Psychiatrie? Popelka současné medicíny

S podzimem a úbytkem světla vnímá řada z nás výkyvy v náladě. Jsme nevrlí, posmutnělí, zkrátka přichází podzimní deprese, jak s oblibou říkáme.

Někdo ji zahání podle rad moudrých předků martinskou husou a mladým vínem, řada lidí ale hledá pomoc u odborníků. Tím nejpovolanějším je primář psychiatrického oddělení Krajské nemocnice v Liberci MUDr. Jaromír Hons, P.hD.

Přibývá v tomto čase podzimních depresí?

Letos to není tolik markantní, protože i přes časový posun a dřívější stmívání je stále dost slunce, ale změna světelného režimu samozřejmě na psychiku lidí působí.

Zhoršením depresivní nemoci ve vazbě na sezónu ale trpí velké procento pacientů, kteří se již s depresí léčí, a tak je pro ně podzim, stejně tak jako jaro, kritickým obdobím.

Měli bychom při podzimní depresi vyhledat lékaře nebo čekat až se to "rozchodí"? Jak dlouho máme vyčkávat?

Třídenní změna nálady poté, co se posunul čas není nemoc. Ale když smutek trvá týdny, dostaví se nechutenství a výraznější hmotnostní úbytek, úzkosti, nechuť do činností, které dříve člověku působily potěšení, pocity nevýkonnosti i objektivní snížení pracovního výkonu, pak už se může jednat o nemoc a je namístě vyhledat lékaře.

Některá antidepresiva už dnes mohou předepisovat i praktičtí lékaři a je vždycky lepší začít léčbu dříve než vyčkávat zhoršení. Skutečná deprese se nedá zlomit vůlí. Je ale faktem, že jsou někdy antidepresiva předepisována i u lehčích stavů, kde není objektivní medicínský důvod.

Když mluvíte o zbytečném užívání antidepresiv. Co říkáte tomu, že běžnou součástí dámské kabelky je dnes Ibalgin nebo Neurol?

Skutečně? S dotazem na škodlivost častějšího užívání Ibalginu je potřeba se obrátit spíše na gastroenterology. Ale se škodlivým užíváním Neurolu a dalšími podobnými přípravky charakteru Lexaurinu či Rivotrilu je samozřejmě velký problém.

Neurol vám náladu nezlepší, jen může dočasně pomoci při úzkostech, stavech napětí, ale celkově by se měly tyto přípravky užívat maximálně 9-10 týdnů. Pokud se užívají déle, riziko zvyšování dávek a rozvoje závislosti je vysoké.

Existují lidé, kteří užívají nízkou dávku celá léta a dávky nezvyšují, ale mnozí potřebují k dosažení stejného účinku stále větší množství látky. Tyto přípravky by se také neměly užívat na spaní - mají tlumící účinek, ale nejde o hypnotika. Ano, zbaví napětí a tím umožní snadnější usnutí a spánek. Ale primárně jsou to léky ke krátkodobé léčbě napětí a úzkostí.

Všichni si stěžujeme na dobu, na rychlost, na stres. Ale vždyť ten přeci lidé zažívali i dříve, před třiceti lety, kdy se báli promluvit, aby nepřišli o existenci, ale ještě mnohem dřív lidé čelili různým tlakům v důsledku politických či náboženských změn. Proč máme pocit, že jsem na tom dnes hůř a je to opravdu tak. Cítíte nárůst pacientů?

V dnešní době se zdá být víc podnětů, které člověk musí přijímat a tím musí náš mozek filtrovat mnohem více informací. Samozřejmě, stres tu byl odjakživa a nutil člověka mobilizovat obranné mechanismy.

Pravda je, že neschopnost vyrovnat se s existenčními problémy a snazší dosažitelnost pomoci zvyšuje podíl pacientů, kteří trpí výraznými změnami psychického stavu v reakci na tyto problémy. Vlivem osvěty a přibližování problematiky duševních nemocí veřejnosti se zvýšilo povědomí o možnosti pomoci a je to dobře.

Stigmatizace duševně nemocných a psychiatrie je ve společnosti ale stále patrná. A tady vidím problém u nemocných, kteří se bojí vyhledat naši pomoc právě z důvodu společenského stigmatu.

Odstranit toto stigma je běh na dlouhou trať. Doufám, že se obecně odmítavý postoj k psychiatrii mění a vyhledání psychiatra při duševních potížích bude logickou a běžnou věcí.

Nejsme na druhou stranu až příliš zhýčkaní? I dřív lidé museli čelit složitým situacím. Nezneužívají lidé na druhou stranu vaší péče a neřeší s vaší pomocí banální věci?

Nikdy neodmítneme pomoci. Diagnostikujeme a léčíme duševní poruchy, ale neodmítáme pomoci ani lidem, kteří netrpí duševní nemocí v pravém slova smyslu, jen se ocitli v nějaké psychické zátěži.

Poskytujeme jim podporu léky a hlavně psychoterapeutickými postupy, nabízíme jim sociální servis. V každém případě se jim snažíme v zátěžové situaci pomoci, najít orientaci v problému a cestu k jeho řešení.

Co nejvíc trápí váš obor?

Psychiatrie je popelkou v objemu prostředků, které jsou do ní investovány ve srovnání s tím, jaké ekonomické škody působí duševní nemoci.

Duševní nemoc může postihnout kohokoliv a velké procento pacientů se po léčbě vrací do normálního života. Přesto je vnímání duševně nemocných a našeho oboru zcela odlišně ve srovnání například s nemocnými se srdečními chorobami a kardiologií.

Přestože tyto nemoci si na rozdíl od psychické nemoci můžeme přivodit často vlastní vinou…

Je to tak, ale bohužel kvůli již zmíněnému stigmatu jsou duševně nemocní vnímáni jinak. Člověk snáze pochopí zlomeninu nohy než rozvoj duševní nemoci. Společnost má stále nejistotu co může od duševně nemocných čekat a odjakživa měla tendenci je izolovat.

Bylo to do jisté míry logické vzhledem k projevům některých poruch, ale v dobách, kdy nebylo možno tyto nemoci efektivně léčit. Naštěstí už dnes nemocné neposíláme na lodích na širé moře a neponecháváme je jejich osudu.

Přestože jsou ale již psychiatrické léčebny uvnitř rozrůstajících se měst, kdy původně byly postaveny daleko za jejich hranicemi, zdi které je obklopují společně s vnitřními bariérami ve společnosti zůstávají.

Dá se říci, že choroby, které před dvaceti, třiceti lety nebyly léčitelné, a neumožnily člověku vrátit se do práce, už tyto hranice posunuly? A u kterých došlo k nejvýraznějšímu posunu?

Ano, v léčbě psychiatrických poruch došlo v posledních 40 letech k výraznému pokroku a jsme schopni lépe léčit závažné duševní nemoci jako je schizofrenie či poruchy nálady. Máme stále lepší léčebné možnosti. Dostupnost nejmodernějších léků v České republice je stejná jako v západní Evropě či USA.

Máte jako psychiatr nějaké obranné mechanismy, nenosíte si problémy druhých domů?

Psychiatři je mají stejně jako jiní lékaři. U psychiatrů a psychologů je nutností a pravidlem pečovat o svůj duševní stav. Existují různé očistné metody, například i formou individuálních či skupinových sezení.

Součástí specializačního vzdělávání v oboru psychiatrie je psychoterapeutický výcvik, jehož součástí je také nácvik metod k zachování vlastní psychické odolnosti a integrity.

------

autor:Jana Švecová

Českolipský deník

Zdroj: Českolipský deník