Systemizace pracovních míst z pohledu všeobecné sestry

Před rokem psala redakce Medical Tribune o tom, že Velká Británie nahrazuje z ekonomických důvodů sestry zdravotnickými asistenty - článek ZDE. V české kotlině podle mediálních zpráv ani podle ohlasů v různých diskusích o asistenty zájem není ( více - ZDE), přestože sestry by pomoc asistentek a ošetřovatelek uvítaly.

V různých profesích je vzdělání a praxe klíčem k úspěchu, někdo by možná řekl ke kariéře. Sestry studují na VŠ či v programu specializačního studia, celoživotně se vzdělávají, postupem času získávají cenné zkušenosti, přesto jsou vzhledem k nedostatku personálu pověřovány nekvalifikovanou prací. To ovšem není jediné překvapení, kterého se může česká sestra v praxi dočkat. 

Definice slova: „Systemizace“ je roztřídění, organizační řád, schéma či uspořádání. Slovo systemizace ve zdravotnictví znamená roztřídění pracovní náplně mezi různě kvalifikované pracovníky v tomto oboru. Pro nás sestry na akutních lůžkách, ostatních odděleních nemocnic, LDN a jiných lůžkách následné péče, lákavé a dlouho očekávané téma.

Tímto jsme motivovány studovat, vzdělávat se a celoživotně si prohlubovat kvalifikaci, což nám mimo jiné i nařizuje zákon.

Bylo nám předesíláno, že přijde doba, kdy pracovníci s menší kvalifikací nebo neregistrovaní, budou jednou vykonávat pouze tu méně kvalifikovanou práci. Tak se vzděláváme a investujeme spoustu času i peněz do prohlubování té své kvalifikace.

Čas ani peníze nejsou zanedbatelné, každá z nás jistě nějaký ten kurz nebo jiný vzdělávací program navštívila. Zaměstnavatelů, kteří tyto programy a aktivity svým zaměstncům proplácejí, je jako šafránu.

Dá se říci, že o tyto finance i čas „okrádáme“ své rodiny. Jsou i tací zaměstnavatelé, kteří organizují různá PSS na svých pracovištích a i toto studium proplácí, však proti podpisu a závazku, zůstat v této instituci několik let pracovat. Ale proč ne, i já jsem s tímto závazkem souhlasila a studuji na náklady státu a částečně nemocnice.

Bála jsem se, že po letech mé praxe a s mými zkušenostmi, přijde mladší kolegyně s titulem a vezme mi mé kompetence a odbornou práci. Tím nechci říct, že mi vadí i méně odborná práce, vůbec ne, ta k naší profesi prostě patří. A tak všechny studujeme…

V dnešní době a i v mé nemocnici se najíždí na systemizaci. Říkaly jsme si, alespoň se najde uplatnění i pro stále nevyužité zdravotní asistenty, ti nás doplní a budeme v péči o naše pacienty spolupracovat.

Na mém pracovišti, pooperační JIP se sestra zúčastňuje všech aktivit okolo pacienta, od hygien, doprovodů na vyšetření, vození ze sálů a samozřejmě veškeré odborné a dokumentační práce. Samozřejmě, toto pracoviště je svou odborností vysoce specializované, pacienti 24 hodin monitorováni s vysokým ASA rizikem a plnou parenterální výživou.

Proto i účast sestry u RHB a i výše uvedených hygien je nutná, z důvodů bezpečnosti a péče o pokožku tohoto pacienta. Leží tu pacienti po velkých operačních výkonech v oblasti dutiny břišní s mnoha specifickými drény a jinými vstupy a výstupy. Myslím, že by se využití pro zdravotnického asistenta jistě našlo. Spolupráce zde bude vždy nutná.

Způsob, jakým probíhá systemizace práce v naší nemocnici, nás však velice překvapil. Sestry bez rozdílu vzdělání a zkušeností jsou posouvány zpět do 9. platových tříd a pod dohled. Zákon 96/2004 Sb. to totiž nezakazuje. Ať jste registrovaná či ne, ať jste jakkoli vzdělaná, je to čistě na zaměstnavateli, jakou náplň práce Vám přidělí.

Vypadá to, že lékařů bude ubývat a část povinností možná připadne nám sestrám. Náš systém vzdělávání má velké mezery ve své koncepci.

Nikde není jasně dáno, kolik na kterém pracovišti má pracovat sester s VŠ, kolik s PSS a kolik pomocného a nižšího zdravotnického personálu. Jsme tudíž hozeni na milost a nemilost naším zaměstnavatelům, jak kteří a v jaké výši si svých zaměstnanců váží a jaké finance na ně mohou vynaložit. Bohužel, v mnoha případech se plýtvá lidským potenciálem a o nějaké naší hrdosti ani nemluvím.

Další a velice vážný problém vidím v zodpovědnosti. Důsledkem příliš drastického způsobu systemizace, kdy jedna sestra zodpovídá za více pacientů, než je v jejích silách poctivě ošetřovat, je hazardování se zdravím až s životem pacienta. Jsou známy případy, kdy jedna sestra zodpovídá za práci kolegyň na jiných odděleních, než se sama fyzicky nachází.(objevilo se v právní poradně i v diskusích na Medical Tribune).

Nejsme „Supermanky“, i my máme své omezené fyzické a psychické možnosti a schopnosti. Někdy musíme přemýšlet jako lékař, ošetřovat jako sestra a pracovat jako sanitář, a to vše v jedné osobě.

Je někdo kompetentní, kdo si tuto situaci uvědomuje? Je někdo kompetentní, kdo by na tyto aspekty mohl vzít zřetel? V tomto případě se nedá systemizace pojmout šmahem, ale zohlednit specializace oddělení, počty pacientů …Než bude pozdě.

Mám pocit, že zdravotnictví je obor, kde pokrok jde mílovými kroky, a my s nimi musíme držet krok, ne se vracet zpět a bezhlavě měnit fungující za to nejlevnější. To je totiž hlavní důvod takového drastického způsobu systemizace…ušetřit za personál.

S tím hluboce nesouhlasím. Bezpečí a kvalitní a kvalifikovaná péče je totiž základ úspěšné nemocnice a i jiného zdravotnického zařízení.

Daniela Dvorská, www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz