Věřte lékařům. Ale kterým?

Leoš Heger, lékař a ministr, představuje svou zdravotní reformu, kudy chodí. David Rath, lékař a stínový ministr, kudy chodí, Hegerovy návrhy kritizuje. Lékař proti lékaři.

Politik proti politikovi. Jsme zvyklí, coby pacienti, lékařům věřit. Až tak, že si je často, velmi často volíme za politiky. Jakmile však důvěryhodný lékař odloží bílý profesní plášť a oblékne civilní politické kvádro, naše dosud ohromná důvěra se láme. Je to sice logické – důvěra je věnována medicínskému, nikoli politickému kreditu dotyčné osoby – přesto je to zajímavý jev.

Jak léčit nemocné lidi a jak léčit nemocné zdravotnictví, jsou dvě rozdílné disciplíny. Tímto odpovídám čtenářce Evě z Pardubic, která se nikoli jako jediná ptala, proč nenecháme o budoucnosti zdravotnictví rozhodnout lékaře, kteří tomu přece rozumějí.

Tak si to vezměme: všichni ministři zdravotnictví až na Jana Stráského byli lékaři, Heger je lékař, Rath je lékař, prezident komory Kubek je lékař, šéf lékařských odborářů Engel je lékař... Shodli by se snad na nejlepším postupu, jak vyléčit angínu, rozejdou se však v pohledu, jak léčení angíny zaplatit.

A teď se, paní Evo, podívejme na názory oněch lékařů. Z pouhého jednoho dne, 31. května 2011.

Leoš Heger, lékař a ministr, ten den představil na Žofínském fóru reformu. Víc zaplatíme, třeba léky do 50 korun, víc zbude na těžké nemoci...

Jiří Vorlíček, lékař a předseda České onkologické společnosti, tentýž den na stejné téma: Pokud si pacienti budou platit levné léky do 50 korun a uskuteční se i další plánované změny, bude dost peněz na drahou léčbu onkologických pacientů.

David Rath, lékař a stínový ministr o pár minut dříve: Návrh na vyřazení léků do 50 korun z veřejného pojištění je nesmyslný krok, který povede k dalšímufinančnímu zatížení pacientů i pojišťoven. Pacient bude u lékaře logicky žádat alternativní – čili hrazené – léky s cenou nad 50 korun.

A další téma.

Heger: Posílíme odpovědnost i pravomoci pojišťoven.

Vorlíček: Potřebujeme jasná pravidla hry, která budou stanovena jednak pojišťovnami a také ministerstvem. O tom, zda pacient dostane (onkologickou) léčbu, nebo ne, nemůže rozhodovat lékař, to se musí rozhodnout jinde, ať už to bude systémem kvality nebo že si pacienti budou platit levné léky, takže na drahé léky zbude z pojištění víc peněz. To musí zorganizovat pojišťovny.

Rath: Pojišťovny nemohou hrát rozhodující roli, v jejich zájmu není zdraví občanů, ale snaha o co největší zisk.

Kterému z lékařů věřit? Rádi bychom tomu, který říká "nebude to bolet". Ale já spíš věřím lékaři, který bolest při léčení alias reformě přizná. Jako třeba profesor Beneš kdysi v MF DNES: "Chci-li z Vinohrad na Václavák, mohu jít pěšky, jet tramvají nebo taxíkem. Pěšky jsme chodili za komunistů, to už snad nechceme. Tramvají dojedu bezpečně a celkem rychle, v taxíku mám pohodlí, ale musím více zaplatit. Tak za povinné pojistné poskytněme všem tramvaj a dovolme těm, co chtějí, ať si zaplatí taxíka. Na Václaváku budou všichni. Politici nás však přesvědčují, že na taxíka máme všichni. To vede k tomu, že když někdo opravdu nezbytně potřebuje taxi, tak na něj není – dostane pak pohřební vůz."

---

Garde Jany Bendové komentátorky MF DNES

Zdroj: Mladá fronta Dnes