Tři oříšky pro Popelku, kterou nikdo nechce
Očima Martiny Riebauerové zástupkyně šéfredaktora MF DNES
Ještě v pátek byla zcela na ocet, pak se mezi vládnoucími rody přece jen objevil nápadník, který se uvolil, že tedy dobrá, když nebude zbytí, nebohou dívku si vezme. Resortu zdravotnictví čili Popelky v koutě se nakonec možná ujmou sociální demokraté, ale rvačka o ni dvakrát není a lidovce, kterým ji chtěli vnutit, nabídka dokonce urazila.
Není divu. Je to zajímavý, důležitý, ba i krásný resort, ale nic extra nesype, leda problémy. Bitvy, jednou s pacienty, jindy s lékaři, jsou zde tuhé a doprovázené pohrůžkami nejtěžšího kalibru: To necháte lidi umírat?
A lékaře utíkat do ciziny? Tohle území zkrátka není pro slabé nátury.
Nevěsta také není nijak zvlášť bohatá, nadto v lednu ještě zchudne. Zmizí stokorunové poplatky za pobyt v nemocnici, neboť je zrušil Ústavní soud. To máme minus dvě miliardy. Poplatky za návštěvu lékaře a za recept zůstanou, ale rok nato nová vláda škrtne i ty.
Další více než tři miliardy minus.
Původně to vypadalo přímo na královskou poplatkovou rošádu, lidově řečeno binec. Vznikající vládní koalice uvažovala, že poplatky v ordinaci neprodleně zruší, kdežto v nemocnici je pro změnu zase zavede: ovšem ne pro děti a ne na více než třicet dní v roce, aby to neodnesli dlouhodobě nemocní. Binec nebinec, dávalo to rozum – pokud byli Češi ve svém nadávání na poplatky přece jen schopni skousnout a přijmout nějaký argument, byl to právě ten, že doma přece také jíme a bydlíme (jako v nemocnici).
Přimět lidi, aby pochopili otravnou nutnost nosit po kapsách 30 korun do bankomatu či kasičky lékaře, je samozřejmě složitější. I když jedna velká charitativní organizace právě díky větě "stačí, aby každý dal šest korun" dokázala vybrat sto milionů na Leksellův gama nůž. Ale chápu, politici nejsou charita. Nevybírají, ale naopak hory doly slibují. Naslibovali, všechno zrušili, teď si vzájemně přehazují Popelku i její tři oříšky.
Oříšek číslo 1: kde na to vzít.
Oříšek číslo 2: kde na to vzít a nekrást. V daném případě z peněz na zdravotní péči. Ono tedy takové kradení nebývá moc vidět. Kamarádka, jíž vzali prsa kvůli rakovině, čeká, kdy jí udělají nová. Stále čeká, peníze došly. Ale koho z politiků zajímají její prsa?
Oříšek číslo 3: Jak zabránit tomu, aby jiní pacienti obíhali s opakovanými vyšetřeními několik lékařů najednou, čemuž měly poplatky aspoň zčásti zamezit.
Jistě, ono se na to "někde" vezme. Možná jsem zbytečně skeptická a "někdo" tu neprodleně nastolí fantastický pořádek, kde bude efektivně a do mrtě využit každý haléř.
To už je ale pravděpodobnější, že se – jako v té pohádce – zjeví nějaký hodně bohatý princ.
Zdroj: Mladá fronta DNES