V USA léčí diabetes rodinní lékaři
Na závěr tiskové konference prof. George Grunberger poskytl odpovědi na otázky redakce Medical Tribune:
| Pane profesore, dovolte mi vrátit se k poznámce ve vaší prezentaci: zmínil jste, že 90 až 95 procent amerických pacientů se po dobu své terapie nesetká se specialistou – diabetologem. Znamená to tedy, že léčbu diabetu v USA zastává rodinný lékař? Může být tento fakt spojován s „nedostupností“ zdravotní péče v USA?
Princip poskytování zdravotní péče v USA s touto problematikou nesouvisí. V USA dnes žije na 30 milionů pacientů s diabetem II. typu. Kdyby všichni tito lidé potřebovali jen čtyři návštěvy ročně, bylo by to dohromady 120 milionů prohlídek. Specialistů je k dispozici maximálně pár tisíc a většina z nich není pouze v praxi, ale věnují se výzkumu, vyučují apod. Matematicky je tedy nemožné, aby pokryli veškerou péči o diabetické pacienty. Druhým důvodem je fakt, že diabetes vždy léčili internisté či rodinní lékaři, pouze těžké případy vyžadovaly péči diabetologa. Tento přístup je však předmětem brzké změny, v kruhu odborníků zastáváme názor, že léčba diabetu vykazuje komplexní charakter, žádá si tedy experta. Ale pak jsme opět u těch čísel…
| Kdybyste porovnal zdravotnictví v České republice a v USA, který princip jeho fungování více preferujete? Univerzální zdravotní péče vs. péče, jejíž výdaje si pacienti hradí sami, a to až do výše 60 procent, přitom zdaleka ne každý občan Spojených států je již pojištěn?
Neznám politiku zdravotnictví v České republice natolik, abych ji mohl porovnat. Existují argumenty pro univerzální zdravotní péči, která je platná v mnoha zemích. Američané jsou však tradičně „alergičtí“ na jakoukoli povinnost (chtějí mít právo se o všem sami rozhodnout) a snad i na zdravotní pojištění, které v Americe představuje dlouhodobý problém. Prezident Obama měl při zavedení reformy zdravotnictví, tzv. „Obamacare“, jiné představy o uplatnění zákona v praxi, je však pravdou, že se díky tomuto opatření zvýšil počet občanů se zdravotním pojištěním, i když to má i své proti (ve zkratce se stalo vlastně to, že pacienti platí za svou léčbu více, i když se úroveň zdravotní péče nezlepšila). I přes existenci dvou základních pojištění, která vláda automaticky přiděluje lidem s nízkými příjmy a invalidům (Medicaid) a lidem nad 65 let věku (Medicare), dochází k virtuální selekci obyvatelstva na mladé a zdravé lidi, kteří pro cenu pojištění nevidí potřebu jeho uzavření, a především také na malé podnikatele, pro které jsou prémie k získání kvalifikace pro dané pojištění často drahé.
| A trochu z jiného soudku: Jaký je váš vztah k Čechám, popř. jaká je frekvence vašich pracovních návštěv místních zdravotnických zařízení, univerzit a podobně?
Letos je to třetí rok po sobě, co jsem v Čechách. Přednášel jsem na Diabetologických dnech v Luhačovicích, také zastávám funkci profesora na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a přednáším pro doktory v praxi. Frekvence mých návštěv se tedy zvýšila. Svoji rodnou zem jsem samozřejmě párkrát navštívil i po roce 1992, kdy jsem Prahu navštívil poprvé od emigrace v roce 1968.
Zdroj: