Protonové centrum Praha – ještě jeden pohled
Dne 1.7. 2014 obdržela VZP verdikt Rozhodčího soudu při Hospodářské a Agrární komoře ČR ve sporu mezi Protonovým centrem Praha a VZP ČR . Tento dal za pravdu VZP v tom, že Smlouva o smlouvě budoucí podepsaná již vr. 2006 nuceným správcem VZP MUDr. Antonínem Pečenkou je neplatná. „Rozhodčí soud má za to, že Smlouva o smlouvě budoucí a rovněž tak dohoda o sjednání rozhodčí doložky, která je její součástí, nebyly ze strany žalované platně uzavřeny a stranu žalovanou tak nezavazují a jsou absolutně neplatné,“ konstatoval rozhodčí soud v rozhodnutí, které má více než čtyřicet stran.
Možná by se mohlo zdát, že se takto situace kolem Protonového centra zklidní a tato celkově od svého počátku nešťastná kauza bude mít svůj pro obě strany a hlavně onkologické pacienty v ČR přijatelný konec. Kdo si však přečte článek hlavního lékaře Protonového centra MUDr. Kubeše uveřejněný na internetovém portále Medical Tribune dne 9.7.2014 s názvem „ Protonová radioterapie v ČR- je indikováno opravdu jen 26 nemocných za rok ?“ vidí, že ze strany Protonového centra může být snaha pokračovat ve starých kolejích. Tak jako tomu bylo v minulém období mnohokrát, opět se objevuje mediální výstup, který v podstatě má znovu ukázat, jak špatně VZP a potažmo její Správní rada ve vztahu k Protonovému centru postupuje. Je smutné, že v tak závažné oblasti medicíny jako je onkologie jsme klesli na tuto úroveň. I když jsem profesí kardiolog, coby člen Správní rady VZP a Zdravotního výboru Parlamentu PS jsem se již vcelku dostatečně seznámil se všemi okolnostmi kolem tohoto sporu. Problematiku lze z mého pohledu shrnout do několika následujících bodů, v nichž považuji za vhodné ukázat parafráze s některými možnými situacemi z mého oboru kardiologie.
1. Protonové centrum stále jakoby zapomíná na to, za jakých okolností vlastně vše vzniklo. Šlo o „prapodivně uzavřenou„ smlouvu o smlouvě budoucí, která je oprávněně nyní prohlášena za neplatnou. Tato navíc jakoby vůbec nerespektovala ekonomickou situaci českého zdravotnictví. Vždyť ukládala VZP povinost platit tomuto centru po dobu 15 let onkologickou léčbu za 1650 pacientů ročně s platbou celkem 1 miliardy Kč /rok a ve své podstatě při úplném dodržení by znamenala výrazné omezení péče v zavedených onkologických centrech v ČR. Hlavní aktér této transakce Dr. Pečenka vysvětloval situaci později tak, že se dlouhodobě věnoval této problematice protonové léčby a tak si byl vědom správnosti svého kroku, když uzavřel smlouvu. Jistě zajímavé vysvětlení. Jakoby tehdy ale zapomněl, že ve VZP je nutno provádět tak závažná rozhodnutí ne jako jedinec, nýbrž kolektivně a to optimálně tzv.Správní radou. Když bych měl situaci trochu parafrázovat, jako intervenční kardiolog bych určitě nesouhlasil s tím, kdyby nějaká osoba z VZP jen tak podepsala smlouvu o smlouvě budoucí na vznik dalšího Kardiocentra, které by bylo privátní, mělo dopředu garantované nadstandartní platby za výkony - a navíc se ve smlouvě prakticky nebralo žádný ohled na současnou situaci v kardiologii v ČR a již fungující Kardiocentra. Samozřejmě je nutno se bavit o vyjímečnosti Protonového centra, ale to vše se mělo zvažovat v ekonomických odhadech před možným podpisem smlouvy. To, že Dr.Pečenka po opuštění VZP později nastoupil pracovat světě div se do tohoto Protonového centra Praha bych raději ani nekomentoval. Jako perličku bych ale uvedl to, že nedávno jsem někde zaznamenal, že v Praze od r. 2012 existuje dle obchodního rejstříku ještě nějaké Proton Centrum Praha s.r.o. Založeno dle výpisu bylo výše uvedeným Dr. Pečenkou, s předmětem podnikání typu pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Jaký je skutečný smysl této firmy asi nelze nyní říci. Snad nás nějak nemile nepřekvapí.
2. Protonové centrum na jedné straně předkládá různé zajímavé odborné pohledy na protonovou léčbu, ale jaksi striktně nechce současně dodržovat v moderní medicíně nezbytnou tzv. Evidence based medicine (=medicínu založenou na důkazech) a tzv. Cost efektivitu (= efektivnost nákladů). Protonová léčba má dnes některé své jasné indikace a ty nikdo nezpochybňuje. U mnoha nádorů se však teprve indikace k této léčbě upřesňují a je to tedy obrazně řečeno ve své podstatě mnohdy zde léčba i výzkumná. Zde teprve randomizované klinické studie či onkologické registry dlouhého trvání dají jednoznačná tzv .tvrdá data o případné jasné komplexní výhodě léčby protony proti léčbě fotony u dalších onkologických diagnóz. Není tedy asi zcela správné, aby zrovna v ČR byl tento v některých situacích zatím vlastně „ výzkumný projekt„ financován vcelku bez limitace z veřejného zdravotního pojištění. Zde je třeba nutno zvažovat například užití i peněz grantových. Samozřejmě jiné ekonomicky mnohem vyspělejší země, které již mají, budují či budou budovat svá protonová centra, mají v tomto ohledu výhodu, neboť finační nákladnost léčby protony je proti klasické radiační zatím bohužel velmi rozdílná. Co se týče kardiologické parafráze, my kardiologové v ČR by jsme určitě chtěli léčit pacienty s onemocněním koronárních tepen jen tzv.lékovými stenty, které jsou jistě mnohem lepší než prosté metalické stenty. Jsou na to jasná data dle Evidence based medicíny. Avšak víme, že ekonomická situace v našem zdravotnictví to zatím neumožňuje .Podobně je to např.s velmi módní katetrovou implantací aortální chlopně ( tzv. TAVI), kde cena materiálu zatím neumožňuje v ČR touto určitě život zachraňující metodou vyřešit všechny potenciální pacienty a indikace musí být zatím bohužel velmi přísné. A do třetice, v současné době celosvětově velmi nadějná léčba vysokého krevního tlaku pomocí tzv. katetrové renální denervace není v ČR hrazena z veřejného zdravotního pojištění a i když Kardiocentra ji zavedly, úhrady byly složitě řešeny pomocí výzkumných projektů, což byla jasná limitace jejího většího uplatnění.
3. Protonové centrum dále jakoby zapomíná, jak se má správně indikovat pacienty k léčbě závažných onemocnění, kde je jejich léčba ekonomicky nákladná. Přece nemůže být pro ně nepochopitelné to, že odborníci tzv. Komplexního onkologického centra se mají vyjádřit k správnosti radiační léčby u určitého onkologického onemocnění a určit za současných znalostí to, co je dnes optimální tzv. lege artis postup. Kdo tedy je indikován na klasickou fotonovou léčbu, kde je naopak jasná indikace pro protony. Trvat na tom, že indikovat bude vlastně jen lékař Protonového centra, jak si na tom tvrdošíjně dlouhodobě Protonové centrum stálo, je tak dosti mimo realitu. Např. v kardiologii v době, kdy se začaly ve větší míře implantovat pacientům velmi drahé kardiovertery- defibrilátory, existovala dokonce přechodně v rámci všech Kardiocenter v ČR tzv. Meziústavní indikační komise, kdy až převažující kladný názor členů komise na správnost indikace k implantaci defibrilátoru vedl k tomu, že se přístroj skutečně mohl naimplantovat. Indikace k srdečním operacím se dle tzv. guidelines dělají kolektivně v rámci tzv.Heart týmu, kde jsou kardiochirurgové, intervenční kardiologové, ošetřující kardiologové, anesteziologové – a tento komplexní pohled je určitě správný. V některých situacích totiž platí, že když někdo nějakou hodně speciální lékařskou metodu provádí a přitom si k ní indikuje pacienty pouze sám, je těchto pacientů vždy více, než by jich bylo indikováno při pohledu nezávislých odborníků. V některých zemích bylo hovořeno o výše uvedeném TAVI, že pak bylo tzv. „ overused“ (=nadužíváno.)
4. Protonové centrum se dlouhodobě snaží tak trochu zkreslit data. Není možno přece např. akceptovat to, že v nadpise zmiňovaného článku Dr. Kubeše je dominující otázka, zda je v ČR indikováno k protonové léčbě jen 26 nemocných pacientů ? Dobře musí vědět především to, že VZP ve svých návrzích jasně deklaruje, že uhradí protonovou léčbu každému „ správně indikovanému pacientovi „ ! Nechci zde polemizovat, jaká bude výše ročního objemu peněz a kolik pacientů to tedy vlastně bude, ale rozhodně jsou to čísla diametrálně zcela jiná , než je nepravdivě v článku Dr. Kubeše naznačováno. Když data o Protonovém centru a postupu Správní rady VZP či vedení VZP zkresloval v mediích Nadační fond pro protonovou léčbu, bylo to smutné. Ale člověk zrovna mohl třeba ředitelku tohoto nadačního fondu tak trochu omlouvat. Jednak jde o laika v oblasti medicíny a navíc sama v médiích kdysi např.přiznala, že zažila nedávno ve svém životě „ tři roky pekla „ a tak si člověk může říci, že to člověka může ve svém vystupování třeba následně ovlivnit. Zarážející je ale to, že o závažných datech nereferuje zcela pravdivě i hlavní odborník – lékař protonového centra. Tady již coby kolega lékař pro toto omluvu v současné době nacházím obtížně.
Co říci na závěr ? I přes příznivý verdikt rozhodčího soudu ve prospěch VZP nás přesto může letos čekat ještě „ horké léto „. Jak jsem však zmínil na úvod, naše vyspělá onkologie si zaslouží především v zájmu závažně nemocných pacientů, jakými vždy onkologičtí pacienti vesměs jsou, situaci kolem protonové léčby v ČR urychleně „ zklidnit „. Každý z nás přece ví, že protonová léčba má již dnes své často nezastupitelné místo v moderní onkologii.
Zdroj: www.tribune.cz