Spory o platy zdravotníků

Václav MORAVEC, moderátor:
Spory o platy zdravotníků zdaleka nekončí. Možnosti zvýšení platů zdravotníků prověří ve vybraných nemocnicích v regionu pracovní skupina odborářů, zaměstnavatelů a ministerstva zdravotnictví. Po dnešním jednání tripartity to řekl šéf Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslav Zavadil. S návrhem odborů zástupci vlády i zaměstnavatelů souhlasili. Už v úterý přitom ministr zdravotnictví Leoš Heger prozradil, že zvýšení platů si mají odboráři ve své nemocnici vyjednat s vedením. Podle úhradové vyhlášky na to prý budou mít.

Leoš HEGER, ministr zdravotnictví:
Nemocnice opravdu dostaly přidáno a zřetelně výrazněji nemocnice menší a že teďka musí hledat cesty, jak ty peníze budou schopny realizovat nejenom na ty úspory, které jsou potřeba v rámci zvýšení DPH, ale jak je dostanou i do mezd.

Zaznamenalo v úterý Rádio Impuls slova ministra zdravotnictví Leoše Hegera. Nejen o platech ve zdravotnictví bude řeč v dnešních Impulsech. Pozvání přijala předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníková.....

Co se vám, paní předsedkyně, vybaví, když se řekne slovo slib?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
Že se má naplnit.

A existuje kolik slibů z poslední doby, které jste slyšeli od ministra zdravotnictví Leoše Hegera, které nebyly naplněny?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
Těch slibů bylo poměrně hodně, protože když bych se měla vrátit explicitně k tvorbě jednotlivých právních předpisů, tak vlastně pan ministr nám slíbil některé úpravy v připravovaných právních předpisech a potom nakonec ty sliby dodrženy nebyly. Mě je to líto, že to musím takto tvrdě říct, ale skutečně tomu tak bylo. Namátkou bych vzpomněla třeba novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, kdy pan ministr Heger úplně původně tvrdil, že se pro pacienty vůbec nic nebude měnit a že to, co se bude vytvářet jako nadstandard, tak vlastně bude až nějaký nový typ péče. Ale v reálu to dopadlo tak, že dnes už se bude připlácet na některé výkony, které dříve třeba mohly být považovány za standardní.

Jinak řečeno zavedení nadstandardů, respektive jejich konkrétní definici tak, jak je obsažena v zákoně, tak považujete za nesplněný slib ministra zdravotnictví Leoše Hegera?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
Ano, považuji to za hodně nesplněný slib, protože my jsme chtěli po panu ministrovi například aby vůbec definice byla stanovena zákonem, aby se nestanovovaly nadstandardy potom následně nižším prováděcím předpisem, to znamená vyhláškou. A pan ministr původně to považoval také za velmi dobrou připomínku odborů a sliboval, že by to mohlo tak být a mohlo by to tak nastat, ale nakonec se bohužel toto nestalo.

Co možná námitka, že ministr zdravotnictví to možná nejprve říkal, ale později ho přesvědčili i jeho odborníci na Ministerstvu zdravotnictví a on jasně vysvětloval, když se budou nadstandardy ve zdravotní péči stanovovat vyhláškou, může to být daleko pružnější a lepší pro zdravotnický systém, než čekat na změnu zákonů, protože sepsání zákona, jeho prohlasování trvá rok a půl?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
Tady je daleko větší ovšem riziko potom, že se vytvoří určit nátlak, když ve veřejném zdravotním pojištění nebudou peníze, takže se třeba ty nadstandardy velmi významně rozšíří. A financí ve zdravotnictví není nikdy dost a v současné době bych si troufla říct, že je jich tam poměrně i dost málo. Týká se to hlavně teď s plánovaným zvýšením nebo s avizovaným zvýšením daně z přidané hodnoty a pokud by měla ve zdravotnictví se zvýšit daň z přidané hodnoty také na dalších 20 procent, jak je plánováno ostatně v jiných oblastech, tak my to považujeme za velice špatné, protože ty peníze by potom samozřejmě chyběly.

Jinak řečeno, když tedy Ministerstvo zdravotnictví ústy ministra Leoše Hegera říká, nadstandardy budeme znovu definovat k 1. lednu roku 2013, kde v nadstandardech bude daleko víc výkonů, respektive věcí, za které si pacienti připlácejí, než v současnosti, kde jsme na nějakých zhruba šesti, tak máte obavy, že v roce příštím budou nadstandardy zneužity pro vytažení dalších peněz od pacientů, protože ve zdravotnickém systému budou peníze chybět?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
Ano, obáváme se tady tohoto možného postupu, že by mohl nastat. Mimo to ještě taková jedna připomínka. My jsme chtěli, aby alespoň ten proces té tvorby těch nadstandardů byl upraven zákonem. To znamená, že dneska prostě není vůbec jasné, kdo může přijít a říct, tady tento výkon, který je dneska standard, bude třeba nadstandard.

Stanovují to lékařské společnosti společně s ministerstvem zdravotnictví.

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
Ale není určeno jak.

A to vám vadí?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
To nám vadí. My jsme chtěli, aby ten postup definoval zákon, aby byla třeba možnost při hodnocení, aby se k tomu mohli vyjadřovat v hlubším připomínkovém řízení i jiné společnosti a aby vůbec ten proces probíhal transparentně.

Je to pro vás zásadní téma jako pro odboráře ve zdravotnictví nebo to budete brát jako jeden z nesplněných slibů, jak říkáte, ministra zdravotnictví Leoše Hegera, ke kterému se už nebudete vracet?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
Je to pro nás zásadní věc, protože neustále při každém vlastně jednání, kdy se jedná o případných možnostech otevření třeba novely zákona o veřejném zdravotním pojištění, připomínáme panu ministrovi tady tento slib a připomínáme to, že bychom považovali za lepší, transparentnější a pro pacienty jistější, pokud by ten způsob byl stanoven v zákoně. Takže je to taková naše trvalka, kterou opravdu budeme připomínat i do budoucna.

V souvislosti s nesplněnými sliby ministra zdravotnictví Leoše Hegera se v posledních dnech a týdnech mluví o slibu zvýšení platů zdravotníků o 6,5 procenta, necelého 6,5 procenta v roce letošním. Z těch nesplněných slibů je to ten nejzávažnější nebo tím, že jsme začali o nadstandardech, tak považujete nadstandardy za daleko zásadnější než platy?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
Víte, záleží na tom, jak se na to podíváme, protože spousta lidí má takovou představu, že odbory samozřejmě se starají pouze o zaměstnance. Ale odboráři jsou také občany a samozřejmě každá změna, která je v rámci našeho legislativního procesu nebo v rámci těch změn naplánovaná, tak se dotkne hluboce i jich. Takže já bych to nechtěla od sebe oddělovat. My opravdu se staráme teď o to, aby pacienti měli kvalitní péči, to znamená i naši odboráři, a aby vlastně naši zaměstnanci, kteří pracují v těch zdravotnických zařízeních a pracují dobře, protože české zdravotnictví je opravdu na velmi vysoké úrovni, dostali za tu těžkou a namáhavou práci také adekvátně zaplaceno. A ten slib pana ministra Hegera, který dal, že se zvýší platy zdravotnickým pracovníkům, což nás velmi mrzí, protože my jsme chtěli zvýšit platy všem zaměstnancům ve zdravotnictví, naplněn opravdu není.

Vy si na to stěžujete a ministr zdravotnictví Leoš Heger jasně říká, v úhradové vyhlášce je ona částka pro každou nemocnici na platy navýšena o 6,25 procenta v roce letošním, ministr navíc jasně říká, že když zdravotní pojišťovny budou platit zdravotnickým zařízením míň, než jim ukládá právě tato vyhláška, uloží jim za neplnění pokutu:

Leoš HEGER:
Věc, po které letos zase odboráři volají a my už jsme ji neudělali, tak v loňském roce přestože ty peníze byly deklarovány takto jednoznačně jako dvě procenta na platy lékařům, tak byly pojišťovny, které ta dvě procenta nedaly. Takže pokud by se něco takového stalo analogicky v letošním roce, tak bychom ty pojišťovny opravdu museli sankcionovat, i když tím nechci nikomu vyhrožovat a doufám, že ta situace se zklidní a k dohodám dojde.

Zaznamenalo v úterý Rádio Impuls slova českého ministra zdravotnictví Leoše Hegera. Pokud by předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníková, která je dnes hostem Rádia Impuls, měla říci, už jste dali podnět ministru zdravotnictví Leoši Hegerovi, že skutečně to mohou být zdravotní pojišťovny nebo některá zdravotnická zařízení, která se vymlouvají a máte jasné důkazy pro to, že se vymlouvají, že nedostaly peníze slíbené v úhradové vyhlášce?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
To je právě to jádro sporu, protože my jasné důkazy vlastně jsme panu ministrovi předložili. Náš odborový svaz vyslal do českých nemocnic dotazník a ten dotazník měl takové čtyři jednoduché otázky. V první otázce jsme se ptali, zda byly v tom zařízení navýšené platy a o kolik, ve druhé otázce jsme se ptali, jakým kategoriím zaměstnanců byly ty platy navýšené, potom jsme se ptali, jestli to navýšení vlastně bylo projednáno s odbory a pak jsme se ptali na to, zda pokud nebylo realizováno, tak jestli jim zaměstnavatel zdůvodnil, proč nebylo realizováno.

My jsme dostali odpovědi ze všech typů nemocnic a ze všech nemocnic, které nám odpověděly, vyjma nemocnic přímo řízených ministerstvem zdravotnictví, jsme dostali jednoznačnou odpověď, že v žádné české nemocnici, ani v krajské, ani v soukromé a v jedné jediné nemocnici, která je zřizována městem nebo vyjma jedné jediné nemocnice, která je zřizovaná městem, nedošlo k avizovanému navýšení platů o 6,5 procenta. A jako hlavní důvod, proč nebylo vlastně zrealizováno navýšení platů nebo mezd zaměstnavatelé uvádějí, že ty peníze nedostali v úhradové vyhlášce. Možná ještě jedna poznámka…

Že je nedostali od pojišťoven, tudíž ministr zdravotnictví když sliboval, že když zdravotní pojišťovny budou platit méně například krajským nemocnicím či okresním nemocnicím, takže jim za neplnění udělí pokutu, tudíž by tyto pokuty měly padnout?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
Ten problém je ještě širší, protože zdravotnická zařízení uzavírají se zdravotními pojišťovnami takzvané dodatky ke smlouvám. A když se uzavírají ty dodatky, tak v těch dodatcích jde definováno, že to zdravotnické zařízení dostane určitou formu zálohových plateb a potom dostane nějaké vyúčtování. A záleží na tom, na jaké výši je ta záloha nastavena. Většina nemocnic samozřejmě v minulém období dostávala ty úhrady ve výši sta procent záloh, což jim umožňovalo vlastně plnit jejich povinnost a umožňovalo jim to nějakým způsobem poměrně efektivně pracovat.

V současné chvíli je ta situace taková, že většina těch zdravotnických zařízení dostává návrhy dodatků od zdravotních pojišťoven, že dostanou uhrazených pouze 98 procent za péči na zálohách a ta zbývající procenta, která jsou navýšena, jak avizoval pan ministr, dostanou doplacené někdy do 30. června roku 2013. To znamená, že fyzicky v nemocnicích ty peníze nejsou, jsou tam pouze virtuálně a ta zdravotnická zařízení ty peníze vyplatit nemohou.

Promiňte, ale jaké máte vysvětlení pro to, že by ministr zdravotnictví Leoš Heger či zdravotní pojišťovny tak významně protěžovali ty fakultní, rozumějme státní nemocnice, věříte opravdu krajským a městským, okresním nemocnicím, že nedostaly ani korunu na přidání? Přece ta disproporce mezi kraji a obcemi na straně jedné a mezi státními nemocnicemi, fakultními nemocnicemi nemá logické vysvětlení?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
Ona logické vysvětlení má. Museli bychom se podívat vůbec na vývoj, jakým způsobem byly ty jednotlivé nemocnice placené. Když se podíváte například na úhrady ve fakultních nemocnicích, tak zjistíte, že rozdíly mezi náklady a výnosy v těch jednotlivých nemocnicích se pohybují na jeden ošetřovací řádově v plusu asi 1700 korun. Kdežto co se týká těch malých nemocnic, tak rozdíly mezi náklady a výnosy se pohybují v současné chvíli na úrovni desítek korun. To znamená, že ty fakultní nemocnice mají vytvořené nějaké rezervy, ze kterých případně mohou právě to zvýšení platů zrealizovat.

Nakolik tento problém je dán i neefektivitou v některých případech těch menších nemocnic a neměli byste jako odbory vlastně tady stát za ministrem zdravotnictví a zdravotními pojišťovnami, které se snaží optimalizovat, zredukovat síť zdravotnických lůžek, což by mohlo přinést úspory, které by mohly jít právě do platů zdravotnického personálu?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
Odbory nebyly nikdy proti restrukturalizaci ve zdravotnictví a proti případnému snížení některých typů lůžek, které nejsou obsazené a také to má vlastně ten význam, že část zaměstnanců, kteří třeba chybí na některých odděleních, by mohla se přesunout z těch oddělení, která by se případně zrušila.

Souhlasíte tedy s tím, že ta disproporce je dána i tím, že nedošlo zatím k optimalizaci lůžek?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
No, jenomže já jsem řekla ale a to ale spočívá vlastně v tom, že pokud by měla probíhat nějaká optimalizace, tak musí probíhat na základě předem daných pravidel, jasně definovaných. Musí se stanovit nejdřív síť těch zdravotnických zařízení, musí se říct, jaká dostupnost těch zdravotnických zařízení má být, jaká je vlastně vůbec základní jistota pro toho pacienta pro různé typy péče, kterou bude potřebovat v těch nemocnicích. A musí se také vyhodnotit to, aby potom nenastala situace, že budou například sanity zdravotnické záchranné služby přejíždět mezi jednotlivými nemocnicemi a hledat volná lůžka.

Takže když se má něco optimalizovat, tak musí nejdříve proběhnout analýza té stávající situace, musí se vyhodnotit vůbec ta situace tak, jak je, musí se stanovit nějaké parametry základní a až potom se může přistoupit k optimalizaci a vůbec k nějakým efektivním procesům. Protože divoká optimalizace nebo restrukturalizace těch lůžek by mohla přinést naprosto nezvratné změny.

A to podle vás tedy hrozí?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
To podle nás v současné chvíli hrozí, protož Ministerstvo zdravotnictví právě ten problém restrukturalizace lůžek v současné chvíli přenáší na zdravotní pojišťovny a to je pro nás hodně velkým problémem, protože zdravotní pojišťovny, které vlastně zdravotní péči hradí, když nemají finance, tak budou asi špatným regulátorem. Takže my si myslíme, že opravdu na té síti nemocnic a vůbec na těch základních parametrech by měla být nějaká optimální politická shoda ta shoda by měla být napříč politickým spektrem.

Nám se nelíbí takové ty hrátky pravice, levice, Sociální demokracie, já nevím, ODS, TOP 09, nelíbí se nám, že se ten problém teď hodně politizoval i s platy, že se hovoří jenom o tom, že nevyplatily prostředky pro zaměstnance pouze krajské nemocnice, protože my máme informace, že nevyplatily ani soukromé nemocnice, že nevyplatily dokonce ani nemocnice, které zřizují jiné resorty než ministerstvo zdravotnictví. Například zaměstnanci ve Vojenské nemocnici tady v Praze také nemají žádné navýšení platů. Takže ten problém není tak zjednodušený, jak se ho mnohdy snaží zjednodušit pan ministr.

Vy jste se snažili dnes s premiérem Petrem Nečasem právě o těch platech jednat. Došlo ke shodě? Jasná odpověď ano, ne?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
Ta odpověď není úplně jednoznačná. Pan premiér chápe, že ten problém tady je, že prostě peníze zaměstnancům nemocnic navýšeny nebyly a v podstatě také chce mít jasno v tom, kde ten problém nastal, jestli ty peníze skutečně nejsou v té úhradové vyhlášce pro ty nemocnice nebo jestli ty nemocnice prostě ty peníze pro ty zaměstnance zadržují.

Předpokládám tedy, že se s premiérem Petrem Nečasem ještě v dohledné době sejdete, protože jste si řekli, že si celou věc prostudujete. Kdy se sejdete s premiérem?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
Jak dáme dohromady ty podklady. Jak už bylo řečeno panem předsedou Zavadilem, my jsme se dnes na tripartitě dohodli, že vznikne odborná pracovní skupina, která vlastně vyhodnotí úhradovou vyhlášku, vyhodnotí tu situaci třeba i v konkrétních zdravotnických zařízeních, která s tím budou souhlasit a je spousta nemocnic, které už s tím dnes souhlasí, které souhlasí s účastí experta z ministerstva zdravotnictví, aby se podíval na jejich úhradovou vyhlášku. A až budeme mít na stole čísla, tak ta čísla dáme dohromady a sejdeme se všichni znovu. A to i za účasti zástupce krajů, protože podle mě kraje v tom hrají také velmi významnou roli a já bych velmi nerada cestovala mezi ministerstvem zdravotnictví, vládou a kraji. Opravdu považuji za velmi důležité, aby se sešli všichni ti aktéři, aby vyložili na stůl svoje karty a aby se ukázalo, kde vlastně ten problém vzniknul…

Dokdy stihnete ty podklady dát?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
Aby se také našlo řešení. Ty podklady si myslím, že stihneme poměrně brzy, protože ty analýzy za zaměstnavatele jsou provedené, dokonce některé ty analýzy byly předložené na pracovní tým jednání tripartity, ale z toho týmu bohužel neodešly na jednání velké tripartity, takže ty analýzy a ty podklady jsou dneska. Dodatky ke smlouvám jsou také dneska v mnoha zařízeních už připravené, takže myslím si, že ten časový horizont není tak dlouhý. Ale já bych…

Čemu říkáte, do konce března je jasné...

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
Do konce března nevím, jestli to stihneme, já bych chtěla mít v tom jasno maximálně do konce dubna a v podstatě si myslím, že na to by měla potom navázat asi ještě jedna velmi důležitá věc a ta by spočívala v tom, že by se k úhradové vyhlášce udělal dodatek a ten dodatek by přímo definoval, že část finančních prostředků, které dostávají nemocnice, by byla přímo určena na zvýšení platů a mezd pro zaměstnance ve zdravotnictví, tak jak to bylo v minulých letech. Například…

Výsledkem by tedy podle vás zajištění toho, že opravdu zdravotníci dostanou svoje peníze, bude dodatek k úhradové vyhlášce? To je minimum dohody, na kterou byste šli?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
To by byla nejlepší garance a byla by to opravdu nejprůkaznější možnost, jak efektivně okamžitě zajistit, aby ty peníze putovaly tam, kam doputovat mají, to znamená k zaměstnancům a aby slib pana ministra Hegera byl beze zbytku pro ty zaměstnance naplněn.

Vy jste na jednání tripartity dnes probírali i návrh na stanovení časů pro poskytnutí péče. Ten připravilo ministerstvo zdravotnictví a zveřejnila ho vláda. Podle něj by zdravotní pojišťovny měly platit péči, za kterou by pacienti měli jet, či na níž by měli čekat maximálně, je tam dojezdová doba k lůžkové péči a také čekací doba na plánované operace. Berete ten návrh jako definitivní?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
My jsme tady ten návrh dnes na tripartitě neprojednávali, ale za odborový svaz jsme k němu měli spoustu zásadních připomínek. Ten seznam tak, jak byl sestaven, nám přijde na současnou vlastně kvalitu péče nedostatečný a přijde nám, že v některých těch oborech se moc nešlo do hloubky.

Jeden příklad za všechny pro nás, pacienty?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
Jeden příklad za všechny pro vás, pro pacienty bylo stanovení třeba časové dostupnosti 240 minut na následnou péči, když dnes hovoří ministerstvo zdravotnictví neustále o tom, že část akutních lůžek by se měla transformovat na následnou péči. A nebo například další příklad, třeba taková neurochirurgie, tady bych mohla uvést zase odborné stanovisko, kdy když pacient má například mozkovou cévní příhodu, tak je doporučení odborné společnosti, aby k zprovoznění té ucpané tepny došlo maximálně do dvou hodin, nikoliv do těch tří.

My jsme poukazovali i na to, že podle nás jsou velmi dlouhé i některé typy vlastně plánované péče, například co se týká operací kolena, tak je tam pokud si teď dobře vzpomínám, 78týdenní doba, stejně tak na operaci kyčle. Tady bych chtěla upozornit ovšem na to, že to je plánovaná péče, to znamená, že když vy si tady někde zlomíte koleno a budete potřebovat vyměnit kolenní kloub, tak nebudete čekat těch 78 týdnů, ale toto je skutečně jako plánovaná péče. Ale i u té plánované péče se nám to zdá hodně dlouho.

Příliš dlouho. Berete to tedy jako definitivní ten návrh nebo vám ministr zdravotnictví ještě slíbil jednání?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
Nebereme ho jako definitivní, pan ministr řekl, že ještě ministerstvo zdravotnictví ten návrh znovu přehodnotí. Nejhoršího teda pokládám v oblasti stanovení dostupnosti obecně pro zdravotní péči a ta je obecně stanovena na 26 týdnů. A tady bych to chtěla přiblížit, to nebezpečí například pro pacienty, kteří mají onkologické onemocnění, to znamená trpí rakovinou, tady si myslím, že 26 týdnů říci, že plánovaná péče u onkologického pacienta je naprosto fatální.

Ministr tedy chce po vás připomínky a slíbil vám, že je zapracuje. Další slib.

Dagmar ŽITNÍKOVÁ:
Neslíbil, neslíbil. Tady v této oblasti nám je neslíbil, my jsme poslali naše připomínky standardní cestou, to znamená přes připomínkové řízení a slib pana ministra je ten, že se bude tím ještě jednou zabývat a že to zhodnotí skupina odborníků a že se k tomu návrhu ještě vrátí.

Konstatuje předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče České republiky Dagmar Žitníková, která byla dnes hostem Rádia Impuls. Děkuji za rozhovor a těším se příště na shledanou.

---

zdroj: ČT24

Zdroj: Rádio Impuls