Soutěž o evropský kongres byla mimořádně tvrdá

Zasedání EFIM se bude konat souběžně s výročním kongresem České internistické společnosti. Co to bude pro tuzemské lékaře znamenat?

Především větší možnost volby. Polovina kongresového centra bude mít český program včetně výstavy a druhá polovina bude vyhrazena pro mezinárodní akci. Na určité části evropského kongresu se budou moci naši účastníci také podílet. Sice nebude možné se pohybovat zcela volně, protože kongresový poplatek na akci EFIM je řádově vyšší – konkrétně 500 eur, ale určitě si mnoho kolegů podle svého užšího odborného zájmu některou ze sekcí EFIM vybere.

Jak se podle vás zájem českých účastníků mezi tyto dvě paralelní setkání rozdělí?

Myslím, že naprostá většina našich lékařů bude preferovat český kongres. Vídáme i to na tuzemských akcích, kam si pozveme třeba jen jednoho renomovaného mluvčího a máme pak strach, aby sál při jeho sdělení nebyl prázdný. Je to docela pochopitelné. Jinak se na to díváme my z univerzitních pracovišť, kteří máme dokonce povinnost udržovat mezinárodní kontakty. Pro nás je pan profesor z Londýna obrovská veličina, všichni ho známe a vnímáme ho jako celebritu našeho oboru. Respektuji ale, že pro běžného lékaře z ambulance ve středně velkém městě je daleko cennější, když slyší přednášku někoho, kdo vychází z našich podmínek a našich možností. Vím, že když bude mluvit například profesor Špinar, tak bude plno – snad mi ostatní kolegové tuto konkrétní personifikaci prominou. Je to možná dáno i tím, že občas, i když stále vzácněji, jsme cítili ze strany zahraničních spíkrů určité podcenění. Někdy se jejich sdělení nesla v duchu: „Víte, jsou takové léky na hypertenzi, jmenují se inhibitory ACE, možná jste o nich také slyšeli…“ Takový přístup pochopitelně auditorium rozladil. Ale nemyslím si, že je ještě bariérou jazyk – alespoň pro pasivní účast určitě ne.

Bylo to těžké kongres EFIM pro Prahu získat?

Bylo, soutěž o podobné akce je čím dál tvrdší a nám se podařilo uspět až napotřetí. Je také stále těžší najít podporu farmaceutických firem – ať už pro financování samotného kongresu, nebo pokrytí nákladů jednotlivých účastníků. V celé Evropě tyto možnosti prudce klesají. Pokud dříve díky jedné společnosti přijelo na kongres ze Španělska šedesát lékařů, tak nyní to jsou třeba tři.

Jakou za těchto podmínek očekáváte účast?

Jestliže český kongres bude mít 2 000 až 2 500 účastníků, tak bychom byli rádi, kdybychom se tomuto číslu přiblížili i v rámci zasedání EFIM. Už jsme otevřeli registraci a sledujeme webové stránky, odkud na ně lidé přicházejí – nečekaný je zájem ze zemí mimo Evropu. Využíváme všechny cesty, jak o sobě dát vědět, měli jsme i stánek na několika zámořských kongresech, například na zasedání Americké diabetologické asociace.

Nechybí Praze pro takovou akci konferenční zázemí? Přece jen kongresové centrum nezapře, že bylo budováno za jiným účelem…

To je otázka. Všude ve světě se budují centra blízko letiště, mnohdy daleko za městem. Není to pak již kongres v Paříži nebo v Římě, ale někde v polích. I když pražské kongresové centrum nevypadá jako ostatní moderní kongresové kapacity, je téměř uprostřed města na metru, navíc s nádherným výhledem. Spousta lidí to oceňuje a nijak nepostrádá sterilní standard zahraničních center.

Připravujete nějaké inovace, pokud jde o program EFIM?

Do evropského setkání se snažíme vnést filosofii kongresů českých, tedy to, že má mít především přínos pro postgraduální vzdělávání. Originální sdělení preferujeme zejména u mladých autorů, tomu pomáhá velmi silná sekce mladých internistů, jak česká, tak evropská. Každý z oborů, který z interny vychází, by měl v hodinovém bloku přehledně sdělit, co je v něm nového – takovou sekci připravujeme například pro kardiologii, gastroenterologii, endokrinologii nebo diabetologii.

Na koho se vy osobně těšíte?

Přijede David Wood z Londýna, který byl velkým kandidátem na předsedu Evropské kardiologické společnosti. Přivítáme lidi jako J. CH. Fruchart, A. Zambon, G. Parati, P. Nilsson – každý z nich je hvězdou ve svém oboru.

Zdroj: Medical Tribune