Ti úspěšní

Hervey Cleckley, americký psychiatr, v knize Maska příčetnosti (Mask of Sanity), základu moderního výzkumu psychopatie, píše: „U částečných psychopatů lze jejich poruchu chápat jako mírnější nebo omezenější… Skutečný rozdíl mezi nimi a psychopaty, kteří se trvale dostávají do vězení nebo do psychiatrického zařízení, je ten, že částeční psychopati daleko lépe a důsledněji udržují zevní dojem, že jsou normální… Je nutné mít na mysli, že i nejtěžší a doslova zmrzačený psychopat předvádí zevní slupku duševního zdraví, často i v intelektuálně vysoce náročném postavení, a často na kratší dobu uspěje v obchodních nebo odborných činnostech. Jindy však uspěje i na velmi dlouhou dobu… Mám však za to, že skutečná, ale zakrývaná patologie u některých z těchto pacientů… je v hlubším slova smyslu rovněž hluboká a dalekosáhlá. Při zběžném pozorování někdy vypadají jako úspěšní členové komunity, schopní právníci, manažeři nebo lékaři…“ (Cleckley, 1976). Cleckleyův žák Hare tomuto typu psychopatů říká „subkliničtí psychopati“.

Současné definice sociálně úspěšné psychopatie znějí: 1. vysoké skóre psychopatie, žádné odsouzení pro zločin; 2. vysoké skóre psychopatie, žádné uvěznění; 3. znaky psychopatie, vysoký sociální status; 4. sérioví vrazi dlouho unikající odhalení; 5. vysoké skóre psychopatie, nechovají se antisociálně; 6. vysoké skóre psychopatie, vysoká inteligence.

Úspěchem je vzájemně provázaná dvojice bohatství a moci.

Sociálně, někdy dočasně, někdy dlouhodobě úspěšné psychopaty, ať už neúplně, nebo vzácněji úplně vyvinuté, najdete často ve špičkách managementu bank, korporací, masových sdělovacích prostředků, politických stran, policie, armád a tajných služeb, ve vládách, parlamentech, senátech, církvích, vědeckých organizacích i v politicky aktivních takzvaných neziskových organizacích. Stejně často je najdete mezi lidmi, kteří mají institucionálně danou moc nad jinými lidmi, například mezi lékaři, psychology, pedagogy, právníky a kněžími.

Sociálně psychopaty charakterizuje vysoký sociální status a nepřítomnost vážného antisociálního chování.

Výzkum, který užil trojobloukový model, dokazuje, že kladný vztah jak k socioekonomickému statusu, tak k dobrému fungování osobnosti (tito lidé jsou spokojeni sami se sebou, žijí „v pohodě“) má adaptivní rys psychopatie boldness neboli fearless dominance (smělost, troufalost, neohroženost, drzost a nestoudnost, smělá nadřazenost). Maladaptivní rysy psychopatie, dezinhibice a podlost, mají k oběma veličinám záporný vztah. Z řečeného neplyne, že všichni sociálně úspěšní lidé jsou psychopati.

Některá sociální prostředí jsou pro neúplné psychopaty vhodnější, takže své vlastnosti v plném rozsahu a možnosti mohou projevit, jiná pro ně vhodná nejsou, takže své vlastnosti v plné šíři neprojevují. Jestliže se sociální prostředí změní z vhodného na nevhodné, neúplní psychopati se přestanou projevovat v tak velké míře jako v prostředí vhodném. To je odpověď na častou otázku: „Jak je možné, že se normálně působící, civilizovaní lidé promění na masové a sériové vrahy, například členy pohotovostních jednotek SS Einsatzgruppen v průběhu 2. světové války, komand smrti ve Rwandě, Kambodži, Chile nebo Argentině, aby se po válce změnili zpět na normálně působící civilizované lidi?“

Neúplný, případně sociálně úspěšný psychopat se tím liší od psychopata plně vyvinutého, případně kriminálního. Neúplný psychopat se dokáže změně podmínek přizpůsobit, vrátí se v nějaké míře k vyžadované sociální normě a v nějaké míře respektuje sociální hodnoty. Plně vyvinutý kriminální psychopat se obvykle přizpůsobit nedokáže.

Prototypem sociálně úspěšných psychopatů jsou psychopati korporátní, to je je synonymum pro pojmy psychopat v řídící funkci, psychopat průmyslový, organizační, organizační sociopat. Tito lidé naprosto bezohledně manipulují druhými lidmi, nemají svědomí, míří jen za vlastními cíli. Přitom mohou vypadat skvěle, chytře a moudře, úspěšně, jako „lidé s vizí“. Potřeby a přání druhých lidí jsou jim zcela lhostejné, lžou, vydírají, zastrašují, podvádějí. Přes svůj často oslnivý, charismatický vzhled a extrovertní chování bývají špatnými organizátory, dokážou organizaci nebo podnik, ve kterých pracují, zničit. Na vyšších příčkách mocenského žebříčku zkoumaných organizací se objevují častěji než na nižších. V některých organizacích se vyskytují častěji než v organizacích jiných, přitahují je zejména velké finanční organizace. Jejich početní růst a vzestup na žebříčku v korporacích byl umožněn změnou charakteru jejich činnosti v poslední třetině minulého století.

Do té doby byly korporace poměrně stabilní systémy, měnící se pomalu, zaměstnanci často předpokládali, že v dané korporaci budou pracovat celoživotně. Postup v hierarchii byl poměrně pomalý a přehledný. Obvykle stoupali k úrovni, na kterou stačilo jejich vzdělání, intelekt a schopnosti. Detekce podnikového psychopata byla snadnější. V poslední třetině minulého století se mezi korporacemi rychle rozšířilo vzájemné přebírání a splývání, proměny zrychlily jak kvůli novým, zejména komunikačním technologiím, tak kvůli globalizaci. Stabilita zmizela. Celoživotní místa s ní. Lidé náhle zjišťovali, že pracují pro cizí organizaci s lidmi, které dobře neznají.

S tím poklesla míra loajality, častější změna pracovního místa přestala být chápána jako druh prohřešku. Na selhání se začalo přicházet pozdě, klíčové postavy, které za ně odpovídaly, mezitím byly v jiné korporaci na jiné, často vyšší pozici.

Příjmy pracovníků na vyšších postech, zejména ve finančních institucích, začaly tak rapidně růst, že se vymkly z běžných měřítek.

Vyvinul se sociální prostor, jenž je pro podnikové psychopaty ideální.

Je pravděpodobné, že se korporátní psychopati významnou měrou podíleli na vzniku globální finanční krize.

Zdroj: MT