Šéf SÚKL: O tom, co budete polykat, už nerozhodne lékař

Česko zavádí nové pravidlo. Lidé si podle něj zaplatí všechny léky, které jsou k dostání jak na recept, tak volně. Jen co ale začala novinka platit, pustil se lékový ústav do rozšíření této skupiny léků. Proč?

Protože se domníváme, že by měly být zaměnitelné léky od různých výrobců zařazeny stejně. Pokud je jeden lék na předpis, měly by být na předpis všechny léky, které ho mohou nahradit - které obsahují stejnou účinnou látku, jsou k dostání v podobných silách a podávají se ve stejné formě. Opak je odborně neobhajitelný. Doposud to tak přitom bylo.

A doposud to nikomu nevadilo...

Vycházelo se vstříc výrobci, který to tak chtěl. Vstupoval na trh s určitou strategií a my jsme na to přistupovali. To už dělat nebudeme.

Výrobci se ale brání, že kromě obchodní strategie mají také odborný důvod - lék třeba obsahuje látku, na niž může být pacient alergický. Proto prý nechtějí, aby byl volně dostupný...

Ne, ve stejné skupině nemůže být lék, který je jednou více a jednou méně bezpečný. Jedině že by se používal na různé choroby. V takovém případě by se mohl jednou vydávat na recept a podruhé volně. Taková je třeba kyselina acetylsalicylová. Jenomže my jsme tu doposud měli naprosté paradoxy - mnohem silnější anopyrin o síle 400 miligramů byl naprosto volně dostupný, zatímco slabší varianta o síle 100 miligramů byla na recept. Jak to vysvětlíte?

No, to spíš zkuste říct vy...

Bylo to tak zařazeno na žádost výrobce. Teď se snažíme chyby z minulosti narovnat. To samozřejmě vyvolává mezi výrobci napětí. Když už lidé nemusí kvůli pilulce k lékaři, mění to marketingové zvyklosti výrobců. Lék už nevybírá lékař, kupuje si ho pacient. To je dobře, protože čtvrtina léků předepsaných na recept se v Česku nevyužije. Lidé si v lékárně vyzvednou své balení a pak si z něj nevezmou ani jednu tabletu. Čtvrtina, to je devět miliard.

Jak si to vysvětlujete?

Jak jsem řekl: o tom, co bude pacient polykat, rozhoduje lékař. Zbytečně se předepisuje.

Lidé se přece mohou s lékařem domluvit, že daný lék nechtějí...

Domnívám se, že ani v dobrém českém zdravotnictví to zvykem není. Takže chceme změnu. Bude jen na pacientovi, aby si lék koupil a užíval ho. Třeba pak nebudou rodinné lékárničky plné léků, které nikdo neužívá a ani užívat nebude.

Výrobci nechtějí nést za takových podmínek za lék odpovědnost, s převodem na volný prodej nesouhlasí...

To je nesmysl. Samozřejmě, že ponesou odpovědnost. My nejdeme do rozhodnutí bez důkazů, i přesto držitel rozhodnutí o registraci má pořád možnost se bránit.

Nejde náhodou jen o to, že chce ministerstvo zdravotnictví ušetřit, takže si lidé musejí kupovat za své víc léků?

Ne. Zařazování léků do volného prodeje začalo už v roce 2009. Navíc pokud mají zdravotní pojišťovny pocit, že je určitý lék pro jejich pacienty nezbytný, mohou pouhým oznámením zařídit, aby nebyl z placených léků vyřazen. (Ministr zdravotnictví Leoš Heger o dva dny později při rozhovoru pro časopis TÝDEN přiznal, že hlavním důvodem změny jsou právě úspory, pozn. redakce.)

Už to v některých případech udělaly?

Ještě žádosti nemáme. Pojišťovny mají čas do 1. června.

Dobře. Tak které léky budou nově volně prodejné?

O tom zatím nejsme oprávněni mluvit. Běží správní řízení. A my nemůžeme dopředu vědět, jestli nakonec dopadne tak, jak na začátku předpokládáme. (Podle výrobců se jedná hlavně o léky na alergie a žaludeční potíže, pozn. redakce.)

Autor: - red – / TÝDEN. cz

Zdroj: TÝDEN