.
A vy jste klasický chirurg jako doktor Sova a doktor Štrossmajer?
Ne, doktor Sova a doktor Štrossmajer byli ortopedi. Já jsem všeobecný chirurg, to znamená naše hlavní oblast, ve které se pohybujeme je dutina břišní.
Dutina břišní, takže, no a pane doktore, řekněte, kdo by tak podle vás byl ideálním ministrem zdravotnictví, já mám pocit, že lékaři totiž historicky byli vždycky nespokojení, ať tím ministrem byl kdokoliv, tak jestli existuje někdo, jestli třeba pan Engel by to nevzal, ne?
Pan Engel by to asi nevzal, ale. . .
Ale já myslím, že by to vzal.
No tak, možná, tak to se zeptejte pana doktora Engela.
Dobře, dobře.
Ale ideální ministr, je to těžké, protože ministerstvo zdravotnictví je horká židle a ideální ministr by měl rozumět tomu problému, rozumět, jaký jsou podmínky v těch zdravotnických zařízení a musí rozumět tomu, jak vypadají nemocnice, jak vypadá ambulantní sektor, to jsou dvě velké oblasti, ale ty problémy jsou tam velice odlišné. Jo, takže to je první věc. Měl by to bejt člověk, který rozumí systému, v jaký je to financovaný, to znamená odkud kam tečou ty peníze a musí to být člověk, který má pevnou vůli ty změny k lepšímu prosadit a ono to může, tam můžete mít sebelepšího ministra, ale když na to bude sám, tak nemá šanci něco změnit. To znamená, že potom je otázka, jestli by to neměl být nějaký, jak říkajíc, střelec.
Myslivec, ušák.
Ne, ne, ne, tak to jsem zrovna nemyslel, ale skutečně člověk, který je schopen prosazovat ty opatření razantně, ale ne bezohledně, to znamená, musí brát ohled všecky připomínky celý ty odborný veřejnosti, musí brát ohled na pacienty a když už, ideální by bylo, aby dosáhl teda. . .
To už je požadavků teda.
Ano, dosáhnout určitého konsensu, protože nemůžete dělat reformu proti pacientům, nemůžete dělat reformu proti zdravotníkům. Musíte s nima dosáhnout konsensu a potom ji být schopen prosadit, a to je obrovský problém, protože pak ji budete dělat proti svým politickým kamarádům, partnerům.
Tak je nutno tady tedy poznamenat, že nejslabší lobby ze všech tady to, těch jednotek, o kterých se bavíme, mají pacienti, že jo.
Vlastně jen pacienti.
Vlastně jen taková ovečka.
No, oni tu lobby mají, ale problém je v tom, že oni vlastně nevědí, co by měli chtít. . .
Co by měli chtít, zatím co lékaři to vědí velmi dobře, zatímco farmaceutické firmy to vědí velmi dobře a my se v tom chudáci pacienti nějak tak potácíme.
Ano, ale je to daný taky tím, že bohužel pacienti se o to téma zajímají, ono je to složitý, takže jako stát se v tom trošku odborníkem je problém, ale chápou to povrchně, jo, oni jako bohužel dají na ty prvoplánová hesla, ale o tu podstatu problémů se z˙pacientů zajímá málokdo.
Hm, no ono je to také složité, tak, pane doktore Volemane, já jsem nedávno v České televizi na ČT 24 sledoval pořad Hyde park, tuším, kde byl hostem pan Marek Šnajdr, ten jaksi z toho vašeho druhého tábora, ten pod tím, a mě přišlo jako laikovi, že on mluvil pan Šnajdr velmi rozumně a velmi dobře to měl porovnané a dokonce to, co tam říkal o snižování stavu lůžek a o takových těch věcech, které by mohly vlastně tu reformu začít realizovat, tak mě přišlo, že to je člověk, který to má velmi dobře porovnané a přišlo, nějak jsem s tím vnitřně souhlasil s těmi argumenty. Já vím, že vy se nemáte rádi, ale ptám se, má podle vás alespoň v něčem pravdu?
No, já jsem to vystoupení neviděl, takže bohužel, takže to nemůžu takhle přesně komentovat, ale víte, pan bakalář Šnajdr to má porovnaný tak, jak velkou část toho zdravotní pojištění, který my každý platíme, převést do soukromých rukou. To má myslím uspořádaný velice dobře.
Tak já jenom zatím ale ten pocit nemám, jo.
Hm, ale je to tak.
A teď mi řekněte, kde tedy je problém a já jsem takový vzorek obyčejného prosťáčka, který se dívá tedy na televizi a poslouchá rozhlas. Já teď jsem sledoval vystoupení třeba vás, pana Engela a pan Kubka, tak mě to nebylo úplně sympatické, mě to přišlo takové jako zlé, agresivní, zatímco a necítil jsem tam ty argumenty dobře porovnané. Pro mě byly nesrozumitelné, pro obyčejného člověka, kluka z vesnice, zatímco pro pan, pan Šnajdr, když tam promluvil, já jsem všemu rozuměl a já jsem si říkal, ano, já mu dávám za pravdu. Kde je chyba?
No, tak jestli to bylo takhle, tak to mě teda mrzí, to jsme asi někde udělali chybu, ale. . .
Já vám to říkám upřímně, jako muž chlapovi, jo, jak to vnímám.
No, tak to jsme asi nevedli tu kampaň úplně správně, když jsme teda vás nedokázali přesvědčit, že naše pozice nebo naše představy jsou správný, protože je to jednoduché. Z našeho pohledu, my jsme chtěli jedno, jediné, že zdravotnictví dlouhodobě prostě nemůže fungovat na to, aby byli zdravotničtí pracovníci dlouhodobě přetěžováni, prostě nemůžete mít jeden segment, který zajišťuje skutečně velmi nutné služby obyvatelstvu, bez kterých se obyvatelstvo neobejde. . .
S tím souhlasím samozřejmě. . .
. . . ale jakoby u nás to funguje tak, že ty zdravotníci jsou v˙podstatě odepsáni. Ano, oni.
Počkejte. . .
Ano, byť jako dlouhodobě,když nastoupí lékař do nemocnice, tak má před sebou perspektivu, že se bude minimálně pět nebo možná i víc let školit na atestaci, potom bude mít systém celoživotního vzdělávání, který ho bude provázet až do důchodu a jeho představa bude, kdy do svých 65 let bude pracovat 120, 130 hodin nad rámec pracovní doby, v podstatě tady ty lidi jsou obětováni pro to, aby byla jedna nezbytná služba zabezpečená celýmu obyvatelstvu a proto si myslíme, že z dlouhodobého hlediska nejde, proto jsme taky vedli tu akci, protože si myslíme, že zdravotnictví už nemůže fungovat na úkor těch zdravotníků, že by i ve zdravotnictví měly platit nějaký základní zákony, který ty lidi budou určitým způsobem chránit.
No a tady tedy padne vzácná shoda, to já zcela podepisuju, to co říkáte, to je pravda, ale mě právě argumentace na toto téma pana Šnajdra přišla velmi věcná a dobrá, když řekl, proč by pracovali nad čas, měli by pracovat jako každý jiný, tak pojďme snížit stavy lůžek, pakliže nejsou potřeba, pojďme snížit, pakliže jsou dva přístroje stejné v jednom regionu a stačí jeden, mě to právě přijde velmi sympatické to, co oni navrhují.
Ano, jenomže ty dva přístroje v jednom regionu, to je práce pana Šnajdra. On byl náměstkem ministra zdravotnictví v době, kdy pan ministr Julínek rozehnal přístrojovou komisi, která se o tohle to právě starala, aby k tomu nedocházelo.
To je ten problém, pane doktore, že vy hned nasadíte tu argumentaci, kdybyste řekl, oni opravdu nejsou potřeba, nechme to, kdo za to může, teď tady řešíme něco jiného. . .
No, ale potřeba nejsou, jenomže to, rozumíte, tady nastává problém, že lidé, kteří tu situaci způsobili nebo na tom dost významně pracovali, teďko křičí, že je potřeba to napravit. Co se týká toho počtu lůžek. . .
Já vím, proč to neřeknete úplně normálně chlapsky, Šnajdr má pravdu, ty přístroje nejsou potřeba, ale vy se hned zaboříte do toho útoku proti němu, proč to tak je?
No, protože Šnajdr má pravdu, že ty přístroje nejsou potřeba, ale to, že jejich nadbytek způsobil pan Šnajdr.
Dobře, no ale. . .
Rozumíte? Tady to je velký problém jako. . .
To už jsou takové ty tlaky mezi váma, ale my občané, nás totiž právě zajímá, jestli jsou potřeba nebo nejsou a víme, že každý tam má nějaké máslo na hlavě a už je nám to skoro jedno, ale čekali bychom od vás, od zdravotníků, že řeknete, v tomto má Šnajdr pravdu, ať jeden zmizí, ale ona je z toho zase válka.
Ne, ale my jsme to chtěli, vždyť my jsme říkali, Česká lékařská komora bojovala jako lev o to, aby ty přístrojové komise byly obnoveny.
No a pane doktore, ještě nám řekněte, existuje třeba u vás na Vinohradech nějaká možnost, kde se budou tedy stahovat ta lůžka, že jich bude míň, že bude potřeba do budoucna méně lékařů, méně
Třeba v˙našem oddělení rozhodně bych řekl, že asi velmi těžko. Proč tady vzniklo číslo 10 tisíc lůžek.
Ano, ano. . .
Ale to číslo vzniklo absolutně virtuálním způsobem, to vykřikl někdo na správní radě VZP a začalo žít vlastním životem a nikoho nezajímalo, jak se k tomu číslu 10 tisíc lůžek přišlo. Proč jich není 4826 nebo 11522, jo? Takže to někdy vykřikl 10 tisíc a začalo to žít, média to někde psala a už to žije a už to má jakože 10 tisíc lůžek je navíc. Na to neexistuje žádná analýza, teď se ty analýzy dělají a teďko se budou dělat první jakoby pilotní projekt v˙Jihomoravském kraji, kde se skutečně udělá důsledná analýza, jaký je tam rozdělení akutních lůžek, jaký je tam vytížení, kde je možno ty oddělení sloučit, kde je možno ty oddělení zrušit, který lůžka je možný převést na následnou péči. To je v˙pořádku, ale tady se mluví o tom, že je potřeba ty lůžka snížit, aniž máte analýzu, jestli to je skutečně pravda, napřed si musíte ten stav analyzovat. Nejhorší, co můžete udělat je, že administrativně,nebo nějakým neuváženým rozhodnutím zrušíte někde nějaké segment akutní péče, pak zjistíte, že to byla chyba, protože uvést to zpětně do chodu už je mnohem náročnější.
Dobře, no tak a myslíte, že tady u nás existuje nějaký aspoň nadbytek, že by se, když jich není 10 tisíc, je jich třeba tisíc těch. . .
To nikdo neví, to nikdo neví. Teďko ta analýza se teprve zpracovává.
Tak zaplať pánbů za to. . .
No, zaplať pánbů za to, že se to hnulo, ale v roce 1970, od roku 1990 za dvacet let, klesl počet akutních lůžek v České republice o třetinu, takže to jako pokles za dvacet let, ale sice v˙dlouhým, ale poměrně výrazný a já si nedovedu říct, že prostě můžeme dalších 10 tisíc, to znamená další pětinu lůžek jen tak škrtnout od zelenýho stolu, to bysme mohli způsobit možná někde katastrofu.
Dobře. Pane doktore Volemane, ještě nám řekněte, jak to vidíte, jaké máte reakce ve svém okolí, celá ta akce Děkujeme, odcházíme neutrpěla jaksi prestiž lékařů v České republice a myslím an zich, všech, jako že . . .
To já myslím, že je asi příliš brzo, tohle to nějakým způsobem hodnotit, protože máme od března, že jo, ta akce. . .
To jo, ale já to často slyším od známých, kteří říkají, že doktoři tím klesli v ceně, já na to takový ostrý názor nemám, ale často to slyším.
Zatím to nepociťujeme. Jako zatím to nepociťujeme jako osobně určitě ne a jestli to bude nějak tak do budoucna, to je velmi těžko říct. Už říkám, v organizacích to nepociťujeme a jestli to řeknou nějaký průzkumy veřejného mínění, tak já mám o průzkumech veřejného mínění svoje vlastní mínění.
Svoje pocity veřejné mínění, ano, to já určitě taky.
No, soukromé.
Víte, spíš je to o tom pocitu, že jo, a vy říkáte, že je všechno v pořádku. . .
Ne, tak jako pocitově určitě tam nějaká jakoby pachuť asi zůstane, ale myslím si, že spíš ten problém asi nebude ve vztahu pacient lékař, i když to nevylučuju, ale určitým způsobem to vykrystalizovalo i vztahy mezi lékaři navzájem a uvnitř těch pracovišť.
Na druhou stranu, mě nepřijde nic špatného na tom, že se doktoři porvali o peníze, to je přece v pořádku, jako v každé jiné, ale je pravda, že jsem od lékařů čekal víc noblesy můžu říct.
Víte co, my jsme to zkoušeli tiše a jako noblesně a slušně několik let. . .
A ono to nešlo.
A ono to nešlo a potom tady někdo řekl, na hrubej pytel hrubá záplata, prostě, když to nejde slušně a když klepali na ty dveře a říkali, podívejte se, ta situace je neúnosná, tak vždycky ti politici nás vyslechli, pokývali jako máte úplnou pravdu, máte úplnou pravdu, skutečně takhle to dlouhodobě nejde, my s tím něco uděláme, počkejte si, my uděláme nějakou reformu a na konci té reformy to bude všecko v pořádku a tohle to jsme slyšeli, no, LOK vzniknul v roce 1995, takže 15 let se toto různou intenzitou opakovalo, no a potom už ta situace prostě překypěla, bylo řečeno, že prostě když to nejde takhle, tak to musí asi jít jinou cestou.
V televizní debatě, pane Volemane, v pořadu Máte slovo, kde se strhla taková hádka, já jsem o tom četl, dokonce speciálně celý takový referát, celou takovou reportáž na parlamentnílisty.cz, kde to bylo vylíčeno tak, ale podle pravdy, já jsem to viděl, no jak vám bylo, když byly tyto televizní přestřelky v přímém přenosu?
No, tak mě bylo celkem dobře.
Já jsem měl pocit, že vás docela rajcuje.
A jo, mě to celkem bavilo, i když je fakt, že ta poslední debata s tím panem Šnajdrem, tam se to zvrhlo a musím říct, že tam jsem taky neudržel nervy na uzdě, tam jsem se měl zachovat asi chladněji, ale nás to prostě, tam to tak bylo, protože rozumíte, on pan Šnajdr je zručný demagog a to, jako debata o věcném problému tam bohužel od samého začátku prostě bylo jasný, že to asi nedopadne dobře a taky to nedopadlo.
No, vy jste se dokonce zmínil někde, že kdybyste měli sedět, debatovat s panem Šnajdrem, že byste se asi porvali nebo něco. . . .
Ne, ne, to byla taková nadsázka, když pan Veselovský v Událostech, komentářích, když jsme se tam s panem Šnajdrem pěkně pohádali, tak řekl, že kdybychom to jednání vedli my dva, to znamená ne pan ministr Heger a celý ty vyjednávací týmy, takže by to jednání bylo asi velmi krátké a já jsem tehdy udělal takovou poznámku, že by bylo určitě velmi krátké a možná, že by byla nutná asistence rychlé záchranné služby.
Kdo by ležel v té sanitce, vy nebo pan Šnajdr?
To nevím, to nevím, ale také, rozumíte, to nemusíme hned mluvit o úrazech, rychlá záchranná služba asistuje u spousty náhlých příhod. . .
Ho, to takhle. . .
Třeba mozkových nebo cévních.
Anebo u nějakého takového duševního, když si. . .
Ano, tak, rychlá záchranná služba v˙podstatě vyjíždí na jakýkoliv akutní případ.
Tak my, pacienti, pane doktore Volemane, doufáme, že to dopadlo dobře, že nebudeme ohroženi na životech ani na zdraví. . .
To chceme všichni, aby to tak bylo.
Za nás pacienty vám říkám, že nám je skoro jedno, co říká Šnajdr, co říká Voleman, my bychom chtěli, když tam za váma přijdeme, abyste nám pomohli a to doufám, že uděláte.
To my uděláme vždycky, ale problém je v tom, že v těch podmínkách, který tu jsou, už ty lidi prostě ztrácejí ochotu to dělat, no a hlavně potom se seberou a jdou pryč. My jsme chtěli, paradoxně, my jsme chtěli udělat jednu věc, aby, jak jsem říkal, abychom nemuseli odcházet, tak jsme odešli. Je to trošku paradox, ale takhle to dopadlo.
Hostem Press klubu na Frekvenci 1 byl dnes doktor Miloš Voleman, zástupce Lékařského odborového klubu. Děkujeme, odcházíme ze studia v této chvíli, na shledanou.
Zdroj: Frekvence 1