Špičková odbornost, empatická komunikace a etický přístup – cíle výchovy na 3. LF UK

Veletrh práce 3. lékařské fakulty TRIMED JOB se letos konal pošesté. Do budovy děkanátu přišly ve středu 20. listopadu stovky studentů. U stánků nemocnic se dozvěděli o nabídce stáží i zaměstnání, včetně podpory při přípravě na atestaci. Odborný program nabídl přednášky i diskuse.

• Změnil se za těch šest let TRIMED JOB a zájem o něj mezi studenty i nemocnicemi?

Je to šestý ročník a začínalo to velmi skromně. Původně jsme se inspirovali podobnou akcí, kterou dlouhodobě organizují Lékařská a Farmaceutická fakulta UK v Hradci Králové. Od samého začátku se jedná o akci, která je plně v gesci našich studentů. Výrazně se zvýšil zájem nejenom studentů v nejvyšších ročnících, ale studentů napříč celým studiem, a též stoupl zájem ze strany potenciálních zaměstnavatelů, což reflektuje situaci na trhu práce, nejenom u lékařů, veletrh se zabývá i nabídkami pro nelékařské zdravotnické pracovníky, minimálně ze strany vystavovatelů. Nově zhruba třetí rok máme anglickou sekci pro naše studenty v angličtině.

• Mění se témata a problémy, s nimiž se medici setkávají, změnila se jejich očekávání?

Co se týká témat, ta se mění a upravují tak, že reagují na situaci v terénu. Před šesti lety hlavním tématem bylo získání pracovního místa, tehdy o ně byla nouze. V současné době je zejména v regionech velká poptávka po lékařích, po absolventech, nedostává se jich. A také se mění očekávání v oblasti zájmu budoucích absolventů – už to není tak, že by každý chtěl „zemřít v práci“. Mladí lidé dávají větší důraz na kvalitně trávený volný čas. Moji přátelé, ředitelé nemocnic, si často stýskají, že už ani peníze nejsou dostatečně motivační. To není jen české specifikum, je to celosvětové. To je jedno velké téma, a to druhé je narůstající míra zájmu o kompetitivní místa. Pořád jsou místa lékařů, na která se hlásí 20 nebo 30 uchazečů. Takže nabídka TRIMED JOB byla obohacena o praktické věci, např. jak psát životopis, jak se chovat u výběrového řízení atd.

• Změnila se i v návaznosti na poznatky z této akce výuka?

Naše fakulta díky požadavkům studentů zejména pátých a šestých ročníků zavedla dvoudenní víkendový seminář, věnovaný právě postupům při výběru pracoviště, strategii k výběrovému řízení, pracovnímu právu i trestněprávním rizikům mladých lékařů, a je o něj obrovský zájem. Také stoupá právní vědomí mladých kolegů, zejména ve vazbě na medializované kauzy, ale také na nekonzistentní zajištění dohledu a dozoru zejména při pohotovostních službách. Podobně jako v jiných zemích je výzvou kvalitní praktická výuka – nácvik konkrétních dovedností. To není jednoduché – zkracuje se délka hospitalizace, narůstá počet studentů (nejen) medicíny. Na to reagujeme zaváděním simulační výuky i rozšiřováním spolupráce zejména s mimopražskými nemocnicemi. Také výrazně více posilujeme výuku medicínského práva, právní odpovědnosti, klademe tam větší důraz na interaktivitu a kazuistickou výuku, abychom vyzbrojili naše absolventy do praxe, aby nebyli jenom těmi kývači, kteří říkají ano, pane primáři, jistě, pane primáři, ale byli schopni si uvědomit, kde je hranice tolerovatelných rizik, a nepřekračovat je.

• V době akce Děkujeme, odcházíme hodně mladých směřovalo do ciziny. Změnilo se v tom něco? Jsou tam sice pořád vyšší peníze, ale rozdíl se trochu zmenšil…

Měli jsme anketu absolventů za posledních deset let a hlavní priorita, která je tlačí do pobytu do zahraničí, nejsou už peníze. Na prvním místě jsou pracovní podmínky včetně trávení volného času a zejména organizace specializačního vzdělávání. Peníze jsou až na druhém místě. Co se týče odchodů, poměr těch, kteří odcházejí, se nemění. Odchází kolem osmi až deseti procent absolventů, část se jich vrací v průměru za šest let, většinou z rodinných důvodů, když chtějí, aby tu děti chodily do školy.

• Zahraniční zkušenost může být přínosem pro české zdravotnictví…

Nepochybně, medicína je globální. Podstatné jsou ale i zkušenosti s transparentním a funkčním systémem specializačního vzdělávání, s jeho jasně nastavenými a kontrolovanými pravidly.

• Takže specializační vzdělávání pořád ještě je důvodem k odchodům?

Kvalita tohoto vzdělávání v jednotlivých lokalitách je variabilní, záleží na daném pracovišti. Jsou pracoviště, která pracují s absolventy velmi kvalitně, jiná méně.

• Je tedy stále systém specializačního vzdělávání pro absolventy nastavený nepřehledně?

Bohužel ano – já osobně pokládám za rizikové umožnění plošných kompetencí lékařů po získání kmene – nic proti jejich přidělování po individuálním posouzení schopností školence jeho školitelem s jasným zdůvodněním, ideálně opřeným o počet kvalitně provedených výkonů pod dozorem apod. Nepříjemné je například, že trvalo velmi dlouho od účinnosti příslušného zákona, než se vydaly prováděcí předpisy. Absolventi pak dlouhou dobu setrvávali v nejistotě, stejně jako jejich školitelé. Není pak překvapivé, že v situaci, kdy mladý člověk má na výběr, tak si vybere takový systém, který je transparentní, jasný a neohrožuje ho.

• Proměnila se také témata, kterým se TRIMED JOB věnuje? V odborném programu jsem viděla přednášky jako Venkovské lékařství nebo Medicína a mateřství, mladí lékaři popisují své zkušenosti z práce v zahraničí…

Ano, posouváme se trochu více k reálné praxi, řada sdělení má charakter „návodu k použití“, což je dobře, toto má být praktické vzdělávání. Velmi pozitivně hodnotím participaci spolku Mladí lékaři, kteří sem přenášejí své bezprostřední praktické zkušenosti. Jak stoupá zájem o specializaci všeobecného praktického lékaře, tak přednáška na téma Venkovský lékař má být taková ochutnávka velmi dynamicky se rozvíjejícího oboru všeobecného praktického lékařství a má to být reakce na určitou váhavost některých absolventů lékařských fakult odcházet dál od velkých měst.

• Mluví se o nedostatku lékařů. Není to tak dlouho, co fakulta získala prostory a peníze na rozšíření výuky, na zaplacení dalších vyučujících. Daří se vám i díky tomu navyšovat počty studentů medicíny?

Navýšili jsme zhruba o 18 procent počty studentů prvního ročníku. Program byl finančně velkorysý a umožnil jednak navýšení odměn, zejména pro vyučující v teoretických oborech, ale také zvýšení počtu vyučujících. Co se tak rychle nedá posunout, jsou prostory, nicméně fakulta získala budovu a pozemek v sousedícím Státním zdravotním ústavu, což nám umožní využít je primárně pro výuku a také zvýšit komfort výuky, byť samozřejmě tyto změny trvají déle než zvyšování platů nebo najímání nových učitelů.

• Mohl byste pro naše čtenáře charakterizovat 3. LF UK, v čem se liší od ostatních lékařských fakult, v čem vyniká a na co byste se chtěli do budoucna zaměřit?

Od počátku 90. let jde 3. LF UK cestou moderního nastavení pregraduálního kurikula, výrazné integrace při výuce a také výrazně vyšší integrace teoretických oborů s klinickými. Integrované medicínské kurikulum zavádějí už od konce 80. let ty nejlepší vysoké školy po světě. Ostatně je to také reakce na trvale se zvyšující objem informací ve zdravotnictví. Další oblastí, kterou pokládáme za významnou, je větší důraz na časný kontakt s pacienty. Naši studenti vstupují do bezprostředního kontaktu s pacienty a nacvičují si komunikaci s nimi už od prvního ročníku, ať už přímo, nebo formou tzv. standardizovaných pacientů, příslušně proškolených dobrovolníků, chcete‑li herců. Významný je také velmi silný akcent na medicínskou etiku a otázky medicínsko‑právní, které vyučujeme víceméně pět až šest let a vždy v kontextu s dalším obsahem výuky.

• Jde tedy nejen o získání co největšího objemu informací, ale i o formování osobnosti?

To je ten druhý pilíř a souvisí s již zmíněnou etikou nebo komunikací. Snažíme se vychovávat ze studentů nejenom odborně a technicky dobře připravené lékaře, ale i lékaře vědomé si své sociální role. Daří se nám také ve spolupráci s našimi studenty podporovat řadu nejrůznějších charitativních programů – asi za všechny bych zmínil projekt Medici na ulici, kdy naši studenti chodí ošetřovat bezdomovce po Praze, anebo projekt, v němž podporujeme nemocnici v africké Keni, v Itibo, kam naši studenti vyjíždějí na praxi. Mohl bych ale jmenovat i spoustu dalších, ať už přímo zdravotnických, anebo zdravotnicko‑sociálně fokusovaných programů, které ukazují už v době studia budoucím lékařům, že titul s sebou nese, zejména v klinické medicíně, také závazek praktikovat to, čemu se někdy říká umění medicíny, to znamená empatické komunikace a sociální role při výkonu lékařského povolání.

• Fakulta uspořádala koncem listopadu mezinárodní konferenci Vzdělávání sester 30 let poté. Znamená to, že kladete důraz také na další vzdělávání sester?

Vysokoškolské vzdělávání sester pokládáme za nutnost pro moderní medicínu. Rádi bychom se, a to se nám ještě úplně nedaří vzhledem k rozdílnému počtu studentů oborů, posunuli k interprofesnímu vzdělávání, kdy některé činnosti nebo některá témata se vyučují dohromady pro budoucí lékaře a sestry. Zatím to funguje jenom výběrově, protože mediků máme výrazně více než studujících ošetřovatelství. Ale z nelékařských zdravotnických profesí výchova budoucích sester má nejblíže ke studiu medicíny a jsme rádi, že navzdory legislativním změnám trvá velký zájem o studium ošetřovatelství z řad maturantů.

Zdroj: MT