Rukojmí bílých pláštů

To je smutné! Občané této země dvacet let po obnovení fungování systému veřejného zdravotního pojištění nemají k dispozici validní data o kvalitě zdravotní péče poskytované konkrétními zařízeními.

Hlavní příčinou tohoto stavu je, že politická reprezentace v minulých letech sváděla boj o to, jak by měl systém vypadat, a zcela opomenula kultivovat veřejné pojištění. Významným hráčům, kterými jsou pojišťovny a poskytovatelé péče, tak nadále chybí motivace činit jakékoli kroky k zrovnoprávnění pacientů, neboť by to mohlo v konečném důsledku ohrozit postavení některých z nich.

Pojišťovny, jimž role hodnotitelů zdravotní péče náleží nejvíce, jsou svázány různými smlouvami a dalšími podzákonnými normami. Ty jim zabraňují jednoduše přenášet základní hodnocení kvality péče do úhrad pro zdravotnická zařízení. Zároveň údaje z jejich informačních systémů podléhají mlčenlivosti, což zapovídá zveřejňovat informace o konkrétních lékařích a racionalizovat smluvní vztahy.

Mnoho let chybějící faktická konkurence mezi nimi je navíc viditelně zbavuje zbytků snah o koncepci, jež by zajistila větší transparentnost a pružnost systému v oblasti individuálního hodnocení kvality péče. Přitom rozumnými počiny mohou navázat na aktivity Národního referenčního centra, které konzervativně a s rozmyslem zveřejňuje indikátory kvality.

Zdravotnické subjekty zjevně vycházejí z toho, že český veřejný systém tradičně poskytuje občanům základní péči v dobré kvalitě a dostupnosti. Obzvlášť při pohledu na některé okolní země vypadá tuzemské zdravotnictví stále jako Švýcarsko východu.

Odmítavý postoj zdravotníků ke zveřejňování jakýchkoli žebříčků, indikátorů kvality či závazných postupů je značný. Prozatím si jen málo připouštějí, že poskytování zdravotní péče je pro pacienty i pro ně nebezpečnou činností. Měli by se proto ve spolupráci se samosprávnou komorou, zřízenou státem právě proto, aby působila k prospěchu občanů, aktivněji podílet na kultivaci měření kvality péče.

Informační zázemí pacientů se stále zlepšuje. A tak rychle přibývá těch, kteří se domnívají, že jim nedostatečnou péčí bylo poškozeno zdraví nebo byli kráceni ve svých právech. Lékařům by se mohlo snadno stát, že problém místo nich nakonec vyřeší policie, právníci a soudci, jak se tomu ve stále se zvyšující míře děje již dnes.

Vzhledem k tomu, že máme v zásadě připraveny základní reformní postupy jako dědictví po exministru Tomáši Julínkovi a nového šéfa zdravotnického resortu, u něhož je předpoklad, že bude více ministrem občanů než lékařů, máme po letech znovu příležitost změnit motivace hlavních aktérů systému. Cílem je, aby pojišťovny měly ekonomický zájem hájit práva pacientů a zdravotníkům se vyplatilo poskytování péče, jejíž kvalita bude systémově monitorována.

Přispět by mohlo i ministerstvo zdravotnictví. A to tím, že konečně vytvoří právní rámec pro měření, hodnocení a zveřejňování parametrů kvality jednotlivých zařízení a nechá je i pojišťovny soutěžit. Resort by pak mohl jako regulátor systému poskytování zdravotní péče v požadované kvalitě vynucovat.

Ekonom, Daniel Vavřina, předseda představenstva, nezisková organizace HealthCare Institute

Zdroj: Ekonom