Učenliví mloci a Norimberský trychtýř

Pan Daniel Münich, člen CERGE a NERV se nechal slyšet na stránkách MF Dnes se svým názorem na způsob výuky na dnešních školách v Česku. Kritizuje tzv. biflování a učení se poznatkům zpaměti, aniž tomu žáci rozumějí.

V té souvislosti jsem si uvědomil, že i my , lékaři jsme často hodnoceni na svých studiích jako lidé, kteří to zvládli výhradně tím, že mají tzv. sitzflajš. Každý, kdo medicínu vystudoval, ví o čem mluvím.

Během let musíme vstřebat obrovské množství informací a člověk musí mít opravdu výdrž, aby si to všechno vtloukl do hlavy a později toho uměl využívat. Podle mých zkušeností ale metoda biflování není tak úplně k zahození, zvláště v tak náročném studiu jako je medicína.

Jde o to, že když dejme tomu studuji na zkoušku z anatomie, pamatuji si, že moje metoda byla stále dokola číst, podtrhávat a hledat souvislosti i v jiných pramenech, než byla učebnice anatomie. Obrazně si vše prohlížet v anatomickém atlase.

Zpočátku jsem měl pocit, že něco takového se nikdy nemohu naučit. Jenže tajemství lidského mozku jsou neprobádaná. Od toho je učení procesem, který stálým opakováním, chcete-li biflováním, buduje synapse mezi neurony a tím tvoří trvalý otisk v lidské paměti.

V konečné fázi jsem měl kolem sebe několik knih, nejen tlustou učebnici anatomie a anatomický atlas a najednou jsem si vědomě uvědomil, že zázrakem došlo ke spojení naučeného a mně se jakoby v hlavě rozsvítilo. Jen díky tomuto procesu mohu děkovat za to, že ve svých 60 letech jsem si stejně jako mnozí jiní, uchoval spoustu takových důležitých informací ve svém mozku a dokážu je využívat, zatímco např. učení o logaritmech jsem zcela a úplně vytěsnil. Je neuvěřitelné, jak např.

Jan Werich dokázal vysvětlit rozdíl mezi vědou a kulturou. Člověk - vědec něco vynalezne, ale pouze nevědomě, např. to dokáže pojmenovat jako Isaac Newton, když mu jablko spadlo se stromu na hlavu, si uvědomil, že tady odjakživa musela existovat jakási síla, kterou pojmenoval zemskou přitažlivostí. On ji nevynalezl.

Přitažlivost zemská tady odvěky existovala i mimo Newtona. Ale on byl první, kterému se v mozku rozsvítilo a on tu sílu " nazval" přitažlivostí zemskou.

Něco jiného je kultura. Tady člověk se svým mozkem není schopen něco, co existuje nezávisle na něm pouze pojmenovat, ale on to musí i vytvořit. Jen tak může vzniknout symfonická báseň, obraz, krásná kniha, atd. A k tomu všemu přispívá bezesporu i proces učení, které chápu jako vytváření sítě informací zakódovaných v mozkových buňkách.

A jak říkal už Jan Werich, máme jen nepatrné množství mozkových buněk, možná deset procent, které nám dovolí dělat cokoliv, co má smysl. O tom zbytku mnohdy nevíme, k čemu je máme. A jedna, či dvě takové buňky navíc mohou vytvořit génia a stejně buněk chybějících vytvoří třeba blba.

Takže tolik jen malý příklad ze života, který dokazuje, že učení, biflování a poznání v čase, kdy je lidský mozek nejpřístupnější pro uchovávání informací, ale zajisté i během celého života, není možné ani dnes zcela zatratit prověřené metody učení.

Ani nejnovější poznatky o internetu, googlování, atp. nemohou nikdy nahradit prostou četbu, poslech hudby, resp. umění léčit. Protože léčení je opravdu umění. Nikoliv nadarmo platí v medicíně, že lékař postupuje vždy lege artis, čili podle zákona umění a v jeho souladu......

Přeji všem krásné Vánoční svátky.

MUDr.Tomáš Rozsíval
Opava

Zdroj: www.tribune.cz