Rušit nemocnice? To politik neudělá

Šest a půl roku řídil Pavel Horák největší zdravotní pojišťovnu. Pod rukama mu prošel bilion korun. Dnes učí mediky. A říká: Rušení lůžek v nemocnicích byla jen hra. Změnit se má celá síť nemocnic.

- Z výsledků loňského hospodaření státem řízených nemocnic plyne, že mnohé jsou v obrovských dluzích, které nemohou zvládnout. Proč?

Ano, je to smutný pohled. Vrátili jsme se vlastně do roku 2005 či 2006. Ve zdravotnictví se od té doby totiž nic neudělalo. Žádná reforma. A to říkám přesto, že to slovo už nenávidím. Systém je stejně neefektivní, jako byl před lety. Lepší než reformy je dělat postupné kroky, které budou mít efekt. Když je člověk nespokojený doma se svým bydlením, tak ten barák taky nejdřív opravuje a teprve pak řeší, jestli přistaví garáž nebo si pořídí jiný dům. Jenže to se neudělalo. Takže jsme zase v situaci, kdy se budou přilévat do zdravotnictví peníze. Přitom tím nic nezměníme. Za dalších pět let skončíme tam, kde jsme teď: některé nemocnice budou v obrovských vnitřních dluzích a budeme stát před otázkou, jestli je zachraňovat.

- A čím to je? Ony jsou to pořád stejné nemocnice, které jsou zadlužené. Je neschopný management? Nebo jste je špatně platili?

Není náhoda, že jsou to stále stejné nemocnice. Je to dáno zčásti tím, že v době, kdy se tvořil současný systém financování a nastavovala se pravidla, tak měly tak katastrofální vedení, že jsou kvůli tomu objektivně podfinancované dodnes. Mimochodem, vůbec neplatí, že když je nemocnice historicky nadprůměrně dobře placena, že musí být v zisku. Druhá věc je, že struktura nemocnic nedoznala žádných změn. Já jsem chtěl například sloučit tři pražské nemocnice do jednoho celku a podle mě to stále má logiku. Zaměstnanost by se zachovala, snížil by se však počet lůžek o tisíc, čímž by se zrušily duplicity, a celek by pak mohl efektivně hospodařit. Jenomže to narazilo na politiku. Investovalo se tak do každé nemocnice zvlášť. Což byl možná právě ten důvod, aby zůstaly zachovány a neslučovaly se.

- Takže co byste teď dělal? Máme skoro dvě stovky nemocnic, zrušil byste z nich třeba třetinu?

Malé okresní nemocnice nemají kapacitu na to, aby dělaly sofistikovanou péči. Zuby nehty v nich držíme lůžkovou péči, místo abychom respektovali nějakou hierarchii regionu - o vážné věci se stará velká nemocnice a ty menší mohou fungovat třeba jako centra jednodenní chirurgie, plastické chirurgie nebo péče o seniory, která bude do budoucna hodně potřeba. Místo toho stále financujeme zbytečné výkony a zbytečná lůžka. A zbytečné lékařské síly, protože v těch nemocnicích v noci někdo slouží. Takže nám brzy začnou chybět nejen peníze, ale i lékaři. Protože nemocnice stále švindlují s přesčasovou prací. Tam se taky nic nezměnilo.

- Takže celý ten humbuk s rušením lůžek v nemocnicích byla jen taková hra?

Ano, ale ne moje. Aby to mělo smysl a ušetřilo se, musí se rušit celá oddělení. A dobře vymyslet koncept v rámci kraje. Dobře ta hierarchie funguje třeba v Jihočeském kraji. Tam si nemocnice jasně rozdělily kompetence a nedublují se.

- A dá se to řešit? Říznout do sítě nemocnic a říct, tato je zbytečná, tahle ne?

Jsem k tomu skeptický. Kdysi to udělat šlo. Dnes si myslím, že se k tomu nikdo politicky neodhodlá. Takže budeme dál vytloukat klín klínem a nalévat peníze do neefektivních nemocnic.

- Politici neradi vysvětlují voličům, že jejich špitál skončí. Jak velké jsou tlaky ze strany politiků na ředitele největší pojišťovny?

Ty nemocnice se nemusí úplně zavřít. Jak říkám, dobré je jít třeba cestou jednodenní chirurgie nebo tu budovu zaplnit ambulancemi fungujícími přes den. A jinak... Zdravotnictví je věc, kde se dá politicky bodovat. A jakmile na to politik přijde, tak to dělá. Kraje nemají na to, aby finančně utáhly nemocnice. Přesto to dělají. Pokud chceme změnu, odfiltrujme zdravotnictví od politiky. Řekněme si, jestli je VZP něco jako druhé ministerstvo, a mají ji řídit politici, nebo je to firma, a má mít své manažery. Stejně tak nemocnice: to nemá být odkladiště vysloužilých politiků.

- A ty tlaky od politiků byly?

To bylo každou chvíli, že přišla nějaká krajská reprezentace a chtěla, abychom zrovna jejich nemocnici platili lépe.

- Jakou odhadujete míru korupce v našem zdravotnictví? Nedávno vyšla celoevropská zpráva, která vůči Česku není zrovna lichotivá.

Kdybychom nevymýšleli nesmyslné způsoby, jak utratit peníze z evropských fondů, u nichž jsem přesvědčen, že je budeme vracet, ale vymysleli raději rozumné projekty, tak bychom na tom byli lépe. Mám na mysli například zdravotnické přístroje pořizované pro kardiocentra či onkocentra a další, které pak stojí v koutě nebo nejsou kompatibilní s vybavením, které v nemocnici už je. Možná je to můj zaujatý pohled, ale mnohé z těch programů byly úplně zbytečné. My jsme vlastně evropské peníze vůbec nebrali jako peníze. A jestli z těch sto milionů korun zůstalo nemocnici deset a zbytek skončil u prostředníka, tak se to bralo tak, že aspoň něco. Určitě se pořídily důležité přístroje, ale jako celek to byl nesmysl. Vyhozené peníze.

- Teď se řeší zrušení poplatků. Je cestou k lepšímu zdravotnictví zvednout spoluúčast pacientů? Tu máme skoro nejnižší v Evropě.

Tak o tom můžeme jen teoretizovat. Nikdo z politiků to neudělá. Ta cesta je uzavřená. Co ale já považuju za negativní, je, že sice máme nízkou spoluúčast, ale v průměru. Je spousta lidí, pro které je ta spoluúčast dramaticky vysoká. A náš sociální systém to neumí zachytit. Špatné taky je, že jdeme systémem ode zdi. Teď rušíme poplatky, které, přiznejme si, nic pozitivního pacientům nepřinesly, ale z roku na rok máme všechno jinak.

- Další aktuální téma je protonové centrum. Vy jste zdědil po svém předchůdci smlouvu, v níž se pojišťovna zavazuje platit léčbu stovkám pacientů ročně. Soukromá firma, která centrum postavila, říká, že jde o nejlepší léčbu rakoviny. Pojišťovna tvrdí, že ne. Odhadnete, jak spor dopadne?

Jen asi deset procent pacientů, kteří se ročně ozařují, může z této léčby profitovat. To znamená, že jde řekněme o 300 pacientů. Ne tisíce. Pro Česko je ta kapacita nadbytečná. Jiná věc je, že se zdravotnictví vyvíjí. S protonem je to jako s tunelem Blanka. Už tu stojí, tak to přece nezabetonujeme, ale budeme tím jezdit. Takže si myslím, že pojišťovna nakonec smlouvu uzavře, byť asi ne na ten požadovaný počet pacientů. Ostatně málokdo ví, že VZP smí platit léčbu v zahraničí jen takovou, která není v Česku dostupná. To znamená, že vozit pacienty do Mnichova není dlouhodobé řešení.

- Jak moc jste se ve funkci stýkal s lidmi, kteří prosluli jako pražští kmotři, například s Romanem Janouškem či Ivo Rittigem?

Rittiga jsem v životě neviděl. Janouška jsem samozřejmě znal a občas někde vídal. Žádný tlak jsem ale od nich nezažil. Pokud se o něco snažili, tak prostřednictvím politiků. Takový Rittig určitě nikde necoural a neříkal: Já chci tuto zakázku.

- A teď IZIP. Jste obviněn, že jste uzavřel nevýhodnou smlouvu...

Vzhledem k tomu, že to policie stále vyšetřuje, tak bych to nechtěl moc komentovat. Nicméně, neudělal jsem nic za zády členů správní rady. Veškeré materiály ode mě vždycky všichni dostali a odsouhlasili, jinak bych ty smlouvy ani uzavřít nemohl.

---

Rozhovor DNES

Autorka rozhovoru Lenka Petrášová se dlouhodobě zabývá zdravotnictvím a také jeho financováním. Bývalého dlouholetého šéfa VZP Pavla Horáka "vyzpovídala" rok a čtvrt po jeho rezignaci.

Zdroj: Mladá fronta Dnes