Sester je málo. Ani nemají specializaci..
Pracuji jako zdravotní sestra v jedné nejmenované nemocnici. Jedná se o chirurgické oddělení. Na našem oddělení je 25 lůžek standartních a 9 lůžek s monitorací. Ovšem tyto lůžka nejsou pojišťovnou nasmlouvaná jako lůžka intenzivní péče ani nejnižšího stupně. Často se na těchto lůžkách ukládají pacienti, kteří mají ordinovanou intenzivní monitoraci vitálních funkcí, zavedené CŽK, jsou na podporách krevního oběhu. Žádná se sester, která u těchto lůžek pracuje, nemá specializaci ARIP. Vedení nemocnice vydalo nařízení o snížení počtu pracovníků na jednu směnu. Během denní směny na 25 lůžek 2 sestry a na 9 monitorovaných 1 sestra. Během noční směny 1 + 1. Podle mého názoru je tento počet nedostačující k zajištění kvalitní péče a hrozí zvýšené riziko poškození pacienta. Dále nemůže být vyhověno ani povinnostem vyplývajícím ze zákoníku práce o povinné přestávce na jídlo. Jak se tomuto kroku bránit?
Odpovídá Mgr. Miloš Máca, právník se zaměřením na medicínské právo.
Vezmeme-li problematiky počtu členů zdravotnického personálu čistě matematicky podle přílohy č. 3 vyhlášky č. 99/2012 Sb., o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb, počtům pro akutní lůžkovou péči standardní, jak jsou lůžka formálně vedena, zaměstnavatel dodržuje, neboť pro denní směny stanoví vyhláška toliko počty úvazků, nikoliv už počet přítomných pracovníků, a pro noční směny pro nelékařský zdravotnický personál je minimální požadavek jeden přítomný nelékařský zdravotnický pracovník způsobilý pro výkon povolání bez odborného dohledu na 40 lůžkách (viz příloha č. část I. odst. 9 písm. d) této vyhlášky).
Ale již jsem zde několikrát zdůraznil, že jde pouze o minimální počty, jejichž pouhé matematické splnění ještě nemusí pro zaměstnavatele automaticky znamenat, že dodržel právní předpis. Nelze totiž opomenout hlavní generální ustanovení v Příloze č. 3 části I. odst. 1, které mj. uvádí, že zabezpečení zdravotnickými pracovníky a jinými odbornými pracovníky nad rámec stanovených požadavků závisí na druhu a objemu poskytované zdravotní péče, oboru a spektru prováděných výkonů a činností tak, aby byla zajištěna kvalita, bezpečí a dostupnost zdravotní péče. Toto je hlavní zásada, ze které musí zaměstnavatel vycházet.
Tudíž, máte-li za to, že Váš zaměstnavatel matematické počty sice splňuje, ale stále tím není zajištěna kvalita, bezpečí a dostupnost zdravotní péče, neboť konkrétní situace na Vašem konkrétním pracovišti žádá počty vyšší, doporučuji na toto zaměstnavatele písemně upozornit, na kopii upozornění si nechte dát razítko podatelny s datem přijetí. Tím splníte prevenční povinnost dle zákoníku práce a došlo-li by k situaci, že bude nutno řešit právní odpovědnost za škodu, která vznikla nedostatečným počtem zdravotnických pracovníků ve službě, bude za věc odpovědný primárně zaměstnavatel.
Co se týče přestávky na jídlo a oddech, platí následující zásady. Podle § 88 odst. 1 zákoníku práce „ZP“) zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Primárně se podle § 88 odst. 4 ZP tato přestávka na oddech do pracovní doby nezapočítává, více k tomu zákon neuvádí. Nicméně pomoci si můžeme smyslem tohoto ustanovení (což je i dle několika nálezů Ústavního soudu ČR hlavní optika, kterou by se měl právní předpis vykládat) a komentáři k zákoníku práce, které jsou k dispozici. Smyslem daného ustanovení je právě poskytnutí přestávky na oddech a jídlo, s tím, že zaměstnanec právo tuto přestávku strávit dle vlastního uvážení, třeba i opustit areál pracoviště – ovšem za předpokladu, že toto dovolí provozní podmínky pracoviště. V tomto případě se přestávka do pracovní doby skutečně nezapočítává. Pokud to však provozní podmínky nedovolují (typicky zdravotník, který jako jediný slouží na oddělení, jistě nemůže přestávku strávit plně dle uvážení a třeba i opustit pracoviště), má na základě textu a smyslu ustanovení právo, aby mu zaměstnavatel umožnil alespoň např. sníst si jídlo přinesené z domova anebo zajít si na toaletu, ale již nelze, aby zdravotník zaměstnavateli prohlásil, že předem daných 30 minut nebude poskytovat péči, i když by toho byla potřeba, nebude dostupný na telefonu, anebo dokonce se třeba půjde projít mimo areál zdravotnického zařízení. Jelikož provozní důvody zaměstnanci nedovolí čerpat přestávku na oddech dle jeho představ, v tomto případě k proplacení přestávky a započítání do pracovní doby dojít musí (viz např. komentář k ZP od Andraščíková Mária a kol., Nakladatelství ANAG, 21.1.2014).
Tedy závěrem k tématu přestávek na oddech a jídlo – pokud sloužíte noční směnu u daných lůžek přes noc jako jediná zdravotní sestra, musí Vám zaměstnavatel jednak započítat 30 min. přestávku jako výkon práce a navíc Vám alespoň umožnit krátký oddech. Nesplňuje-li zaměstnavatel ani tyto zásady, opět doporučuji reagovat výše popsaným písemným upozorněním a případně také zvážit podnět místně příslušnému Oblastnímu inspektorátu práce.
www.tribune.cz
Zdroj: www.tribune.cz