Reforma splaskla, a tak to mají odnést lázně

Lázeňská péče patří k tradičním léčebným metodám, obzvláště v Česku. Není divu, že právě tuzemské lázně získaly jako první evropský certifikát kvality. Eduard Bláha je vzděláním lékař, ale téměř celou profesní kariéru se pohybuje ve vedoucích manažerských pozicích ve zdravotnictví a posledních téměř deset let v lázeňství. Už třetí volební období stojí v čele Svazu léčebných lázní, který sdružuje 44 nejvýznamnějších provozovatelů lázní. Když právě on připouští, že momentálně je tento obor krůček od propasti, nelze to brát na lehkou váhu.

V jaké kondici jsou české lázně?

Ve velmi dobré. Viděno optikou problémů českého zdravotnictví, spolu se stomatologií možná dokonce v nejlepší.

Takže když se ministr zdravotnictví Leoš Heger rozhodl pustit jim žilou, ani se moc nedivíte?

Naopak. Je přece nelogické trestat někoho za úspěch. Zvlášť když ten úspěch přináší ovoce celé společnosti v podobě daní, zaměstnanosti v regionech atd. Obdobný krok by měl být výsledkem racionální úvahy, kde, jak a hlavně kdy škrtat.

U ministra za TOP 09, která fandí podnikatelům, úspěšným především, to možná překvapuje o to víc.

Udivuje mě to hlavně proto, že TOP 09 má podporu lázeňství výslovně uvedenou ve svém programu. Já to vnímám tak, že řada ministrů ve vládě rozpočtové odpovědnosti našla svou roli ve škrtání nákladů, a tak mě ani nepřekvapuje, že mezi ně patří i ten úžasně pracovitý a odpovědný pán, jakým doktor Heger jistě je. Osobně bych šel cestou maximálně efektivních opatření, která zahrnou výdajovou i výnosovou stránku. Tak jsme argumentovali a svá tvrzení i dokládali, ale nebyli jsme vyslyšeni.

Prosím, nyní máte možnost.

Lázně nejsou v dobré kondici proto, že žijí na úkor zdravotních pojišťoven. Rok za rokem dokázaly snižovat svoji závislost na pojišťovnách, hledat za pojištěnce náhradu, a ještě investovat do rozvoje. Na postupné omezování jsou lázně připraveny i nadále. Na šokovou změnu ale ne.

Jaký je poměr pacientů, kteří jezdí do lázní na pojišťovnu, a samoplátců?

Pojištěnců jezdí do lázní stále méně a méně. Od roku 1996 to číslo kleslo z nějakých 150 tisíc těsně nad sto tisíc loni. Výdaje pojišťoven na lázně se dříve pohybovaly kolem tří procent z jejich rozpočtu, nyní to jsou dvě procenta. V současnosti jezdí do lázní zhruba stejný počet osob na křížek a za vlastní peníze. Zásadně se ale liší délka jejich pobytu.

Předpokládám, že ti na křížek, tedy na pojišťovnu, pobývají na léčení déle.

Ti tam stráví něco mezi třemi a čtyřmi týdny, čeští samoplátci v nich pobývají průměrně šest dnů. Nahradit jednoho pojištěnce znamená najít tři až čtyři platící klienty. České lázně se o to dlouhodobě snaží, ale trh je výrazně přebrán, další růstový potenciál tam již téměř není i s ohledem na očekávané utahování opasků. Zbývají nám ještě cizinci, kteří u nás zůstávají zhruba dva týdny, neboť se přijíždějí opravdu léčit. Přitom Němci, kteří jezdí nejvíc, dostávají na léčbu příspěvek od své zdravotní pojišťovny.

Kolik činí?

Refundace představuje šedesát až devadesát procent. Z toho je patrné, jak si Německo lázeňství váží.

Říkal jste, že počet léčebných pobytů hrazených českými pojišťovnami stále klesá. Jak je to ale možné, když obyvatel i chorob je plus minus stejně?

Není to tak, že by pacienti lázně nepotřebovali, možná právě naopak. Je to o našem životním tempu, prioritách i o přízni či nepřízni lékařů a pojišťoven k lázeňské péči.

Copak lázeňská léčba nemá jasně daná pravidla?

V roce 1989 venkovský lékař naprosto logicky předepsal na nemocné klouby lázně. Po dvaceti letech je řádně zpracovaný farmaceutickými firmami, a když mu pacient řekne, že nemá čas tři týdny podstupovat procedury, tak mu předepíše raději prášky. To je zásadní změna.
Žijeme ve velkém tempu, řada z nás zařadila zdraví na zadní příčky svých hodnot a řeší ho narychlo až ve chvíli, kdy je opravdu zle. A to lázně nikdy nebudou umět, tradiční lázeňská medicína vyžaduje k dosažení efektů čas.

A může tabletka nahradit lázeňský pobyt?

Nechci tvrdit, že nepomůže, ale zapitá colou ve spěchu na ulici jej nenahradí určitě. Je to produkt doby, musíme s tím počítat. Uspěchanou generaci musíme vychovat a naučit ji vážit si svého zdraví, pečovat o ně. Slouží k tomu třeba víkendové pobyty. Když člověk v 35 letech přijede na pár dní do lázní, zjistí, jak to funguje, vrátí se na týden a v pokročilejším věku už rád zaplatí ze své kapsy i delší pobyt. Chvíli to ale bude trvat, než tito poučení hosté a pacienti v lázních zaplní mezeru po pojištěncích. Ministerská překotná změna by tento tradiční obor zničila.

S čím se lidé do lázní jezdí léčit?

Nejvýš stojí onemocnění pohybového aparátu, na ně připadá víc než 55 procent všech léčebných pobytů v lázních, významná jsou neurologická a oběhová onemocnění. U dětí to jsou pak nemoci dýchacího aparátu.

Jestli se prostředky na lázeňskou péči výrazně omezí, postihne to i jejich domovská města. Jak by se snížení prostředků promítlo do zaměstnanosti v Luhačovicích a Jáchymově, kde působíte?

Statistiky říkají, že 65 procent pobytových dnů v českých lázních pořád připadá na pojištěnce. Na Karlovarsku to číslo pochopitelně vypadá jinak, protože je tam hodně cizinců a samoplátců. V Bohdanči ale šplhá k 85 procentům. V Luhačovicích a Jáchymově tvoří pojištěnecké pobyty zhruba 50 procent, tudíž i výpadek by byl podobný. Přišli bychom o polovinu pojištěnců, tedy o čtvrtinu tržeb.

Což není zrovna málo.

To opravdu ne. Pokud si uvědomíte, že lázně tvoří zhruba pěti- až sedmiprocentní zisk a velká část nákladů je fixních, tak vám vyjde, že tato změna přinese lázním na několik let propad do ztrát. Jedinou významnou úsporu lze dosáhnout jen v personální oblasti.Vcelém regionu tak vzroste počet nezaměstnaných, tedy i objem sociálních dávek. Nechci malovat černé scénáře typu Varnsdorf, ale lázeňská města jsou v pohraničních lokalitách, kde je míra nezaměstnanosti už dnes vysoká. Proto by vláda měla přemýšlet i o přesahu svých rozhodnutí.

To je společenský rozměr, ale jak to vypadá s medicínským? Pokud člověk lázně nedostane, jak se to projeví na jeho zdraví?

U řady diagnóz by to vedlo k růstu obtíží. Nechci být populista, ale faktem je, že pro řadu lidí se lázně stanou nedostupnými i v režimu příspěvkové léčby. Nejspíš tak sáhnou po tabletách a rehabilitaci v místě bydliště.
V Čechách nám chybí ekonomické vyčíslení přínosů lázeňství, proto si půjčím jedno z Německa. Tamní rehakliniky, tedy v českém pojetí lázně poskytující komplexní péči, spolu s pojišťovnou AOK nechaly udělat studii, jak se vrátí jedno euro vložené do preventivní a terapeutické lázeňské péče. Vyšlo jim, že pětkrát. Proto když před pěti lety probíhala zdravotní reforma v Německu, lázeňskou péči zásadně neomezila.

U nás to ale vypadá jinak. Lázně už letos přišly o 500 milionů a chystaný indikační seznam chorob je podle vašich údajů může příští rok připravit o další 1,5 miliardy. Co nastane pak?

Pokud by byl indikační seznam schválen v navržené podobě, šlo by v součtu o dvoumiliardový výpadek, což bude katastrofa nedozírných rozměrů. Pro pacienty, pro obor i regiony. Stále mám pocit, že nad ministerstvy chybí jeden hospodář s nadhledem a vnímáním souvislostí. Nebo se lázně prostě mají jen stát exemplárním příkladem schopnosti vlády něco ve zdravotnictví ušetřit, když už celá reforma pomalu splaskla.

Můžete zaručit, že každý pacient na křížek lázně opravdu nezbytně potřebuje?

Nelze nepřiznat, že i tady existuje zneužívání systému. Odhaduji, že se to týká pěti až deseti procent pacientů. Pořád ale jde o nejlépe regulovaný systém v českém zdravotnictví. Pojišťovna péči schvaluje podle předem daných směrnic.
Pokud by se striktně dodržovala pravidla ze současného indikačního seznamu, tak k takovému zneužívání docházet skoro nemůže. Důkazem je letošní rok, kdy jsou revizní lékaři striktní a z roku na rok je péče výrazně méně. Letos to odnášejí i ti potřební, ale je vidět, že v rozsahu deseti procent si pojišťovny poradí bez vyhlášek ministerstva.

Není váš nejsilnější argument v tom, že nikdo nezaručí, že ušetřené miliony z lázeňské péče se nevrátí do systému, ale ztratí se v černé korupční nebo plýtvací díře?

Toho se bojíme a tak argumentujeme. My jsme například opakovaně upozorňovali na nesoulad mezi námi a odbornými léčebnými ústavy (OLÚ). Víme, že pacient, který už letos nedostal schválený návrh na lázeňskou péči, se jel léčit do ústavu, který je svým zaměřením i umístěním lázním velmi blízký. Není proto vyloučené, že to pod tlakem omezení lázeňské péče některé lázně vezmou jako recept a přemění se na tyto ústavy.

Je to pravděpodobné i proto, že do odborného léčebného ústavu se pacient dostane poměrně snadno, zatímco schvalování lázní prochází složitým administrativním kolečkem.

Je to tak, ale je třeba zásadně oddělit ležící a těžce nemocné pacienty v OLÚ od těch soběstačných. Těm prvním není až na výjimky lázeňská péče určená, u druhých je srovnatelná. Proto jsme navrhovali, ať vznikne jeden společný indikační seznam pro lázně a OLÚ, který nesmí přinést administrativní zdržení té první skupině pacientů, ale musí srovnat regulaci pro tu druhou.

Zní to rozumně, proč to neprošlo?

Všichni nám tvrdí, že je to komplikovaností dohod nad každou změnou zákona 48, ve kterém je způsob schvalování lázeňské péče zakotven. My bychom se nyní spokojili s tím, že by i pobyt vOLÚ schvaloval revizní lékař. Ministerstvo slíbilo, že toto opatření přijme.

Pokud přes všechny vaše argumenty lázně přijdou o dvě miliardy korun, bude to znamenat konec českého lázeňství?

V podobě, v jaké ho známe nyní, určitě ano.

Celý rozhovor najdete na www.denik.cz/blaha

(KATEŘINA PERKNEROVÁ)

---

KDO JE MUDr. EDUARD BLÁHA

- Narodil se v roce 1970, vystudoval 1. lékařskou fakultu UK.
- Medicíně se věnoval jen krátce, působil jako generální ředitel české pobočky světového distributora léků společnosti GEHE.
- V roce 2002 jej angažoval majoritní akcionář jáchymovských lázní, finanční skupina Penta, aby řídil jejich restrukturalizaci. Po prodeji lázní Jáchymov akciové společnosti Lázně Luhačovice vede takto vzniklý největší lázeňský holding v ČR.
- Podílel se na rozvoji sítě lékáren Dr. Max a stabilizaci sítě ordinací MediClinic.
- Třetí funkční období je prezidentem Svazu léčebných lázní ČR.
- Je ženatý a má dvě dospívající dcery.


Vyšlo také v: Kroměřížský deník; Šumperský a Jesenický deník; Prostějovský deník; Slovácký deník; Přerovský deník; Olomoucký deník; Zlínský deník

Zdroj: Valašský deník