Úředník, který se nezavděčí nikomu
Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. To jistě platí i pro všechny členy vlády. U ministra zdravotnictví jako by to bylo ještě horší – ten se nezavděčí nikomu. Musí čelit rozmanitým a často protichůdným tlakům ze strany laické i odborné veřejnosti, opozice i plátců péče, ale také různých zájmových a lobbistických skupin. Cokoli udělá, je pro jedny málo a pro druhé příliš, každá intervence zasáhne některého z hráčů na zdravotnickém kolbišti a ten se pochopitelně ozývá.
Při hodnocení tří let Leoše Hegera v této funkci je snadné vytvořit nekonečný seznam toho, kde ministerstvo selhalo, něco neuhlídalo či něco nedotáhlo. Tento výčet by ale měl smysl v ideálním světě, kde se všichni zúčastnění skutečně chtějí dohodnout ve prospěch pacientů. Pokud se vezmou v úvahu reálné možnosti, které v dané situaci resort měl, je konečný účet pro Leoše Hegera o poznání příznivější.
„Ministr Heger je rozený politik, je to muž kompromisu. Mnoha dobrých dosáhl. To v českém zdravotnictví vůbec není málo!“ říká například doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc., v anketě na str. A4. „Neměl vizi radikální změny jako ministr Julínek. Po mnoha letech ve zdravotnické politice vzal za své, že politika je umění kompromisu. Pro zásadní reformu je klíčová politická podpora a tu kolega Heger neměl, jak by potřeboval. Hrál poker s kartami, které nebyly nic moc. Kolegové politici ho v tom nechali a šeredně se jim to vymstí,“ dodává doc. Šmucler.
Zdroj: MT