Riziko si říká smrt
Řečeno strohými čísly statistiky, stává se v určitém procentu případů, že dojde k pooperačním komplikacím a dokonce ke smrti. Otázka ovšem zní zcela opačně. Je vůbec nutné, aby docházelo byť jen ke statisticky zlomkovým rizikovým komplikacím, které navěky zničí mladý život a poznamenají osudy mnoha lidí kolem takového případu ? Domnívám se, že nikoliv, resp. nikoliv nutně !
Ponecháme-li stranou roli rodičů jako laiků, byť je to pro ně osud nejkrutější, musíme nutně narazit na roli lékaře, odborníka, který příslušný zákrok indikuje a jako deux e machina je hybatelem osudů všech zúčastněných.
Ještě před dvaceti, pětadvaceti lety se zákroky na tonsillách u malých dětí prováděly téměř jako na běžícím páse, protože o imunologii a vlivu tonsillární tkáně na vývoj imunitního systému u dětí byla celkem malá povědomost. Operovalo se z důvodu tzv. likvidace fokusu, téměř u každého, komu zjistili v kultivačním stěru z tonsill zlatého stafylokokoka, resp. beta hemolytického streptokoka.
Takový dětský pacient byl indikován k tonsillectomii, později k tonsillotomii , unilaterální tonsillectomii a tzv.preventivní likvidaci "fokusu" takřka automaticky. Posledním výkřikem dneška jsou laserové operace, kde ovšem zase mnohdy není ani provedeno histologické vyšetření "patologického" vzorku tkáně. Riziko je nezměřitelné. Vždy v minulosti, i dnes záleželo na "osvícenosti lékaře". Někteří by nejraději každého potencionálního operanda protáhli, skoro bych řekl atomovým reaktorem, jen aby zlikvidovali "fokus".
Léčila se bakterie, neléčil se pacient. S tím zákonitě narůstal počet komplikací, protože každý invazivní zákrok na jakémkoliv živém organismu sebou nese již dávno popsaná rizika. Rizika časná, rizika pozdní, atd. Všichni lékaři se o tom učili, celé generace byly konfrontovány i s rizikem smrti po neztišitelném krvácení pozdního typu. S tím samozřejmě souvisí i dnešní stav a nezodpovědný tlak organizátorů zdravotnictví na krátkodobé hospitalizace v blahém domnění, že se tím cosi ušetří.
Důsledek je tento..... Když jsem si přečetl, že tato vláda "rozpočtové odpovědnosti" považuje jakousi hodnotu opět vycucanou z prstu , Kč 130 000.- za cenu, kterou je ochotna ještě investovat do léčby pacienta a nad tuto cenu se jí už prý nevyplatí do zdraví občana investovat, polil mne horký pot.
Budeme-li i nadále technokraticky přistupovat k lidskému zdraví a životu podle čísel statistických ročenek a politických proklamací, necháme-li se zmanipulovat nevzdělanými manažery zdraví, necháme-li si vymývat mozky hypermarketovými team buildingovými agenturami, kterým všem jde jen a výlučně o zisky za každou cenu, potom mnozí z nás, lékařů, nebudou moci v noci spát a budou se budit hrůzou nad svými vlastními činy.
MUDr.Tomáš Rozsíval
Opava
ww.tribune.cz
Zdroj: ww.tribune.cz