Rizikový syndrom americké duše
Kdysi dávno jsem sníval o dívkách a představoval si, kam by nás letmé pohledy, které jsem si vyměňoval se slečnou odnaproti, až mohly zavést. A až do minulého týdne jsem si myslel, že to tak mělo být, když chlapec dospívá v muže. Teď ale pochybuji, zda jsem nebyl duševně nemocný, tedy přesněji - zda jsem netrpěl hypersexuálním syndromem.
Jak navrhuje Americká psychiatrická asociace ve svém novém vydání Statistického a diagnostického manuálu duševních poruch, hypersexualitou totiž může trpět ten, kdo se často "oddává sexuálním fantaziím a plánuje si sexuální aktivity".
Co všechno není rizikem
Byl jsem v mladí úchylný? zpytuji od minulého týdne svědomí. A aby toho nebylo dost, mám pocit, že bych se našel i v některých dalších diagnózách, které američtí psychiatři navrhují nově zařadit do své rozsáhlé sbírky encyklopedie duševních nemocí.
Tak třeba "rizikový syndrom" je popsán jako stav, kdy byste se mohli blížit psychóze, ale ještě vás neuchvátila, jen máte rizikové projevy. Například vykazujete "neorganizované řeči a chování". V čem všem jsem asi závadný? přemýšlím a bojím se sám sobě přiznat, že občas jsem také podezřívavý, nebo se mi v hlavě honí různé iluzorní představy. Což obé může být podle psychiatrické příručky riskantním příznakem.
Kde je nemoc, musí být lék
Nejen Woody Allen najde v chystaném manuálu spoustu nové inspirace. Ale také doktoři, kteří budou vesele určovat nová ochoření. A také farmaceutické firmy, protože tam, kde je nemoc, musí být rovněž lék. A v neposlední řadě: i nově odhalení pacienti budou šťastní, není nad to, když vám úředně posvětí, že vám něco je.
Zábavné to ale přestane být tam, kde rodiče rozhodují za své děti. Američané na své potomky pohlížejí jako na "malé dospělé". Což má své klady, ale také zápory. Že chlapec je občas zlobivý a umíněný? U dítěte by to bylo normální, u malého dospělého se tomu řekne bipolární syndrom.
Nyní má Americká psychiatrická asociace navíc pocit, že poruchy malých dospělých je třeba ještě jemněji odstínit, a navrhuje novou diagnózu - náladová dysregulace.
"Nejenže to určuje, jak jsou duševní poruchy diagnostikovány, může to rovněž ovlivnit, jak lidé vidí sami sebe a jak vidí ostatní," vysvětluje Alan Schatzberg, prezident Americké psychiatrické asociace, v médiích. A myslí to pozitivně, diagnózy se zpřesňují, a budeme tak znát více psychických onemocnění.
To asi ano, ale možná dokážeme dětem a dospívajícím jen kdeco pokazit, když jim všechno, jejich pocity a prožitky, přelepíme popiskami "dysregulovaných" nálad a "předpsychotických" projevů. Řečeno jinými slovy - na Salingerova hrdinu Holdena Caulfielda z románu Kdo chytá v žitě by podle současných měřítek nestačil ani celý psychiatrický manuál.
Duše jako baseball
Hlavní město USA minulý týden zavalil sníh, k čemuž list Washington Post otiskl několik rad pro občany. Následuje přepis návodu "Jak odhazovat sníh", neboť jde o vhodný doplněk probíraného tématu.
"Experti nabízejí tyto tipy: Pokud nejste v kondici nebo máte nadváhu, zvolte pomalejší tempo odhazování, pro snížení rizika infarktu. Odhazujte sníh po malých dávkách na lopatě. Pokrčte kolena, záda držte co nejvíce vzpřímená, abyste váhu zabírali nohama. Dělejte časté přestávky. Během odklízení sněhu nepijte alkohol."
Legrační Američané, čím jsou praktičtější, tím jsou bezradnější. V jakési zvláštní umanutosti mají za to, že všechno - když odhazování sněhu, tak proč ne i lidská duše - se dá popsat stejně jako třeba baseball. Nejdříve si popovídejme o počtu odpalů a homerunů a pak si vyměňme čísla svých diagnóz. Ale pozor, politicky korektně! "Duševně zaostalým" by se podle nového manuálu mělo říkat "intelektuálně nezpůsobilí".
Hn, Daniel Anýž
Zdroj: HN