Sociální stát dobývá Ameriku
Všechny šťastné rodiny jsou stejné, všechny nešťastné jsou nešťastné svým vlastním způsobem. Tak nějak to napsal hrabě Tolstoj, a ani netušil, jak moc se to bude hodit i na zdravotní reformy. Dolní komora amerického Kongresu po patnáctihodinovém maratonu těsnou většinou a po vydatné masáži prezidenta Obamy schválila jeho reformní návrh. Jejím politickým cílem je, aby se podíl Američanů se zdravotní pojistkou zvýšil z dnešních asi 83 procent na 96 procent. Cílem ekonomickým pak je neprodělat na tom kalhoty.
Reforma jako politická bitka
Toto schizma má velmi hluboké kořeny v "amerických hodnotách", zjednodušeně řečeno v individualismu. Připočtěme k tomu výraznou decentralizaci státní správy a dosud dosti omezenou roli federální vlády v této oblasti (program zdravotní péče pro seniory Medicare z éry demokratického prezidenta Lyndona B. Johnsona z roku 1965, péče pro chudé Medicaid a zvláštní zdravotní systém pro válečné veterány). Výsledkem je vysoce komplexní systém, s ohromnými rozdíly včetně nákladů na pojistky nebo míry regulace od státu ke státu.
Svéprávný občan, pokud není příliš chudý, a není ani seniorem, by měl být schopen se o sebe postarat včetně zdravotní pojistky - to je v kostce "American idea".
V principu jistě přijatelné, ovšem detaily mohou být opravdu extrémně nepříjemné - například možnost pojišťovny neuzavřít zdravotní pojistku s nemocným člověkem, anebo striktně limitovat celkovou výši úhrady.Vyhlásit osobní bankrot z důvodu vyčerpání veškerých finančních rezerv po překročení limitu plnění od pojišťovny je běžný americký příběh.
Přesto nelze ani zdaleka říci, že pohodlná demokratická většina v obou komorách Kongresu znamená, že je vybojováno. Technicky vzato bude politický proces ještě velmi složitý, je zapotřebí vyladit představy "Housu" (dolní komory) se Senátem, který má svůj vlastní názor.
Amerika je zkrátka jiná
Podstatné je se rozebrat v ohromném rozdílu mezi americkým a evropským zdravotnictvím. Stoprocentní pokrytí populace veřejným zdravotním pojištěním je v Evropě standard. Evropa má buď systém národní či regionální zdravotní služby (Británie, Skandinávie), nebo systém základního, statutárního zdravotního pojištění. Základní pojištění přitom může být soukromé ziskové (Nizozemsko, Slovensko), soukromé neziskové (Švýcarsko), veřejnoprávní (většina včetně Česka).
Pojišťoven může na daném trhu operovat víc (západní Evropa, Česko, Slovensko), některé země mají systém jedné pojišťovny (nejblíže k nám Maďarsko a Polsko). Hybridní modely také existují - třeba Německo umožňuje některým skupinám neúčastnit se na zákonném veřejném pojištění (s 200 pojišťovnami) a pojistit se soukromě, avšak i pro ně je pojištění, byť soukromé, povinné.
Existují značné rozdíly v tom, jak se počítá pojistka, kdo ji platí, ale jedno mají všechny tyto systémy společné - nejen že můžete být pojištěni, ale musíte. Anebo prostě pojištěni jste, tedy pokud jste legální občan dané země.
V Americe je tato skutečnost považována za nemístný státní paternalismus a federální vláda do této domény dosud nevstupovala.
Evropským klasickým řešením pojištění chudých je, že za ně platí stát, zbytek platí buď samostatně, nebo společně se zaměstnavateli. Děti jsou obvykle pojištěny s rodiči, jinde za ně platí stát. Senioři jsou opět pod zajištěním státu nebo platí redukované pojistné.
Kombinace může a musí
Jestliže se tedy v Evropě musíte pojistit, pak zároveň platí, že vás nikdo nemůže odmítnout na základě nepříznivého zdravotního stavu. "Obamova" reforma chce tuto povinnost uzákonit, ale zároveň se zdráhá přejít na další dvě klíčové věci, na nichž je evropský model zdravotního pojištění postaven.
Rozsah hrazené péče je přitom v Evropě všeobecně velmi široký. Přijmout každého, byť těžce nemocného, ovšem zároveň znamená, že musíte kompenzovat ztrátu, kterou pojišťovny strpí tím, že každého zájemce bezpodmínečně přijmou.
Základní cestou americké reformy ke zvýšení dostupnosti pojistek u soukromých pojistitelů jsou subvence pro chudé - koupí-li si pojistku, dostanou daňový kredit. Rovněž se rozšiřuje definice sociálně potřebných. Finanční krytí programu, který by měl přijít asi na bilion dolarů v příštích deseti letech, spočívá jednak v povinnosti zaměstnavatele buď zaměstnance pojistit, anebo odvádět ekvivalent osmi procent platů jako zdravotní daň. Reforma zavádí zdanění zdravotnických technologií a daňovou přirážku bohatým, aby se zamezilo prohlubování rozpočtového schodku.
Protože v Americe se o masivním přerozdělování pojistného neuvažuje, mnozí lidé na pojistku s dobrým krytím ani se subvencí nedosáhnou. Mají mít možnost pojistit se prostřednictvím "public option" u vlády jako pojišťovny poslední instance. A na tom se reforma doopravdy štěpí. Dokud chtěla vláda "konat dobro" a rozšiřovat sociální stát tím, že pojistila "špatná rizika", soukromým operátorům trhu zdravotního pojištění to zase až tak nevadilo.
"Public option" bude ale dostupná ekonomicky aktivním lidem, nikoli jen chudým. Vzhledem k tomu, že už dnes je jedním z podstatných faktorů růstu cen komerčních zdravotních pojistek transfer nákladů z vládního programu Medicare na soukromé pojišťovny, může to mít potenciálně masivní dopad na celý sektor komerčních pojišťoven. Nelze než čekat, že v Senátu vynaloží jejich lobbisté veškeré úsilí, aby "public option" torpédovali.
Republikán Paul Ryan z Wisconsinu nemá pravdu, když tvrdí, že "tento návrh nahrazuje americkou ideu evropským modelem sociálního státu". Ani zdaleka ne. Evropský model nároku, povinnosti a stejné procentní sazby nebo paušálu pojistného bez ohledu na zdravotní riziko stojí a padá s monopolem anebo přerozdělováním vybraného pojistného mezi pojišťovnami podle rizika. Amerika nebude mít ani jedno, ani druhé.
Výsledkem bude kočkopes, který zvýší pokrytí téměř ke 100 procent populace, ale nečekal bych, že bude fiskálně neutrální. To je americký problém. Náš zase je, že na cestě k sofistikovanějšímu zdravotnímu systému jsme klopýtli už na třicetikoruně, a nedošli jsme nikam. Právě proto se vyplatí sledovat, jak to nakonec s americkou zdravotní reformou dopadne.
HN, Miroslav Zámečník, autor je ekonom
Zdroj: HN