Studie OECD je příležitostí pro rozvoj primární péče
Ministerstvo zdravotnictví ČR zorganizovalo na konci června seminář ke Studii kvality českého zdravotnictví, kterou vypracovala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Na tuto akci byli pozváni také zástupci jednotlivých segmentů péče. Mezi nimi i doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D., vědecký sekretář Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP. Ten v rozhovoru pro MT shrnuje, co podle něj ze zmíněné studie vyplývá z pohledu primární péče.
Co vás jako účastníka semináře nejvíce oslovilo?
Byla to výjimečná příležitost podívat se na náš zdravotní systém objektivně, mezinárodně zkušeným pohledem zvenčí. Prezentace závěrečného zprávy OECD, kterou měla paní Francesco Colombo, byla profesionální a věcná, na druhou stranu mne mnoho nepřekvapila. Ani z diskuse nevyplynulo, že by zpráva někoho zaskočila, snad s výjimkou diabetologů.
Zpráva často zmiňuje primární péči a zdůrazňuje roli praktických lékařů v dosahování vyšší kvality; to vás nepřekvapilo?
Měl jsem příležitost s experty OECD jednat a byl jsem jednou ze zdrojových osob pro zpracování analýzy. Mám dost zkušeností z mezinárodních průzkumů, abych věděl, jak je složité pochopit funkci a specifika zdravotních systémů v jednotlivých zemích. Proto vyslovuji uznání expertům OECD za to, jak problémy českého zdravotnictví identifikovali. Samozřejmě mne tento zásadní výstup analýzy OECD potěšil. Na druhou stranu, nevyužitý potenciál primární péče v České republice je tak zjevný, že k jeho rozpoznání není třeba až takové expertizy. Komentuje ho každý cizinec z vyspělé evropské země v péči českého praktického lékaře. Mimochodem, už koncem devadesátých let dostala vláda České republiky podobná doporučení od expertů pracujících pod hlavičkou projektu PHARE. Jediným systémovým výstupem tehdy bylo zavedení kapitační platby. Ztratili jsme mnoho času, který jsme mohli investovat do rozvoje kompetencí praktických lékařů a hledání optimální koncepce primární péče, jako to udělali v Portugalsku, Nizozemsku, Estonsku a dalších zemích.
Velká část zprávy OECD je věnována péči o diabetiky. Jak vnímáte tuto část analýzy?
Péče o diabetiky v České republice byla dlouho příkladem naivního modelu jedna choroba – jedna specializace. Naši diabetologové jezdili desítky let na mezinárodní kongresy a často o nich publikovali, ale o organizaci péče o diabetiky v zemích, které vykazovaly lepší výstupy péče, se nezmínili. O obsahu a naplňování St. Vincentské deklarace z roku 1989 jsme se dozvěděli až na mezinárodních fórech praktických lékařů koncem devadesátých let. O patnáct let později nás stálo obrovské úsilí přesvědčit plátce a zástupce MZ, aby se rozhlédli se po Evropě a uznali praktického lékaře jako odborníka kompetentního k péči o pacienty s nekomplikovaným diabetem 2. typu. Analýza OECD zastihla péči o diabetiky 2. typu již jako přirozenou součást agendy praktického lékaře. Je poskytována za dodržování pravidel daných doporučeným postupem a odpovídá příkladu z materiálu OECD. Péče je podporována pokročilým softwarem, vyšetřovacími metodami přímo dostupnými v praxi a rozsáhlým kontinuálním vzděláváním. Stále ale existují bariéry, zejména preskripční omezení, které péči ve všeobecných praxích uměle limitují. Zatímco v Evropě se rozvíjejí programy pro integrovanou péči o chronicky nemocné, které dává za příklad analýza OECD, u nás se ještě najdou odborníci, kteří by péči o diabetiky nejraději uzavřeli jedné specializaci. Věřím, že toto doporučení OECD bude podkladem pro tvorbu nového moderního diabetologického programu, který poskytne prostředí pro efektivní spolupráci lékařů primární péče i specialistů a dalších potřebných odborníků a služeb.
Zpráva OECD se týká i prevence a screeningových programů. Vnímáte hodnocení spíše jako pozitivní, nebo negativní?
Analýza byla provedena ještě před zavedením adresného zvaní pro screeningové programy, které proměnilo oportunistické programy na populační. Jedno z doporučení jsme naplnili ještě dříve, než bylo publikováno. Ve zprávě je také vyjádřena obava o přístup sociálně znevýhodněných občanů ke screeningu. To nevnímám u nás jako problém. Experti OECD uznávají naši jedinečnou roli v rozvoji kolorektálního screeningu. Zprávu vnímám jako pozitivní, ale faktem je, že nezachází do podrobností.
Zpráva OECD zdůrazňuje prevenci, zejména u dětí, s čímž u nás není problém, ale zároveň vyjadřuje nejistotu o efektivitě systematických preventivních prohlídek u dospělých jednou za dva roky. Tady je třeba připomenout, že preventivní prohlídka je zaměřena nejen na kardiovaskulární rizika, ale i na jiná rizika daného věkového období; od problémů v dospívání přes onkologický screening ve zralém věku až např. po sledování mentálních funkcí ve stáří. Vnímáme ji jako příležitost pro lékaře a sestru – na základě znalosti pacienta, jeho anamnézy, rodiny a sociálního prostředí individualizovat doporučení pro zásady zdravého životního stylu, vyšetřit a provést potřebné intervence. Situace, kdy zdravý pacient přichází ke svému lékaři pro ujištění a rady, je příkladem personifikované medicíny, která vytváří podmínky pro efektivní spolupráci později, i v době nemoci. Naši zemi proslavují kardiologové a já jsem na jejich úspěchy hrdý. Nicméně na zlepšení kardiovaskulární morbidity a mortality mají obtížně identifikovatelnou zásluhu i praktičtí lékaři svým každodenním úsilím v primární, sekundární i terciární prevenci. To jsou ti neopěvovaní hrdinové, o kterých hovořila Margaret Chan.
Jak byste komentoval část zprávy, která se týká strategie a opatření na podporu kvality a bezpečí pacientů?
Zpráva konstatuje, že některá opatření už byla provedena, nicméně mají formální charakter a je otázka, zda skutečně ovlivňují kvalitu poskytování péče a bezpečí pacientů. To je ovšem problém, kterému čelí celá Evropa. V ambulantní sféře očekáváme od MZ ČR dovršení právního rámce zajišťování kvality. V rámci mezinárodní spolupráce jsme připravili pro praktické lékaře nástroje interního hodnocení kvality, jako např. dotazník spokojenosti pacientů EUROPEP, metodiku sledování nežádoucích událostí v praxi a příklady interních auditů klinických i organizačních. Organizace SVL ČLS JEP a SPL ČR založily Akreditační agenturu primární péče, která je připravena k externímu hodnocení praxí s využitím standardizované metodiky. V primární péči je nepochybně velký prostor pro zvyšování kvality.
Zpráva OECD potvrzuje, že čeští zdravotníci dokáží s lidmi komunikovat a péči jim vysvětlit. Na druhou stranu konstatuje, že naše péče zůstává paternalistická s malým podílem pacientů na rozhodování. Experti obecně volají po medicíně, kde v centru zájmu je pacient. Považuji to spíše za vyjádření obecného postoje, protože péče poskytovaná českými, a nejen praktickými lékaři má osobní charakter, přinejmenším podle mých zkušeností ve srovnání s péčí poskytovanou v zemích západní Evropy. OECD také doporučuje větší aktivitu pacientských organizací.
Chcete komentovat otázku zdravotních dat?
Otázka dostupnosti a propojení dat je klíčová pro zpětnou vazbu poskytovatelům a hodnocení efektivity nákladných programů. Věřím, že se najde způsob, aby data sloužila a přitom nebyly porušeny zákony, zvláště když je to možné jinde v Evropě.
Jaká máte očekávání od zprávy OECD?
Jsem zvědav, jak MZ ČR se zprávou OECD naloží. Zpráva může být impulsem ke skutečně věcným diskusím na téma koncepcí a strategií, především týkajícím se programů péče o chronicky nemocné. A jestli tu zprávu bereme vážně, pak v diskusích nebudou chybět zástupci primární péče.
Zdroj: Medical Tribune