Slabé příčky žebříčků kvality
Existují země, kde jsou žebříčky kvality vším. Začíná to u mateřské školky a končí místním spolkem pro pěstování čínského zelí. Stačí se začíst do Woodyho Allena, jehož povídka "Odmítnutí" se celá točí kolem prestiže vycházející z žebříčků kvality. Jen k připomenutí: kvůli tomu, že tříletý synek ambiciózních rodičů neuspěl v přijímacích zkouškách do prestižní mateřské školy (nepodařilo se mu správně sestavit lego), skončila celá rodina v chudobinci. Americká adorace žebříčků coby jediného měřítka kvality čehokoliv je přímým protipólem myšlenkových pochodů v Česku, kde se zcela záměrně jakýmkoliv žebříčkům všichni vyhýbají.
Kvalitu gymnázií měly ověřit státní maturity. Jistě, probíhá pilotní projekt a možná dojde i k realizaci - ovšem mnoho let poté, co se začalo mluvit o tom, že by něco podobného nebylo od věci. Oficiální žebříček vysokých škol, jenž by měřil úspěšnost absolventů v praxi, také neexistuje. Totéž platí ve zdravotnictví - k pokusům o sestavení kvality péče sice v minulosti došlo, výsledek však zaváněl více průšvihem, než aby byl exaktním vodítkem pro nemocné.
Žebříčky kvality suplují v Česku povětšinou průzkumy médií, informace na sociálních sítích, ale především šeptanda, respektive doporučení známých: ta a ta škola možná postrčí dítě v profesním životě o kus dále, léčba v tom a tom zařízení bude s největší pravděpodobností kvalitnější než jinde.
Když jde o život
Určitě je nutné rozlišovat, jakou že to kvalitu přesně měříme, jestli "výstupní" výsledky, či spokojenost klientů. Žáci budou zřejmě spokojeni v jiné škole než v té, kde se bude přísně dbát na množství probíraného učiva. Stejně tak nevypovídají o kvalitě nemocnice jenom čistota toalet a chuť obědů.
Svět má ale dost zkušeností s porovnáváním jednotlivých zařízení, ať už jde o školy, či nemocnice.
Ve zdravotnictví se obvykle používá kombinace odborných "žebříčků," které popisují například míru komplikací při operacích, a dále pak faktorů vyplývajících z nezávislých systémů hodnocení kvality, například certifikací a akreditací nemocnic.
V Česku má zatím pár nemocnic mezinárodní akreditaci, pár desítek národní. Srovnání, jak se kde léčí, však dlouhodobě chybí. Přitom hodnocení kvality jednotlivých lékařů je běžné všude, kde je nejen dostupná zdravotní péče, ale také jsou tam silné pacientské organizace.
Navíc je v některých zemích zveřejnění těchto informací podmínkou, aby byla daná péče hrazena z veřejných prostředků. V Česku ale kromě absence srovnání kvality chybějí i silné organizace hájící práva pacientů (většinu průšvihů se nemocnice snaží ututlat), rovněž však reálné zhodnocení "správné" ceny lékařské péče.
Hlavní je vědět
Zbožštění žebříčků kvality ad absurdum je samozřejmě hloupost. Samotný stupeň kvality vybraných kritérií ještě automaticky nezaručí spokojený život a dobré zdraví. Stejně tak je ovšem nesmyslem naprostá nivelizace všech zařízení a co největší utajování jejich praktických výsledků.
Žebříček má sloužit za jednu ze vstupních informací o tom, které zařízení. Samozřejmě, jak to nakonec dopadne - ať už s dětmi, či nemocnými -, záleží na daném jednotlivci, jeho "vstupní informaci" (talentu, píli, typu onemocnění) a také na konkrétním učiteli nebo lékaři. Důležité ale je nějaké srovnání vůbec mít. A potom mít alespoň nějakou šanci se dostat do onoho "top" zařízení. V opačném případě je to pochopitelně úplně jedno.
HN, Julie Hrstková
Zdroj: HN