Své vnučky si dělám sama

Protože starší muži si pořizovali malé děti, co svět světem stojí. Příroda jim to dovoluje. Ženám ne. Ženy porodily, vychovaly děti... a pak už jen uvázat babičkovský šátek kolem hlavy a čekat na smrt. To už neplatí. Dnes čteme, že si lze i po věku plodnosti "koupit" umělé oplodnění, nechat "vyrobit" dítě. Ministr navrhuje, aby zákon určil konečnou věkovou hranici pro tohle dobrodiní lékařské vědy.

Jeden odborník říká: 55 let je moc (ženy jsou už moc staré, existují zdravotní rizika pro matku i dítě), druhý říká: Když omezit ženy, pak i muže (zdravotní rizika jsou také velká, stoupá počet genetických vad), jiný říká: Nechme to na individuálním posouzení a rozumu lidí.

Nepochybuji, co člověk, laik i odborník, to jiný názor.

Jen na chvíli můžeme přitakat argumentu, že příroda nechtěla, aby staré ženy rodily. Stejně tak ale příroda nechtěla, abychom zachraňovali lidi se slabým srdcem by-passem. Nechtěla, přesněji nepočítala s tím, že budeme transplantovat orgány, manipulovat s geny. Lidský život prodlužujeme navzdory přírodě.

A navzdory přírodě i leckdy plodíme a rodíme děti. S lidskými vajíčky a spermiemi čarujeme – ale vždy se narodí člověk. Stejný jako všichni ostatní. Navíc člověk, který získal do kolébky jednu jistotu, s níž se ostatní automaticky nerodí: lásku. Kdo je ochoten podstoupit bolestivé martyrium asistované reprodukce, zdravotní rizika a obětuje nemalé peníze, pak je to zaručeně rodič, který po dítěti nesmírně touží a bude ho milovat. Kolik dětí počatých v řádu přírody tohle štěstí nikdy nepozná?

Stejně tak se můžeme jen na chvíli nechat přesvědčit argumentem, že staré matky nejsou pro děti vhodné z psychologických důvodů. Nejsou tedy vhodní ani starší otcové. Kvůli psychologii pak stanovme hranici pro obě pohlaví. Nesmysl, že?!

A do třetice: dítě má právo znát své rodiče a darované vajíčko pro "starou ženu" to neumožní. Ale tisíce a tisíce dětí vyrůstají nejen bez rodičů, bez lásky i bez poznání, kdo je zplodil. Dítě "staré matky" bude aspoň milované. Touha lidí po dítěti je mohutná jako oceán. Mladých i starších. Ne nadarmo Bible popisuje příběh devětadevadesátiletého praotce Izraele Abraháma, který zplodil syna Izáka s devadesátiletou manželkou Sárou.

Bůh to tak chtěl. Dnes, ve třetím tisíciletí po Kristu, se děti rodí různě. I s pomocí vědy. Spojí-li se dvě síly – touha po dítěti a schopnost vědy – žádná bariéra neodolá. I starší ženy budou dítě mít, jde-li to. Buď legálně, nebo ilegálně. Ale budou. Ženskou v takové situaci nezastavíš. A věda bude mít vždy náskok před zákony.

V západní civilizaci je už patnáct procent párů neplodných. Věda tedy má a bude mít stále "co dělat", "co vymýšlet". Těch pár dětí, které se narodí matkám po přechodu díky darovanému vajíčku a umu lékařů, řád přírody nevykolejí. Vždy budou vzácnou výjimkou, nevěřím, že masovým jevem.Morální dilemata přitom budeme řešit stále. Řešíme je od chvíle, kdy jsme začali přírodě mluvit do řemesla.

Garde, Jany Bendové, komentátorky, MF DNES

Zdroj: Mladá fronta Dnes