V Praze se díky angiologii protly medicínské obory
V medicíně zkrátka žádné letní prázdniny neplatí. Hned úvod těch letošních toho byl dalším jasným dokladem. Jubilejní XXV. světový kongres Mezinárodní angiologické unie, který od 1. 7. do 5. 7. hostila česká metropole, nesl výmluvné motto: „Praha: křižovatka Evropy a historie – angiologie: křižovatka medicínských disciplín“.
Přes letní termín a řadu předcházejících podobných akcí se kongres mohl pochlubit vysokou účastí. Do Prahy přilákal přes 900 lékařů a vědců z 66 zemí, a to napříč obory – od chirurgů po odborníky zaměřené ryze na výzkum. Rovněž program nabídl bohaté menu: na 650 sdělení, do nichž se vešlo zhruba 400 přednášek a 250 posterů, jejichž prezentace v elektronické podobě na dotykových LCD obrazovkách zaznamenala světovou premiéru. Prestižním okamžikem bylo zvolení MUDr. Karla Roztočila, CSc., předsedy České angiologické společnosti, prezidentem Mezinárodní angiologické unie a MUDr. Jana Piťhy, CSc., členem výkonného výboru této organizace. A právě MUDr. Piťhu, generálního sekretáře kongresu, jsme požádali o krátký rozhovor, v němž shrnul jeho přínos.
Organizace kongresu mezinárodního významu jistě není snadná záležitost. Jak moc obtížné bylo pro Prahu získat organizování Světového angiologického kongresu?
Organizací sjezdu byla pověřena Česká angiologická společnost, která svůj návrh na uspořádání světového kongresu v Praze podala již v roce 2000. Nejvíce se o konání kongresu v Praze, jeho organizaci a úspěšný průběh zasloužil MUDr. Karel Roztočil, CSc., který na jeho přípravě pracoval nejméně čtyři roky, v posledních dvou letech pak velice intenzivně.
Angiologie je do jisté míry specifickým oborem, například i v tom, že napříč zeměmi se někdy značně liší vymezení její náplně. Podle jakého klíče byl v tomto světle připravován odborný program kongresu?
Termín angiologie je skutečně například v anglosaských zemích vyhrazen pro chirurgy, v německy mluvících zemích a u nás zase znamená spíše interní zaměření. K přehlednosti angiologie jako vyhraněného oboru nepřispívá ani fakt, že například výrazně se rozvíjející intervenční angiologii zajišťují různí specialisté – intervenční angiologové, intervenční radiologové, cévní chirurgové, ale i intervenční kardiologové; záleží na konkrétním pracovišti. Z hlediska kongresového programu jsme se proto neřídili odbornostmi, ale zajímavými tématy. Pozornost byla zaměřena na tři hlavní témata – aterosklerózu, žilní trombózu a chronická žilní onemocnění. Samozřejmě byla prezentována i další zajímavá sdělení, například z oblasti lymfatických onemocnění a cévních malformací.
Na velkých mezinárodních kongresech bývají obvykle nejvíce očekávány sekce hotline, kde dochází k prezentaci často zásadních novinek v daném oboru. Ve kterých oblastech angiologie dochází v současnosti k největšímu vývoji a co lze považovat za novinky v léčbě cévních onemocnění?
V průběhu kongresu bylo prezentováno několik nových nebo čerstvě publikovaných a rozpracovaných konsensů: TASC III, povrchové žilní trombózy, generika nízkomolekulárních heparinů; úplnou premiéru měla doporučení týkající se zmíněných arteriovenózních malformací. Z mého pohledu byla novinkou sdělení týkající se velice specifických intervenčních výkonů na varikózních žilách.
Angiologie svou podstatou přesahuje do ostatních oborů medicíny. Přinesl kongres nějaké novinky, z nichž by mohli čerpat nejen angiologové, ale právě i odborníci z některých jiných lékařských specializací?
Poměrně zajímavý přesah do neurologie by mohl být v oblasti řešení roztroušené sklerózy intervenčními metodami na mozkových žilách. V této oblasti však zatím vládne opatrná skepse. Za nejdůležitější přínos kongresu však považuji právě možnost setkání odborníků z různých oborů nad konkrétními problémy.
Která ze sdělení, jež na kongresu v rámci odborného programu zazněla, nejvíce zaujala vás osobně?
Podle mne bylo nejzajímavějším tématem stále trvající dilema při řešení významných asymptomatických stenóz karotických arterií. Pro angiologii je velice typické, protože řešení tohoto problému se týká řady dalších lékařských oborů.
V oblasti kardiologické péče bývá Česká republika v mezinárodním srovnání řazena na nejvyšší příčky. Jak si z tohoto pohledu stojí péče angiologická? V čem je podle vašeho názoru případně česká angiologie jedinečná a v čem má naopak rezervy?
Z hlediska čisté odbornosti se jistě není za co stydět – sdělení z našich zemí během kongresu byla hodnocena velmi vysoko. Rezervy jsou v absenci jednotné péče o pacienty s cévními onemocněními. Z hlediska akutní péče sice již existují jednotky intenzivní angiologické péče a na některých pracovištích jsou již zavedeny jako jeden organizační celek, nicméně účinná péče o pacienty většinou závisí na ochotě několika pracovišť s rozdílným zaměřením ke spolupráci. \\ Jaké nejzásadnější plány, či případně přání mají čeští angiologové pro nejbližší budoucnost? Důležité je určitě zmíněné sjednocení péče o angiologické pacienty do specializovaných angiologických zdravotních zařízení s jasnou návazností na ambulantní specialisty. My konkrétně bychom chtěli využít úspěchu kongresu a dle příkladu Evropské aterosklerotické společnosti uspořádat v České republice školu mladých lékařů a/nebo výzkumníků zabývajících se cévními onemocněními na mezinárodní úrovni právě s podporou International Union of Angiology, jejímž prezidentem je v současnosti dr. Roztočil.
Zdroj: Medical Tribune