Snažím se, ale nerozumím, aneb budou zdravotníci v krátké době znova zapálení nesplněnými sliby ze strany MZ?

(nejsem politik, jen informovaný občan)

Je normální, že bych si přál, aby nejen lékař, kterého při zdravotních problémech navštívím, byl stejně jako ostatní pracovníci ve zdravotnictví za svou práci dostatečně a spravedlivě ohodnocen, a to nejen vzhledem k mimořádnému postavení zdravotnictví ve společnosti.

Stejně jako mnoho jiných občanů vnímám, že naše zdravotnictví není již hodně dlouho koncepčně řízeno. Bohužel je realitou, že jeden ad hoc nápad je nahrazen druhým, nebo jinak, záplata střídá záplatu.

Opravdu se snažím, ale opravdu nerozumím, neboť:

* Máme 10,5 mil. občanů-pojištěnců. Ale pojištěnců, za které platí pojistné stát je téměř 6 mil. Prezident České lékařské komory MUDr. M. Kubek, neustále státu vytýká, že za své pojištěnce platí málo. Současných 62 mld. Kč, tedy cca 25% z disponibilních finančních prostředků systému veřejného zdravotního pojištění je málo? Proč pan prezident, ale především ministerstvo zdravotnictví / dále jen MZ / nepřišel s věcným návrhem na zvýšení platby státu na jednoho pojištěnce na dvojnásobek, trojnásobek…, ale bez dalšího celkového zatížení daňových poplatníků, tedy státního rozpočtu? Co tak uplatnit např. princip zástupné platby, resp. jiný vhodný nástroj, který by zajistil toto navýšení ? Již dnes v porovnání s vyspělými státy je procentuální příspěvek státu v celkových zdrojích na financování zdravotnictví v České republice vysoký !

* Je s podivem, že prezident České lékařské komory si osvojuje kompetence, které má ministr zdravotnictví, který je dle kompetenčního zákona odpovědný za řízení zdravotnictví, tedy i za platnou právní úpravu pro tento rezort. O co opírá prezident Kubek své zasahování do kompetencí MZ, když mu zákon o České lékařské komoře tyto kompetence nedává?

* Nedůvěra zdravotníků v neplnění slibů MZ, tedy státu je oprávněná. Z nedávné minulosti je známo, jak byly naplněny sliby MZ, které byly dány zdravotníkům při akci „Děkujeme, odcházíme“. Na podzim roku 2015 zde byl příslib navýšení všem zdravotníkům s použitím „nástroje“, kterým měla být úhradová vyhláška na rok 2016. Již po měsíci to však bylo jinak a MZ náhle prozřelo a zjistilo, že slíbené navýšení může zajistit jen u jeho přímo řízených organizací. Jak jej zajistí dnes ?

* Je už koloritem, zejména v poslední době, vidět nataženou ruku MZ vůči státu, tedy vůči ministerstvu financí na další a další finanční prostředky od daňových poplatníků pro zdravotnictví, aniž by byla předložena koncepce, ale především analýzy o užití víc jak 300 mld. Kč . A z toho je naprostá většina finančních prostředků veřejných financí, které ročně protečou naším zdravotnictvím

* Vyhovět této natažené ruce, bez požadavku na předložení nezbytných analýz, může být ve svém důsledku kontraproduktivní. Plošné a nekoncepční navýšení platů o 30% v krátké době se může ukázat jako kontraproduktivní, a to z více úhlu pohledu, např.

* Současná situace, hospodářská a finanční prosperita, může být za 2-3 roky nahrazena recesí, tzn. stát nemusí mít tolik finančních prostředků na zdravotnictví, jako má nyní,

* plošné přidávání, ale zejména promítnutí navýšení do tarifů (což je snem každého zaměstnance), může dostat manažery zdravotnických organizací do nemalých problémů, např. jak odlišit odborníky a výkonné pracovníky od těch druhých, jak pokrýt (v letech hojnosti finančních prostředků) dosažených mzdových úrovní i v době finanční a hospodářské krize a tím zamezit případnému odchodu zdravotníků, např. do ciziny…

* Je známou skutečností, že ve zdravotnictví existují, a to již dlouhodobě finančně lukrativní (asi proto byly mnohé urychleně a již dávno zprivatizovány), ale i finančně nelukrativní obory (mnoho jich proto zůstalo na krku státu- MZ, či krajům). Stejně tak je známo, že při zavádění současného systému úhrad zdravotní péče (před mnoha a mnoha lety) byla hodnota úhrad zdravotních výkonů kalkulována a tedy i platy zde měly své místo. Je tedy otázkou, pokud MZ tvrdí, že má na platy zdravotníků málo finančních prostředků, proč neporovnalo kalkulace z minulosti se současnou platovou náročností zdravotních výkonů a nezajistilo redistribuci finančních zdrojů tak, aby byly všechny obory poměrně vyvážené, a to dříve, než natáhlo ruku k veřejným financím, tedy daňovým poplatníkům.

* Jinou známou skutečností je, že pokud je ze strany MZ vysloven požadavek na další finanční prostředky od státu pro zdravotnictví, jsou to především ministři financí, kteří vysloví nesouhlas a požadují předložení nezbytných analýz. Je bohužel realitou, že politické rozhodnutí dát do zdravotnictví další veřejné finance, a to bez naplnění požadavků ministrů financí, často rozhodují. Byly zde roky, kdy nedošlo ke zvýšení sazeb za státní pojištěnce, ale i roky kde meziročně došlo ke snížení předmětných sazeb. Jinými slovy, tyto zkušenosti by měly být varováním před nekoncepčním vkládáním dalších finančních prostředků do zdravotnictví před předložením ( MZ, resp. i ministerstva financí ) nezbytných analýz.

* Faktem je, že objem veřejných financí, tedy peněz daňových poplatníků vložených do zdravotnictví se zvýšil o nějakých 17 mld. Kč za rok ,na nynějších 62 mld. Kč za rok, ale finanční problémy zdravotnictví nejenže nebyly vyřešeny, ale dynamicky gradují.

* Na MZ se od roku 1990 vystřídalo mnoho ministrů, vč. několika ministryň, až na dvě výjimky to vždy byli lékaři, ale nikdy to nebyl manažér s ekonomickým zaměřením . Problémy ve zdravotnictví dramaticky gradují (viz. nedávné společné vystoupení ministra zdravotnictví, zástupce ČLK, LOK a zdravotnických odborů s cílem vyvinout tlak na vládu za účelem získat pro zdravotnictví dalších 30 mld. Kč, tedy 3x10 mld. Kč v příštích třech letech), a to zejména v části finančního zajištění našeho zdravotnictví. A tak se přirozeně vkládá otázka, nepomohlo by našemu zdravotnictví postavit do čela tohoto rezortu zkušeného manažéra s ekonomickým zaměřením a zkušenostmi ?

* V systému veřejného zdravotního pojištění se ročně protočí víc jak 300 mld. Kč, a z toho je víc jak 250 mld. Kč z výběru pojistného ( vč.platby státu za jeho pojištěnce). Na platy jde u velkých nemocnic ( především fakultních, krajských ) cca 35% jejich celkových nákladů, u menších nemocnic je to cca 62%. Průměr za lůžková zařízení se pohybuje kolem 53%.

Výše zmíněných 53% nákladů na platy reprezentuje tarifní platy a pohyblivou část platů. Vložit do zdravotnictví v horizontu 3 let navíc 3x10 mld. Kč mi nepřísluší posuzovat, neboť je to politické rozhodnutí. Opačně je tomu, pokud jde o práci kompetentního MZ. Z dostupných informací mohu soudit, že je zde více rizik při naplnění proklamovaného 30% navýšení tarifních platů v horizontu 3 let, a z toho pramení i řada otázek, např.:

* Navýšení bude 30%, nebo 33,1% - je vyjasněno, co bude v daném roce základnou pro výpočet navýšení? Bude to vždy tarifní plat za rok 2015, či tarifní plat za uplynulý rok?

* Předložilo MZ vládě nezbytné analýzy, ze kterých vyplývá, jakou částkou se na tomto navýšení bude podílet státní rozpočet a jakou výběr pojistného? Pokud by se zjistilo, že tyto zdroje nebudou stačit (zatím se to nepředpokládá, z jakého zdroje se chybějící částka finančních prostředků nahradí)

* Je rozumné dát celé navýšení do tarifních platů? Nebude toto navýšení tarifních platů v některých případech na úkor snížení pobídkové složky platu, jako se to stalo v minulosti?

* Plošné navýšení tarifních platů může vést ve svém důsledku k poměrně značné nivelizaci v odměňování. Tento krok může následně vést k nespokojenosti výkonných pracovníků (kteří jsou mnohdy nenahraditelní ), což ve svém důsledku může vést až k jejich odchodu z daného pracoviště.

* Je jednoduché zvyšovat tarifní platy v době hospodářské prosperity. Časem však může nastat hospodářská a finanční krize, tedy recese. Jaký prostor zůstane manažerům zdravotnických zařízení v případě nedostatků peněz? Nebudou muset sáhnout k propouštění, resp. ještě horší variantou může být exodus zdravotnických pracovníků mimo rezort.

* Je si odpovědné MZ vědomé, že čas může ukázat současné kroky, jakož i intervence ČLK, LOK a některých dalších odborných společností za kontraproduktivní?

* Jinou a poměrně zásadní otázkou je, jak MZ a ČLK, LOK a další zainteresované organizace přispějí ke zvýšení efektivnosti při nakládání s disponibilními finančními prostředky systému veřejného zdravotního pojištění, ve smyslu příslibu daného exministru L. Hegerovi při naplňování akce „Děkujeme, odcházíme“.

Bylo by dobré, aby uvedená rizika vůbec nenastala, ale vždy je dobré včas vytvářet podmínky k tomu, aby opravdu nenastala, což je jistě přáním všech zainteresovaných, ale i občanů - pacientů.

Problémů v našem zdravotnictví se bohužel nakupilo opravdu hodně. Asi nastal čas začít je systémově řešit a nevytvářet předpoklad k jejich dalšímu gradování v blízké budoucnosti. Jinými slovy, nastal čas řešit problémy koncepčně, tedy na základě výsledků potřebných analýz. Je nutno řešit nejen platy, ale také efektivitu využívání finančních prostředků a jejich transparentnost , vzdělávání lékařů , kvalitu zdravotnických služeb …

Ing.Karel Šatera, Ph.D., MBA

Univerzita Pardubice

Vedoucí ústavu správních a sociálních věd

Zdroj: www.tribune.cz