Společensky prospěšné obcházení zákonů

Nejde v žádném případě o nabádání k nezákonnému jednání! Jde pouze o podporu zákonné povinnosti obrany vlasti, starozákonní obrany života a novozákonní pomoci bližním v ohrožení.

Vážený exprezident Václav Havel před časem shrnul svoje pocity a zkušenosti z odcházení pro poučení všem do hry Odcházení. Je z toho i film. Scénář další hry byl právě sepsán některými oddíly nových zdravotních zákonů. Herců‑amatérů bude spousta. Půjde o masovou hru Obcházení. Nepochybně to bude i „kino“. Vždyť snad ani reformně programovaní navrhovatelé zákonů, ani tlačící koaliční majorita ve Sněmovně nedoufají v neobcházení.

Cožpak si někdo dovede představit systematické trestání lékařů nově uzákoněnými statisícovými pokutami za to, že nepodali informaci do registru nebo důkaz o zevrubném informování pacienta o cenách zamýšlených procedur? Cožpak si někdo skutečně myslí, že poučování pacientů o všech možných variantách léčby, které jsou ve výsledku stejné, pouze cenově odlišné, se stane rutinní součástí každodenní práce lékařů? A to za situace, kdy o cenách není jasno ani zdravotním pojišťovnám a managementům nemocnic, tím méně pak o srovnatelnosti výsledků? Cožpak si někdo myslí, že přeregistrace zdravotnických provozů zůstanou jen něžným šikanózně‑administrativním aktem bez nezbedností subjektů už číhajících?

Nevím, zda se z oné kolektivní hry Obcházení natočí ještě také hraný film Obcházení (v anglické verzi Walking Around). Nejspíše však postačí levnější film dokumentární, projeví‑li někdo dostatek investigativního zájmu, statečnosti a otrlosti. „Kino“ to však bude i mimo kino a posune nás v rostoucím nerespektu k zákonům zase o kus zpět.

Provozně se teď zákonotvorbou posouváme z reálného zdravotnictví spíše ke zdravotnímu šoubyznysu. A protože v šoubyznysu se všichni rádi a často obdařují cenami, bude hezké zavést i Cenu za společensky prospěšné obcházení zdravotních zákonů Obejda roku.

Předávání ceny bude lépe organizovat mimo hlavní město, aby se praxe společensky prospěšného obcházení zákonů šířila i do regionů a v zájmu prevence destabilizace venkova nepodařenými částmi reformní zákonotvorby. Pro pořádání galavečerů spojených s ceremoniálem předávání Ceny Obejda roku lze navrhnout třeba obce Prčice nebo Řitka, neboť jsou úhledné, názvem směruplné a národu už známé i z populárních písní. Ta místa se hodí lépe než zdobný Žofín, který je na ostrově a v riziku při záplavách, včetně záplav mediálního zájmu i nezájmu. Protože obcházení bude hrou všelidovou, bude i pro oceňování obcházení dobré volit spíše než honosné sály venkovské sokolovny, perspektivně i fotbalové stadiony.

Mezinárodní rozměr a nový smysl by ceně dala popularizace její poloanglické transkripce Obeyda of the Year. Protože anglické „obey“ značí jednání poslušné a povolné, oživí se zároveň švejkovský stereotyp obrazu našeho národa navenek. Patrně to povede i k lepšímu provázání zájmu turistů o zákonodárné objekty na Malé Straně se zájmem o památnou restauraci U Kalicha. Člověk čte v mládí Haškova Švejka jen s pobavením, že je to jakoby veselé. Životem je pak překvapen, jak je populace Š‑virem promořená, a že je to smutné.

Leč zůstaňme veselí. Odcházení. Obcházení. Jen malé pootočení bříškem, bříškem jednoho písmenka o sto osmdesát stupňů, a máme ve vztazích novou polohu. Taková malá písmenková Kamasútra…

Popřejme si tedy šťastnou cestu od protlačení nových zákonů k realizaci nových forem byznysu. Ku většímu konzumu nemnohých a menší konzumovatelnosti mnohými. Doufejme zároveň, že zdravý organismus nestravitelnou materii dříve či později zvrátí nebo už pro pokročilost trávicího procesu nechá projít zrychleně k cíli. Chorý organismus zbytečná zátěž naopak dorazí.

------

autor:Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.

Medical Tribune

***

Občansky si však ještě připomeňme, že neznalost zákona neomlouvá. Zdravotně‑osvětově si připomeňme, že neznalost zákona ale nestresuje. I proto je u nás stále tolik klidných lidí. Vychutnávačů televizních seriálů mezi staršími a webové virtuální reality mezi mladšími.

Spravedlivý a přeslušný náčelník Vinnetou říkával na závěr mnohoznačné a nezraňující: „Howgh.“ Jako myšlenka se to hodí stále. Jiný bývalý náčelník Milouš Jakeš požadoval kdysi v méně přehledné situaci „hlavně klid na práci“. I to by se našemu přeplacenému nezaplacenému přeorganizovanému dezorganizovanému zdravotnictví hodilo, byť už jen jako jediné východisko z reformní krize. Historie však zná práci otrockou, nevolnickou, poddanskou, nájemnou nebo svobodnou. A co přítomnost? Co budoucnost?

Tak či onak, projekty hry na obcházení a oceňování obejdy roku určitě nezapadnou, neboť budou už živeny interakcemi zdravých zákonů života s nezdravými zdravotními zákony reformními.

Zdroj: Medical Tribune