Psí cukrovka

V malé vesnici nedaleko Trutnova. Žily zde rodiny s dětmi , staří a bezmocný lidé se spousty zvířat. Tato vesnice byla malinkatá, měla totiž jen 100 obyvatel a z toho bylo 50 psů, na každém rohu jste mohli vidět každého občana se svým psem, jak jdou na procházku. Na konci vesnice byl krásný velký dům, ve kterém žila paní se svým malým pejskem. Paní se jmenovala Dagmar, bylo jí 76 let a žila ve vesnici už od svých pěti. V šedesáti letech dostala od svých dvou dospělých dětí pejska. Paní Dagmar měla velikou radost, že bude mít nějakou společnost. Pejska pojmenovala podle svého oblíbeného cukrátka, což byl „Cukr". Bylo to velmi nezvyklé jméno pro psa, ale paní Dagmar byla spokojená. Každý den chodila s Cukrem na dlouhé procházky kolem velkého parku s krásnými květinami a novým ovocem, který rostl na nově vysazeném stromě. Na Cukru bylo vidět, že je velmi šťastný, paní Dagmar Cukra hodně rozmazlovala, dávala mu samé cukroví, který každý den jen pro něj pekla. Jednou v pondělí přišli Cukr s paní Dagmar z procházky, paní Dagmar šla do kuchyně pro cukroví pro Cukra, ale když se vrátila, Cukr ležel nehybně na zemi. Paní Dagmar rychle běžela k telefonu a začala vytáčet telefonní číslo na zvěrolékaře. Po 5 minutách přijel zvěrolékař se sestřičkou do domu k paní Dagmar, vzali Cukra do naruče a odjeli do ordinace. Paní Dagmar jela se sestřičkou v druhém autě. Když přijeli do ordinace, veterinář dal Cukra na kovový stůl a začal ho oživovat. Po asi hodině se konečně Cukr probudil, byl trošku zmatený. Paní Dagmar brečela pořád v kuse, ale když uviděla, jak se Cukr podíval těma jeho krásnýma velkýma očima, přestala a šla k němu blíže. Vzala ho za tlapku a řekla mu, že všechno bude dobrý. Veterinář si vzal paní Dagmar stranou a řekl jí, že asi ví, co je Cukrovi, „paní Dagmar, Váš pes má cukrovku, ale není to úplně jasné, musíme udělat více testů a budeme to vědět tak až za týden. Cukra Vám nechám si odnést domů, ale nesmíte mu dávat žádné cukroví ani nic sladkého, je Vám to jasné!!" paní Dagmar se podívala na Cukra a řekla: „Pro mého pejska jen to nejlepší" a podívala se na Cukra. Další den stávala paní Dagmar už v pět ráno, aby připravila Cukrovi výživnou snídani, ve snídani nesmí být ani kousek sladkého, což bylo pro paní Dagmar velmi obtížné, protože paní Dagmar peče úplně všechno se sladkým. Proto poprosila paní Lucii, která má cukrovku a ví co jíst, tak aby jí udělala nějakou dobrou snídani ale bez sladkostí pro Cukra. Paní Dagmar bylo jasné, že bude jídlo, co připraví paní Lucie, muset s Cukrem jíst, aby se necítil osamoceně. Po dlouhé hodině vyšla paní Lucie z kuchyně a nesla plný talíř různých pokrmů. Když to donesla na stůl, paní Dagmar se zvednul žaludek, protože tam nebyl, ani kousek sladkého, byly tam pouze různé druhy šunky, paprika a spoustu zeleniny. Paní Dagmar jen zvedla velký talíř a poděkovala a rychle odešla zpět domů za Cukrem. Talíř dala na zem a Cukr začal jíst, Cukrovi to chutnalo, vrhl se na to a snědl to až do posledního kousku šunky. Paní Dagmar měla radost, že to Cukrovi chutná, ale bála se, že jí zase omdlí. Další den šla Paní Dagmar s Cukrem znova na kontrolu ke svému veterináři. Veterinář odebral Cukrovi krev a vzal si jeho moč. Po chvilce přišel veterinář z ordinace a řekl paní Dagmar „Udělal jsem pár testů a je mi to líto, ale Váš pes má vážně cukrovku." Paní Dagmar se rozbrečela a naříkala, že neví, co mu má vařit, jestli můžou chodit na procházky a v tom ji veterinář zastavil a řekl, že zná paní, která se na cukrovku specializuje. Sice to není na psí, ale je to úplně stejné jako u člověka. Paní Dagmar si utřela slzy a poděkovala panu veterináři. "Dám Vám její vizitku a po telefonu se můžete dohodnout na individuální schůzce". A podal paní Dagmar vizitku. Paní Dagmar poděkovala a vzala na vodítko Cukra a odešla z ordinace. Když přišli domů, paní Dagmar si sedla na křeslo a vytáčela telefonní číslo na tu paní, která se specializuje na cukrovku. Domluvila se s paní na zítřek na osmou hodinu ráno. Paní Dagmar brzy ráno vstala, vzala Cukra a jela za paní až do Prahy autobusem. Když tam dorazili, paní se představila jako Nováková Kristýna, „Dobrý den moc mě těší paní Dagmar, takže začali bychom asi tím, co se smí jíst a co ne, dám Vám takový jídelníček, kde je vše napsané, co můžete jíst i pít, pan zvěrolékař Pavel mi volal a říkal mi, že cukrovku má Váš pes. Nemějte strach, cukrovka není nic špatného, jen se musí dodržovat tento jídelníček, nevím, jestli Vám Pavel dal už inzulin, ale radši Vám ho dám já, je to injekce a píchá se, jen když máte nízkou hladinu cukru. U psa se píchá inzulin dvakrát denně." Paní Dagmar si všechno zapisovala, aby na nic nezapomněla a ptala se na různé otázky, které byly i někdy nesmyslné. Po hodině s Cukrem odešla z kanceláře, a jela zpátky domů. Po 5 letech léčení a píchání inzulinu se jednoho slunečného dne šla paní Dagmar s Cukrem projít kolem koupaliště, bylo plné řvoucích dětí a matek, který se vůbec nezajímali, co děti dělají. Když se paní Dagmar koukala na ty řvoucí děti, nevšimla si, že Cukr tam není, po 5 minutách koukaní se otočila na Cukra, jenže on tam nebyl a paní Dagmar se rozeběhla a pokřikovala "CUKRE!!!!! CUKRE!!!!!!! CUKRE!!!!!" jenže nikde nebyl, paní Dagmar byla nešťastná, že ho nemůže najít, mezitím co paní Dagmar Cukra hledala, tak Cukr stál u malého chlapečka, který lízal to nejsladší lízátko, které existovalo. Chlapeček když viděl Cukra, hned ho napadlo, že mu dá líznout, tak se stalo, Cukr si několikrát líznul a kousnul do lízátka a omdlel, bylo to na něj tak silné, že hned upadl do komatu. Paní Dagmar viděla, jak malý chlapeček pláče nad pejskem, který ležel nehybně na zemi. Paní Dagmar běžela, co mohla, když doběhla k Cukrovi, vyndala z kapsy inzulin a bodla mu ho přímo do packy, jenže bylo už moc pozdě, Cukr se neprobudil. Paní Dagmar mu chtěla nahmatat tep, jenže nebyl žádný, malý Cukr byl mrtvý a paní Dagmar vzala Cukra do náruče a rozutekla se. Se slzami v očích běžela k tramvaji a jela k veterináři, jenže když tam dorazila, veterinář jí řekl, že je Cukr opravdu mrtev. Paní Dagmar nepřestávala brečet, brečela každý den. Paní Dagmar nejedla, nepila a jen seděla na gauči a plakala. Za týden ji našli na gauči mrtvou, pitva ukázala, že zemřela na hladovění a na dehydrataci.

Zdroj: http://www.rok1.cz/povidky/detail/psi-cukrovka-32/