Společná atestace? Pak je třeba i stejná náplň, říkají praktičtí pediatři

Rekace Odborné společnosti praktického dětského lékařství ČLS JEP na otevřený dopis MUDr. Vladimíra Roučky Dětský lékař: nejsme ohroženi nemocničními pediatry, ale sami sebou

Vážený pane doktore,

velice jsem uvítal Váš odlišný názor na současné dění v oblasti primární péče o děti a dorost. Soudím, že patříte ke skupině lékařů, kteří byli od začátku proti vzniku samostatného oboru PLDD. Znám takových lékařů více, vážím si jejich názoru a přemýšlím o něm. Další podobná rozhodnutí, která se části lékařů nezamlouvala byla hromadná privatizace primární péče a nutnost nákupu vakcín bez možnosti jejich předepisování na recept.

Emancipace oboru byla reakcí nejen na stále se rozvírající nůžky mezi náplní práce praktických a klinických pediatrů, ale také snaha ochránit „cech“ PLDD od živelného vstupu jiných lékařů do sítě PLDD, což by ohrozilo jejich investice a potažmo i existenci. Předpokládalo se, že se bude redukovat síť lůžkových dětských oddělení. To se i potvrdilo.

Během 20 let se situace postupně měnila. Pozitivně v rozvoji kompetencí PLDD, kdy došlo k výraznému poklesu hospitalizací na dětských odděleních a ke zkvalitnění úrovně léčby i prevence (primární i sekundární). Negativně ve zvyšování průměrného věku PLDD a nedostatku pediatrů v  prim. péči, ale v současné době mnohde i mimo ni.

Nemocniční lékař musí jistě ovládat diferenciální diagnostiku, ale má za sebou veškeré specialisty a komplement, na které se může obrátit. PLDD musí ovládat přinejmenším základy z celé řady odborností včetně některých výkonů a  léčby. Zatímco lékař u lůžka řeší dílčí ať akutní či chronický problém dítěte, PLDD se zabývá prevencí (třetina jeho ordinační doby), kontinuálně pracuje  s rodinou, školou a sociální sférou, posuzuje dítě pro různé činnosti a řeší jeho různé problémy v různých obdobích života.

A to nezmiňuji administrativní oblast a různá režimová a bezpečnostní opatření v ordinaci kontrolovaná úřady, protože toto se dá dle manuálu naučit rychle, i když je to ta nejméně příjemná část naší práce, která stále narůstá. Rozdíl v přechodu mezi odbornostmi DL a PLDD je i v tom, že v nemocnici se pracuje v týmu, kdežto PLDD se v ordinaci rozhoduje sám. Nemohu se ztotožnit s názorem např. neonatologa, který si myslí, že může ze dne na den přejít do ordinace PLDD a argumentuje tím, že má dokonce dvě atestace z pediatrie. Proto nás společná atestace děsí.

Proto chceme, aby po kmeni lékař byl aspoň 6, optimálně 12 měsíců v ordinaci PLDD pod dohledem lékaře a aby s ním zdravot. pojišťovny uzavřely plnohodnotnou smlouvu až po splnění dokončení vzdělání, kterým společná atestace nemůže být. Nebo snad bude také lékař, který se chce specializovat v nemocnici, absolvovat 6 měsíců u PLDD? Jestli společná atestace, pak i náplň musí být stejná.

To co Vy nazýváte omezeností, je snaha o to, aby se nesnížila kvalita poskytované péče dětem, která se v posledních 20 letech v primární péči výrazně zlepšila. Obáváme se, aby do ordinace PLDD nemohl vstoupit a samostatně pracovat lékař po kmeni či bez atestace. I takové nápady se totiž objevují. Vám i mně s tak dlouhou praxí, kterou jsme navíc zahájili v totalitním drilu, naše profese připadá docela snadná, ale ptejte se rezidentů, jak to vidí oni. A to už byli v nemocnici několik let. Proto jsem přesvědčen, že není jedna pediatrie, stejně jako není praktický lékař pro dospělé internista a naopak. Pediatrie v nemocnici je naše interna. Nedomnívám se, na rozdíl od Vás, že jediným rozdílem mezi DL a PLDD je ten, že první je zaměstnanec a druhý OSVČ.

Máte pravdu, že lékař po škole nemusí ještě vědět, jaké specializaci z oblasti jeho zájmu se bude věnovat. Ale nesmí docházet k tomu, co se běžně děje, že když se chce nechat zapsat do odbornosti 002 – PLDD není na dětské odd. přijat. Proto to zapře, přihlásí se k odbornosti 301 - DL a po kmeni to mění. Tento přestup během postgraduální přípravy je možný, proto s vámi nemohu souhlasit, že z tohoto důvodu vzniká nedostatek PLDD.

Plně sdílím Váš názor, že jediným možným řešením je mzdové a personální posílení dětských oddělení. A já k tomu přidám ještě požadavek na zvýšení počtu a finanční zvýhodnění rezidenčních míst – ať školenců či školitelů a přenesení administrativní zátěže s tím spojené na personální odd. nemocnic či IPVZ.

Ale to je, bohužel, politické rozhodnutí, tedy mimo naše kompetence.

Překvapuje mne, že vám chybí diskuze zdola. Jistě se jako člen profesní organizace setkáváte s kolegy na okresní úrovni, v současné době probíhají regionální konference – ve Východočeském regionu se konala 11.4.  Na všech regionálních konferencích v ČR byli  přítomni zástupci z Výkonného výboru SPLDD a zástupce Odborné společnosti, protože to je jedinečná příležitost, jak se sejít se všemi členy Sdružení, protože Sněm je orgán volených zástupců, byť z celé republiky a na celorepublikové konferenci je přítomno jen několik delegátů z každého okresu.

Kritizujete petici, kterou i vedení Sdružení považuje za zásadní rozhodnutí a právě na výzvy členů na regionálních konferencích byla tato akce spuštěna nyní. Nikdo k podpisu není nucen, rodiče ji mohou ignorovat. Ale vidíme i aktivní přístup rodičů, kteří si přejí petici rozmnožit a přenést i na jiná místa mimo ordinaci, což není přípustné. Kromě Vás se zatím neozval nikdo s názorem, že by tato akce dehonestovala lékařský stav v očích veřejnosti.

Narůstající průměrný věk lékařů a jejich stále četnější odchody bez náhrady a tedy nedostatek lékařů v oblasti péče o dítě není rozhodně zaviněn tím, že jsou dva obory v pediatrii, ale mnohaletým špatným vedením zdravotnictví politickými reprezentacemi. Nejen že není, ale ani se nepracuje na koncepci péče o dítě v ČR. Nikdo Vám neodpoví na otázku, co je důvodem rušení oboru PLDD (který je v navrhované novele zákona zatím vypuštěn), zda je vypracovaná analýza dopadu tohoto kroku (celá řada legislativních souvislostí), jaké kroky plánuje Ministerstvo učinit k větší atraktivnosti pediatrie pro studenty LF, jaké kroky plánuje MZ k usnadnění vstupu PLDD do praxí právě s ohledem na nepříznivý demografický vývoj PLDD a dostupnost péče o děti v některých oblastech republiky.

Vážený pane doktore, plně s Vámi souhlasím, že spolupráce mezi praktickými a nemocničními pediatry může být jen tehdy, pokud je vzájemný respekt a důvěra. Umělé stavění obou skupin proti sobě věci neprospívá.

MUDr. Milan Rytíř

vědecký sekretář OS PDL ČLS JEP

Zdroj: www.tribune.cz