Sestry v sociálních službách mají vysokou odpovědnost, ale dramaticky omezené pravomoci
| Domov Sue Ryder poskytuje péči seniorům, kteří potřebují z důvodu nemoci nebo vysokého věku pomoc druhých. Můžete krátce představit, co všechno tyto služby obnášejí? V čem je váš model jedinečný?
Všechny služby sledují společný cíl – důstojnost člověka. Spolu s člověkem a jeho blízkými hledáme cesty, jak navzdory chronické nemoci, celkové křehkosti a závislosti na pomoci žít kvalitní život. Poradenství pomáhá zorientovat se ve štědrém, leč komplikovaném systému sociálního zabezpečení a zdravotnictví. Někdy stačí předat informace, jindy je důležité naslouchat. Osobní asistence podporuje člověka, aby mohl žít doma a dělat věci, které jsou pro něho v životě důležité. Domov pro seniory je k dispozici pro ty, kteří potřebují velkou pomoc a podporu. Přestěhováním do domova se sice vzdávají svého „domova“, získávají však snazší přístup ke společenskému životu, k pomoci dostupné 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.
| Jaká je kapacita domova a kolik klientů vaše služby využívá?
Sue Ryder ročně pomůže zhruba stovce seniorů přímo, v pobytové službě je 52 lůžek, asistence obsluhuje 50 až 60 klientů ročně. Poradenství poskytneme až pěti stům zájemců ročně.
| Populace ČR stárne rychleji než průměr EU, jak ukazují statistická data. Jak jsou podle vás tuzemské zdravotnictví a sociální péče připraveny na tento trend?
Česko zažívá podobné problémy jako Evropa, štědrý sociální systém byl vystavěn na jiných předpokladech – lidé dříve začínali pracovat, měli dříve děti, starobní penzi čerpali kratší dobu. Základní principy – solidarita, participace, aktivizace a další zůstávají platné. Stojíme před těžko slučitelnými požadavky – zlepšovat služby a snižovat výdaje na ně. Dostáváme se k základním kulturním a hodnotovým otázkám: Je mravné, aby „chudý“ dostal méně kvalitní službu než „bohatý“? Podobné problémy stojí před řadou oblastí široce pojímané sociální politiky – tj. zdravotnictví, sociálního zabezpečení, školství aj.
| Nedostatek kvalifikovaného personálu je jedním z nejpalčivějších problémů domovů pro seniory. Jaká je situace v Sue Ryder?
Hledání těch, kteří k práci v sociálních službách přistupují jako ke svému povolání, ne pouze zaměstnání, je těžké – i pro Sue Ryder. Je o to těžší, že odměna za práci je hluboko pod republikovým průměrem. Řešením z mého pohledu je podpora profesního růstu pečovatelů – obecně akceptované stupně kvalifikace, ne pouze rekvalifikační kurs. Máme řadu případů, kdy naši pracovníci i přes práci na plný úvazek musejí k uživení sebe a rodiny využívat další sociální dávky de facto z důvodu chudoby.
| Jaký je současný stav v oblasti zdravotnického personálu?
Získání zdravotníků – zejména zdravotních sester – je opravdový oříšek. Zdravotní sestry u nás nesou vysokou odpovědnost, nutným předpokladem je schopnost vnímat člověka a jeho zdraví uceleně. V závěrečné fázi života nastávají situace, kdy se sestra smiřuje s tím, že to nejlepší pro pacienta je neléčit, nezachraňovat, smiřuje se s pocitem vlastní bezmoci. Nejde tak jen o nároky na odbornost, ale i na osobnost. Bezmoc je ještě prohlubována tím, že v současné době je zdravotní sestra vykonavatelem pokynů lékaře. Přestože má univerzitní vzdělání, přestože pacienta zná, často v širším kontextu než lékař, nemá zdravotní sestra oprávnění diagnostikovat a rozhodovat o postupu léčby.
| Co by podle vás mohlo tuto situaci zlepšit?
Domnívám se, že situaci by mohla prospět vyšší různorodost vzdělání zdravotníků, zejména zdravotních sester – například zkrátit dobu odborné přípravy ve škole a propojit praxi s dalším specializačním vzděláním (např. DiS). Profesní růst sester pak dále podporovat nejen prostřednictvím „kreditů“, ale systematickým dlouhodobým vedením a posilováním odbornosti. Současně by pro Sue Ryder a ostatní domovy bylo úlevou, kdyby sestry byly oprávněny k předepsání vybraných skupin léků či k indikaci vybraných ošetřovatelských výkonů apod. Je veřejným tajemstvím, že tuto práci odvádějí již nyní v podobě detailní přípravy podkladů pro ordinující lékaře. De facto tak mají vysokou odpovědnost, ale dramaticky omezené pravomoci.
| S tím souvisí také další otázka. Často je ze strany domovů slyšet, že je problém s podáváním léků klientům, např. s dělením balení, podáváním léků nekvalifikovaným personálem apod. Myslíte, že by se regulace zacházení s léky v domovech měla nějak změnit?
Téma podávání léků v domovech pro seniory je z mého pohledu především symptomem oddělení dvou systémů – sociálního a zdravotnického. Na prvním místě jsou často zmiňovány peníze – kdo to zaplatí. Z mého pohledu je to mnohem hlubší profesní dilema kontroly versus podpory. Zajištění maximálního bezpečí klienta je v zásadě podmíněno vysokou mírou kontroly (ve smyslu kontrola, řízení, ovlivňování). Podpora k soběstačnosti a samostatnosti s sebou nese rovněž související rizika a převzetí odpovědnosti za ně. Uplatněno na léky – mám‑li nést odpovědnost jako profesionál, je namístě, abych byl za tuto práci zaplacen – a kdo mne zaplatí? Změna regulace nestačí, je potřeba vyjasnění postojů, očekávání a poté dohoda na přiměřené regulaci.
| Co si představit pod potřebou vyjasnění postojů v otázce odpovědnosti za podávání léku?
Je nesmírně zajímavé sledovat např. právní diskusi – je rozdíl mezi podáním léku, vybalením a vložením do ruky či úst, a mezi podporou při dodržení léčebného režimu (připomenutí, předání léku v originálním balení s příbalovým letákem, pomoc s vyjmutím z krabičky a např. podpora ruky při vzetí léku do úst, a to s plným vědomím klienta). Ten, kdo podá lék, je odpovědný za důsledky podání, případně i nepodání léku či podání špatného léku. Ten, kdo pomáhá s dodržením léčebného režimu, za důsledky podání odpovědný není, zde odpovědnost zůstává u klienta. Je však třeba vzít v úvahu, zda klient byl způsobilý vyhodnotit důsledky svého rozhodnutí, tj. vzetí, odmítnutí léku apod. Jsme tedy zase zpět u rizika a odpovědnosti. Jako organizačně nejjednodušší řešení se zdá podávání léků zdravotní sestrou. Paradoxně však pocit jednoduchosti a bezpečí může být porušováním zákona o sociálních službách – podávání léků soběstačnému orientovanému člověku je v rozporu se základními zásadami, které říkají: „Pomoc musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti.“
| Už čtyři roky v Sue Ryder uplatňujete tzv. psychobiografický model péče. V čem tento koncept spočívá?Jakým seniorům může pomoci? K uplatnění celého modelu potřebujeme ujít ještě kus cesty. Psychobiografický model vytvořil prof. Erwin Böhm na základě zkušeností a výzkumu v oblasti péče o lidi žijící s demencí, zejména alzheimerovského typu. Představil koncept regrese, který je jakýmsi zrcadlem fází vývoje osobnosti podle psychologa E. Eriksona. Celý koncept pracuje s motivací člověka – pomáhá najít podněty, které stimulují duševní aktivitu. Poznání období, ve kterém člověk žil, zachycení pro člověka významných událostí a silných, především pozitivních zážitků člověka umožňuje najít vhodné podněty – vybavení pokoje, fotografie, vůně, zvuky. Ty pak pomáhají probouzet vzpomínky, podporovat chuť do života a komunikovat, někdy i beze slov.
| Jakým způsobem připravujete biografii klienta? Jde o časově náročný proces?
Biografie je postupně doplňovaným dokumentem, výsledkem řady setkání s klientem, jeho rodinou, procházením dokumentů. Je to práce nejen časově náročná, klade nároky na všechny členy týmu – na schopnost dobře klást otázky, aktivně naslouchat, být citlivý na zdánlivé maličkosti, které však v životě konkrétního člověka hrály významnou roli.
| Jaké jsou dosavadní výsledky? Je v ČR více zařízení, která podobný model nabízejí?
Dosavadní zkušenosti ukazují, že práce s biografií usnadňuje novému klientovi se v domově zabydlet a cítit se „jako doma“, daří se zapojit rodiny a blízké klientů do péče, je možné dokumentovat a dokázat, že klient zažívá větší pohodu, klid. Zařízení, která se na cestu práce s biografií či s celým modelem vydala, je v ČR několik. Jsme v kontaktu, sdílíme své zkušenosti a vzájemně hledáme inspiraci.
| Před rokem jste rozběhli také projekt paliativní péče v zařízeních sociálních služeb. V jaké fázi je projekt nyní?
Stále sbíráme nové a nové zkušenosti, současně již shrnujeme své poznatky do metodického materiálu, o který se rádi podělíme s dalšími kolegy. Pro Sue Ryder je to nesmírně obohacující zážitek. Od počátečního dojmu, že paliativní péče je péče o umírajícího, jsme se posunuli mnohem dál – paliativní péče vede k zaměření na člověka, kvalitu života bez ohledu na jeho délku.
| Kolik vlastně stojí pobyt klienta ve vašem zařízení a kdo ho hradí?
Domov pro seniory je jen jedna ze služeb, které Sue Ryder poskytuje, vedle osobní asistence, poradenství a pronájmu kompenzačních pomůcek. U osobní asistence je odpověď jednoduchá – náklady péče vycházejí na cca 300 Kč/hod, z toho 100 až 130 Kč zaplatí klient, zbytek musí zajistit Domov – z dotací, grantů a od dárců. Služba domova je nákladnější – průměrné náklady činí 50 000 Kč na měsíc a klienta. Zhruba polovinu zaplatí klient z důchodu a příspěvku na péči, dalších 30 procent se nám daří každoročně pokrýt z dotací a grantů poskytnutých veřejnou správou a zbývající pětinu pokryjí dary od partnerů, jednotlivců, firem, nadací a nadačních fondů.
| Dlouhodobě se snažíte budovat také síť firemních a individuálních dárců, což není v českých podmínkách pro podobný typ zařízení obvyklé. Co všechno se vám v oblasti fundraisingu podařilo a daří?
Fundraising je zejména práce na budování vztahů, především důvěry. Vše ukazuje, že to je něco, co se nám daří. Máme radost z benefičního turnaje v malé kopané Sue Ryder Charity Cup, těší nás úspěch adventního kalendáře. Nesmírnou radost mi dělá každý, kdo se rozhodne zapojit své přátele, kolegy a známé, najde vhodnou příležitost je požádat o dar – třeba místo dárků k narozeninám příspěvek pro charitu, a stává se tak ambasadorem Sue Ryder. Nepřehlédnutelnou úlohu mají dobročinné obchody, které vydělávají prodejem darovaného zboží.
| Jak důležitou roli hrají ve vašich službách dobrovolníci?
Role dobrovolníků je nezastupitelná – vedle fyzické, společenské či duševní podpory a pomoci přinášejí ještě navíc chuť, nadšení a příznivou atmosféru. Působí prakticky ve všech oblastech činnosti Domova – v obchodech, ve fundraisingu, v administrativě i v péči. Zvláštní skupinu pak tvoří dobrovolníci expertní – ti, kteří ve svém volnu, případně v čase vyhrazeném zaměstnavatelem věnují svoji odbornost, znalosti, dovednosti nám – v PR, reklamě, daňovém poradenství. Další skupinou jsou firemní dobrovolníci – vzájemně prospěšné setkání kolegů z firmy a Sue Ryder.
| Spolupracujete s firmami dlouhodobě?
S mnoha firmami máme dlouhodobou spolupráci, například kolegové z farmaceutické firmy Pfizer k nám chodí pomáhat už třetím rokem. Za tu dobu zde vymalovali, natřeli zábradlí, mříže i lavičky, upravili zahradu atd. Mnoho z těchto dobrovolníků se potom účastní i našich benefičních akcí nebo pořádají mezi sebou sbírky peněz nebo oblečení do našich dobročinných obchodů. Třeba zrovna zmiňovaná firma nám tak každý rok věnuje přes padesát hodin práce a navíc nás finančně podporuje ze své vánoční charity. Dlouhodobá spolupráce, to je určitě cesta, o kterou stojíme.
| Co je vaším zdrojem energie, který vás v práci pohání kupředu?
Mne osobně? Víra ve smysluplnost pomoci druhým, kteří jsou v mimořádné či těžké situaci. Pak je to radost ze setkání s úžasnými lidmi – klienty, kolegy, dárci. A příležitost učit se a rozvíjet se.
| Máte vy osobně nějaké oblíbené motto, kterým se řídíte?
John Adams, druhý prezident USA, řekl: „Důstojnost pro člověka je tolik, co pro rybu voda.“ Cokoli, co člověku ubírá důstojnosti, ubírá mu prostor k životu.
| V letošním roce oslaví Domov Sue Ryder v České republice už osmnáct let. Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Rozhodně plánujeme dál pokračovat v poskytování služeb v co nejvyšší kvalitě. Současně hledáme prostor pro inovace, rozvoj – sebe sama, organizace i celého oboru. Stále více vnímáme nezastupitelnou roli sociálních pracovníků jakožto poradců, průvodců nejen pro samotné stárnoucí, ale též pro jejich rodiny a blízké. A začínáme chystat oslavu dvacátých narozenin.
Zdroj: Medical Tribune