Řada ředitelů nemocnic svou práci nezvládá

Na krizové scénáře přecházejí vedení řady nemocnic, včetně těch, které jsou řízeny kraji. „Současná krajská vedení se pravděpodobně chystají činnost nemocnic pronajmout soukromým firmám, ale mají zábrany před veřejností. Tak se zatím se skřípěním zubů drží zpátky, ale vývoj k tomu spěje nezadržitelnými kroky,“ říká v rozhovoru pro MT někdejší ředitel FN Olomouc a bývalý poradce ministerstva zdravotnictví doc. MUDr. Václav Rýznar, který se dnes snaží pomoci kriticky zadlužené nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně. U té podle něj zadlužení dosahuje částky kolem jedné miliardy korun. „Při řízení tohoto zařízení a celého zdravotnictví Zlínského kraje selhala řídící, kontrolní a metodická činnost zřizovatele, odboru zdravotnictví kraje a všech zodpovědných orgánů 100% akcionáře, a to již od samého založení akciové společnosti,“ dodává doc. Rýznar.

Současná krajská vedení se pravděpodobně chystají činnost nemocnic pronajmout soukromým firmám, ale mají zábrany před veřejností. Tak se zatím se skřípěním zubů drží zpátky, ale vývoj k tomu spěje nezadržitelnými kroky,“ říká v rozhovoru pro MT někdejší ředitel FN Olomouc a bývalý poradce ministerstva zdravotnictví doc. MUDr. Václav Rýznar, který se dnes snaží pomoci kriticky zadlužené nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně.

Situace Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně je velmi kritická. V současné době se snažíte nemocnici z dluhů pomoci. Proč?

V roce 2009 se Krajská nemocnice Tomáše Bati dostala do kritické finanční situace, kdy podle údajů vedení nemocnice k 31. prosinci 2009 vnější i vnitřní dluh této nemocnice dosáhl 643 milionů korun při základním jmění akciové společnosti 175 milionů korun, k tomu se dluh nemocnice každý měsíc navyšoval o cca 12 milionů korun. Předpoklad tedy byl, že koncem roku 2010 dluh nemocnice dosáhne výše cca 760 milionů korun, což je částka, která je mimo realitu možných příjmů nemocnice. V této situaci mne oslovili moji dlouholetí známí ze Zlína, že je potřeba něco v této situaci udělat, a vyzvali mne, abych se přihlásil do výběrového řízení na předsedu představenstva nemocnice. To jsem udělal, ale vedení kraje vybralo jiného, dle jejich názoru vhodnějšího uchazeče. V letech 2010–2012 byl navýšen základní kapitál nemocnice o cca 1,5 miliardy korun a nemocnice dostala i finanční injekce ve výši 250 milionů korun.

Jaká je situace nemocnice letos?

V lednu roku 2013 bylo zřejmé, že se finanční situace dostává do stejné pozice jako v roce 2010, přiznávají dluhy ve výši 600 mil. Kč, ale při hlubší kontrole půjde opět o částku kolem 1 mld. Kč. Vedení kraje tedy opět odvolalo vedení nemocnice, opět se na mne obrátili moji známí (jde o známé osobnosti Zlína a Zlínského kraje), jestli bych nemohl pomoci, protože měli obavy, že nemocnice půjde do bankrotu, což by v městě Tomáše Bati byla dosti značná společenská i politická potupa. Mimochodem nemocnice je organizace ve veřejném zájmu, takže na ni všechna ustanovení obchodního zákoníku neplatí, proto je ve zdravotnictví takový chaos.

Říkal jste, že vás požádali známí ze Zlína, abyste nemocnici pomohl. Proč oslovili právě vás?

Asi proto, že jsem téměř deset let vedl Fakultní nemocnici Olomouc, a to s vyrovnaným nebo mírně ziskovým rozpočtem. Příjmy nemocnice se za tu dobu zvedly z 870 mil. Kč/rok na 2,6 mld. Kč/rok, a to až do roku 2003, kdy jsme po nařízení vlády a tlaku zdravotnických odborů museli zvýšit mzdy zaměstnanců v průběhu druhého pololetí 2002 o 25 % (s odvody jde o cca 34 %), a to bez kompenzace od zdravotních pojišťoven, a dostali jsme se do deficitu 70 mil. Kč. Do deficitu se dostaly v tu dobu všechny nemocnice v ČR. To byl ale ideální čas k mému odvolání z funkce ředitele. Dnes musím říct „Zaplať Pán Bůh“.

Je pravda, že se Baťova nemocnice dostala do velkých problémů poté, co byla v roce 2006 převedena na akciovou společnost?

Nemocnice měla problémy již dříve, ne až po transformaci na obchodní společnost. Musíme se na to podívat historicky. V roce 2000 vznikly kraje jako samosprávné celky a v průběhu let se kompetence i majetky převáděly ze státu na krajské samosprávy. Nemocnice k 1. 1. 2003, a to i s dluhy. Po jednání krajských samospráv stát sanoval polovinu těchto dluhů, druhou polovinu měly kraje zaplatit ze svých rozpočtů. Dříve sanoval dluhy stát, po převodu nemocnic tato „čestná povinnost“ přešla na krajské samosprávy. Jen Olomoucký kraj vyrovnával každoroční ztrátu nemocnic ve výši cca 170 mil. Kč, a tak tomu bylo ve všech krajích. Krajské samosprávy hledaly cestu, jak zamezit těmto každoročním výdajům rozpočtu krajů, a rozhodly se, že půjdou cestou transformace krajských nemocnic na obchodní společnosti typu akciových společností, s ideou, že obchodní společnosti se budou chovat podle obchodního práva a krajské rozpočty nebudou špatně hospodařícími nemocnicemi dále zatěžovány. Jak hluboce se politici mýlili.

Jaký podíl viny na současném stavu Baťovy nemocnice nese podle vás vedení kraje?

Studium celkové situace nemocnice mne přesvědčilo, že při řízení tohoto zařízení a celého zdravotnictví Zlínského kraje selhala řídící, kontrolní a metodická činnost zřizovatele, odboru zdravotnictví kraje a všech zodpovědných orgánů 100% akcionáře, a to již od samého založení akciové společnosti. Chybí jasná strategická koncepce celého zdravotnictví kraje. Na změny nemá nikdo odvahu, možná i proto, že někteří politici se na této situaci aktivně podílejí. Všechny tyto skutečnosti jsou vedení kraje známy nejméně od roku 2009, ale nijak na to nereaguje. Asi má jiný plán.

Jaký osud Baťovy nemocnice lze předvídat v blízké budoucnosti?

Nejsem jasnovidec, ale z celého vývoje od roku 2006 bych to označil za řízenou sabotáž. Nechápu, proč kraj, který má nejméně od roku 2009 všechny ekonomické informace, včetně forenzního auditu z roku 2010, nic nekoná. Jde o totální nečinnost úřadu. Pokud je to záměr, jak dostat nemocnici do situace, kdy se najde politik, který řekne, podívejte se, nejde to, pronajmeme nebo prodáme to soukromému zájemci, tak ten politik sice odejde z veřejné politiky, ale věřte, že bude mít velmi slušný důchod, možná i rentu. S prodejem nemovitého majetku by byl dnes problém, protože se nejdříve musí nabídnout zpět státu, ale při jiné politické konstelaci, kdo ví?

Zadluženým nemocnicím nabízejí služby nebankovní instituce typu firmy Magellan. Podle vašich informací společnost Magellan odkoupila od Baťovy nemocnice závazky ve výši 270 milionů korun. Vedení kraje nám ale sdělilo částku 150 milionů korun…

Ta částka skutečně jeden čas byla ve výši 270 mil. Kč, jakmile jsem se o to začal zajímat, tak vedení kraje zakázalo další prodeje. Ale vysvětlení toho finančního rozdílu je zřejmě prosté – nemocnice asi část závazků již firmě Magellan zaplatila.

Jaké další nemocnice čeká podle vás podobný osud jako KNTB?

Nejlépe fungovala nemocnice v Uherském Hradišti, tam ale kraj odvolal v první polovině letošního roku vedení nemocnice a nemocnice má nyní finanční problémy, stejně jako Kroměříž a údajně i Vsetín. Pronajmout komplex všech nemocnic Zlínského kraje by bylo výhodnější než pronajmout jen jednu.

Vy se zabýváte nejen situací v Baťově nemocnici, ale stavem financování zdravotnictví v ČR obecně. V současné době připravujete materiál, ve kterém jste dospěl k velmi překvapivým číslům. Uvádíte, že jen v letech 2006–2011 subvencovaly krajské samosprávy své nemocnice v celkové výši 20 miliard Kč. Jak jste k těmto číslům dospěl?

Tato čísla mám zjištěná přímo od zdravotních odborů jednotlivých krajů. Spolu s nemocnicemi zřizovanými státem (Ministerstvem zdravotnictví) dosáhly tyto investiční a provozní dotace v uvedeném období celkové výše 34 mld. Kč, to znamená, že v celé ČR se dotuje cca 5,7 mld. Kč/rok, a je jedno, zda jde organizaci typu p. o. (příspěvková organizace – jde o nemocnice v Jihomoravském kraji a fakultní nemocnice), nebo o obchodní společnosti typu a. s. (prakticky všechny ostatní krajské nemocnice). Podle toho, co uvádím, v současnosti chybí v systému 6 mld. Kč/rok, ale nejsem si tak jistý, protože mnohdy jde o plýtvání a špatné alokace.

Jaké procento nemocnic v České republice je zadlužených?

Nyní dle tiskových zpráv je v dluzích 70–80 % nemocnic, které potřebují dotace. Jak to, že 20–30 % nemocnic dotace nepotřebuje a hospodaří vyrovnaně nebo se ziskem? Jak to, že soukromá firma AGEL vykázala u svých osmnácti zdravotnických zařízení za rok 2012 zisk 500 mil. Kč? Kde je tedy chyba? Bezesporu jde o chybu v systému řízení nemocnic – managementu, který to většinou nezvládá, a to je případ i KNTB Zlín, bohužel s tichou i veřejnou podporou vedení Zlínského kraje. Z dnešního pohledu je zřejmé, že transformace krajských zdravotnických zařízení byly z velké většiny provedeny špatně. Došlo jen k tomu, že jeden den se nemocnice jmenovaly příspěvkové organizace a druhý den to byly akciové společnosti, s tím, že nedošlo k žádným strukturálním změnám a změnám v řízení těchto podniků.

Zdroj: Medical Tribune