Reforma pod čarou
Celá Evropa se zmítá v ekonomické krizi, Řecko i další země stojí na pokraji hospodářské, potažmo celospolečenské propasti. Zdravotnictví je jedním z pilířů každého státu, situace v něm může přispět buď ke stabilizaci, či prohloubení této krize jednotlivých zemí. Bez pochyb, lépe jsou na tom ti, kdo mají alespoň elementárně stabilizovaný systém zdravotnictví, založený na určitých pravidlech, principech, zákonném rámci. Německo, Rakousko, Francie, ale i Británie na tom jsou a jistě budou o něco lépe. Lidé tam vědí, co mohou očekávat, jak se chovat, jak fungují hlavní principy.
Jaká je realita u nás? Zdravotnictví jako politikum považuji po dvacet let za jeden z hlavních destabilizujících činitelů v naší zemi. Právě pro nečitelnost toků finančních prostředků, pro organizační chaos, jenž spěje k logickému vyvrcholení. Po letitých zkušenostech konstatuji, že často chaos záměrný, s jasnými zištnými záměry. Tragikomická letitá reforma zdravotnictví nebo pokusy o ni, kdy stojí mnohdy na lži, podvodu, postranních úmyslech jak státu, tak různých zájmových skupin, přináší své ovoce. Je však nezbytné ptát se, pro koho.
V posledních letech je nutné vnímat reformy ve dvou rovinách. Jedna je oficiální, veskrze mediální, jež odvádí pozornost od fundamentálních, nevratných změn. A ta druhá funguje jaksi pěkně po česku pod čarou. Ta v tichosti vede k zásadnímu přerozdělování miliard státní daně do „správných“ rukou, k privatizaci nemocnic s jejich následnou drastickou redukcí zdravotní péče. Stát (ne)pochopitelně selhal, doslova rezignoval na definici základní páteřní sítě zdravotnických zařízení v zemi. Jeho zájem končí na úrovni fakultních nemocnic, kdy jenom s vypětím všech sil odvrátil jejich přerod na obchodní společnosti s navazující privatizací. To by byl věru asi silný tabák i na naše poměry. Oranžové kraje byly jízlivě ponechány osudu trapného ideologického boje. K dokonalosti se vypracoval léta fungující systém různých úhrad za tentýž (příkladně operační) výkon různým zařízením, kdy se za banální úkon inkasují až násobky úhrady.
Svůj účel zmíněný paskvil splnil. S velkou pompou a s křížkem po funuse zavádíme jednotné platby. Převod většiny zdravotnických zařízení mimo fakultní na akciové obchodní společnosti cíleně umožnil hrozby insolvenčními řízeními s následným výprodejem sítě zdravotnických zařízení. Redukce sítě je nutná, ale ne na lživých, účelových principech, viz zneužívání parametrů kvality, akreditace k likvidaci a doslova hanobení mnohých nemocnic. Hrubý odhad padesáti miliard daně z tohoto svinčíku, končícího všude jinde jenom ne v péči o pacienty, je více než lichotivý.
Je veřejným tajemstvím, že zdravotnictví je posledním privatizačním Eldorádem, bojem o miliardy bez rizika státního daňového systému. Pokud k tomu přičteme záhadně fungující tzv. privátní zdravotnictví, krvácí další miliardy, přilévající olej do krizových scénářů. Zde nestavím ideologickou otázku, ale prospěla by opět transparentnost, přesná definice co, jak a za kolik. Legislativní smršť, útočící na nás nyní na každém kroku, je mistrovskou ukázkou páté kolony především ministerstva, chrlícího jednu perlu za druhou. Konečně si mohu zaplatit legálně operatéra, ne mu cpát nezbytný bakšiš pokoutně někde ve tmě, čemuž rozumějme pod čarou jako signálu pro veřejnost o ničemnosti doktorů. Světlo světa spatřil nadstandard ve zdravotní péči, byť nikdo nikdy nedefinoval standard. Definice tohoto fundamentálního principu i v pojištění skončily vždy blamáží. Utápíme se v diskusi o podpisu obou rodičů při nutnosti léčby dětí. Tyto pseudoreformní kroky neposunuly bídu českého zdravotnictví ani o píď k lepšímu.
Ve stínu těchto reformních mouder nám fúzují klíčové zdravotní pojišťovny, některé léta přerozdělují finanční prostředky do vlastní sítě zařízení (co na to odpovědné orgány?). Praha bude obhospodařovat minimálně 4 nemocniční molochy nejspíše do doby, kdy to někdo bude umět lépe. Mapy zdravotnických zařízení v mnohých krajích přepisují zatím jak jinak než tajně různé řetězce… Těžce nemocní s roztroušenou sklerózou či nádorem neví dne ani hodiny, zda se vejdou do finančních limitů center. Praktičtí doktoři jsou na vymření, rozumní doslova emigrují a jsou vyháněni. Vítejte ve špatných krizových časech. Za každou krizí však hledej člověka, jeho nenasytnost, lačnost, chtivost. Zde, ve zdravotnictví, to nyní platí dvojnásob.
Co pozitivního říci závěrem? Deklaruji, že nejsem voličem levice, ale mám rád jasno, jsa odchován západní demokracií. Bohužel toho pozitivního moc není. Spasitel nikde a všechno je to ještě větší průšvih, než jsem myslel.
Medical Tribune Jan Sušický
Zdroj: Medical Tribune