Udělali jsme pro neočkované vše?

V české společnosti je nezanedbatelné množství dobrých chytrých lidí, kterým záleží na jejich zdraví, ale přesto chybně vyhodnotí, že pro ně vakcína proti covidu není dobrá. Některé z nich mohlo zachránit povinné očkování. Ne apely, ale povinnost.

Debatu o povinném očkování proti covidu sleduju, aniž bych na něj měla vlastní silný názor. Vnímám mnohé racionální argumenty proti, vnímám ale také argumenty pro. Mám pocit, že „horká“ fáze této debaty přišla na konci loňského roku trochu pozdě a odbytě. Tento text načrtává jeden z argumentů pro povinné očkování při pandemii.

Před dvěma dny zemřela citlivá inspirativní žena Hana Horká, zpěvačka folkové skupiny Asonance. Kdyby pro ni bylo očkování proti covidu povinné, byla by sice naštvaná, ale se vší pravděpodobností živá.

Pro hromadu báječných lidí je striktní studený svět tabulek a vědy cizí. Vnímají život víc přes emoce. Umí poslouchat vítr a vonět k dešti, dokážou meditovat a cítit energii země, po které chodíme. Mají srdce otevřené kráse a lásce, rozdávají radost. Jsou to umělci i pečovatelé, dobrovolníci i baviči, jedinečné osobnosti, které potřebujeme. A potřebujeme je takové, jací jsou.

Je to fér, když se politická reprezentace odvolává při ochraně jejich zdraví na osobní zodpovědnost jednotlivců? Když apeluje, ale nenařídí? Když chce po umělcích, aby správně interpretovali data? Když mávne nad osudem lidí, kteří nevyhodnotí správně rizika a benefity covidu versus očkování, protože věda nemluví jejich jazykem? Navíc, tito lidé jsou ujišťováni ve svých pocitech jednak sobě podobnými, jednak profesionálními dezinformátory, kteří chtějí rozložit naši společnost, a jednak bandou příživníků, kteří se na nich snaží vydělat.

Přeci není totéž, když někdo vědomě riskuje, řídi opilý a nabourá, a to, když se někdo snaží dělat to nejlepší pro svoje zdraví a dojde mylně k tomu, že prevence vakcínou pro něj není dobrá. Neumím mávnout rukou a říct, může si za to sama.

Pro striktně racionální lidi je těžké to připustit, ale je to tak. Chytrá inspirativní 57letá žena s nadváhou může (ujišťována rádci, kteří mluví jejím jazykem), dospět k názoru, že je pro její zdraví lepší než vakcína nakazit se smrtelnou infekční nemocí. A nenechá se přesvědčit ani rodinou. Jejího odchodu je velká škoda.

Snad už je dnes pozdě na úvahy o povinném očkování proti covidu. Ona se ale otázka adherence pacientů k léčbě netýká jen prevence při pandemii, ale je obsažená v mnoha lékařských oborech. Děláme vše pro pacienty, kteří nemají silnou zdravotní gramotnost a medicína nemluví jejich jazykem? Nejsou situace, kdy je na místě je motivovat finančními bonusy nebo pokutami?

Zavádění určitých povinností pojištěnců může být a má být součástí zdravotní politiky. Zejména v oblastech povinné účasti na prevenci. Pokud by takové povinnosti byly dobře podložené odbornými argumenty a prošly odbornou oponenturou, není na nich nic nedemokratického. Ne, nestačí to samo o sobě. Patří k tomu edukace a budování důvěry a nejen to. Není ale důvod štítit se ukládání povinností v oblasti zdraví, zejména v solidárním zdravotním systému.