Sestry se bez změny vzdělání neobejdou

Diskuse na téma, zda stačí sestře vzdělání z vyšší odborné školy, či dokonce ze školy střední, či zda je již nutné mít sestru vysokoškolsky vzdělanou, jsou v naší zemi záležitostí dávnou, nikoli novou.

Chápeme, že pro vyšší odborné školy jsou nynější navrhovanou úpravou zákona č. 96/2004 Sb. o získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání tématem bolestivým, pochopitelně. Z historie víme, že jejich vznik v 90. letech minulého století byl spojen s transformací ošetřovatelského školství a měl posunout vzdělávání sester směrem k evropskému ideálu.

Rozvíjelo se ale i vzdělávání sester na vysokých školách po vzoru škol např. ve Velké Británii, Nizozemsku, zemí skandinávských, a toto vzdělání má v naší zemi kořeny hlubší.

Avšak podstatné v této polemice je, že ošetřovatelství ruku v ruce s medicínou pokročilo a vyžaduje sestru vzdělanou a připravenou čelit nárokům praxe, a to nejen v oblasti praktické, ale právě a hlavně v oblasti, kterou poskytuje škola vysoká – a to je spojení znalostí, postojů a dovedností v jeden celek.

Studium na vysoké škole vyžaduje hluboké znalosti v oborech, jako je patologie, patofyziologie, klinická propedeutika a farmakologie, které jsou předpokladem pochopení změn v době nemoci a základem pro to, aby sestra dokázala stavům rozumět a předvídala reakce a změny dříve, než je lékař na dosah.

Zvýšení kompetencí sester, o nichž se poslední dobou již vážně hovoří, vyžaduje tedy sestru nejen připravenou po stránce praktické, ale sestru, která vykonává činnosti a úkony, k nimž je trénována, ale hlavně rozumí tomu, proč co dělá, dokáže vysvětlit, logicky odvozovat a na základě znalostí předvídat.

Vysoká škola dává kvalitní přípravu, má své vyučující na odborných praxích, vychovává si své mentory a tutory klinické praxe a rozhodně nestojí v praktické přípravě pozadu. Ono to ani nejde, studijní programy škol vyšších a vysokých jsou ze zákona stejné, tudíž stejné i v počtu hodin praktické přípravy.

A navíc, vysoká škola považuje spojení teoretických poznatků s reálnou praxí za klíčovou a dokladem toho je i fakt, že 70 % studujících zároveň při studiu pracuje v různých zdravotnických zařízeních, takže studenti rozhodně nejsou odtrženi od praxe.

Nicméně odborná praktická příprava je nejen o vykonávání ošetřovatelských výkonů, postupů a plnění ordinací, ale student je veden kromě propojování teoretických znalostí i k plnění svého osobního cíle a k sebereflexi, která mu pomáhá v jeho osobním rozvoji a postojích.

V čem je vysokoškolské vzdělávání sester v oboru ošetřovatelství, jenž je dnes oborem svébytným a má své vlastní paradigma, jedinečné, je příprava v oblasti vědecké metodologie. Tedy příprava na vědecké zkoumání ošetřovatelské praxe tak, jak je již běžné ve všech vyspělých zemích.

Dovolím si jednu poznámku ústy představitelky moderního českého ošetřovatelství, doc. Marty Staňkové, která nabádala ke změnám ve vzdělávání sester už na počátku 90. let minulého století. Ve své vizionářské předvídavosti ve vzdělávání sester viděla nutnou změnu, která by umožnila srovnatelnost kvalifikací našich a zahraničních sester. Nabádala: „Nesmíme se bát zásahů do samého systému vzdělávání!“

Po třiceti letech jsme opět na prahu změny. Deklarováním, že nejlepší sestry jsou sestry „ze starých zdrávek“, a popíráním reality nikam nedojdeme. Moudřejší je hledat cesty v navrhované změně zákona tak, abychom v naší zemi byli stále hrdi na kvalitní vzdělání našich sester.

Zdroj: Medical Tribune