Prospěje pediatrii sloučení obou oborů?

Prof. MUDr. Josef Vymazal, DSc.,

náměstek ministra zdravotnictví pro léčebnou péči

Ministerstvo zdravotnictví je přesvědčeno o vhodnosti sloučení PLDD a dětského lékařství do jednoho oboru. Cílem je vytvořit model vzdělávání, který připraví „dětského lékaře“ jak pro nemocniční, tak i pro ambulantní péči. Stávající model, kdy si např. dlouholetý primář dětského oddělení nemohl otevřít dětskou ambulanci, byl právem kritizován ze strany odborné i laické veřejnosti. Dovolujeme si v této souvislosti upozornit na skutečnost, že v ČR bylo dětské lékařství tradičně jedním oborem, posléze uměle rozděleným. Podotýkáme, že ani ostatní obory, kde je velká část péče poskytována ambulantně, např. gynekologie, oční lékařství, dermatovenerologie, nemají odlišné vzdělávání pro ambulantní specialisty. Příprava gynekologa je stejná pro lékaře, který hodlá pracovat v nemocniční péči i v ambulantní sféře. Plně souhlasíme s tvrzením, že jednotná pediatrie bude pro mladé lékaře atraktivnější volbou. Předpokládáme tedy proto, že tato změna zákona zvýší množství lékařů, kteří budou pečovat o naše děti.

MUDr. Ilona Hülleová,

předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost (SPLDD)

Otázka je lehce zavádějící. Nejde o opětovné sloučení pediatrie a praktického lékařství pro děti a dorost (PLDD). Jde o zrušení současných dvou základních oborů (dětské lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost) a zavedení jediného nového oboru, o kterém pouze víme, že v navrhované novele zákona by mělo být vzdělávání čtyřleté s dvouletým kmenem. Není tam nic jiného řečeno, nic o náplni vzdělávání, nic o délce vzdělání v primární péči, nic o konkrétních kompetencích lékařů atd. Zcela chybějí příslušné další prováděcí předpisy, na které zákon odkazuje. Ve své podstatě „bianko šek“. Tento nový návrh není kompatibilní s oborem pediatrie v EU, tak jak je posuzován tento obor v okolních zemích směrem na západ. Zrušení těchto dvou základních oborů považujeme za riskantní krok, který ohrožuje stávající výborný systém primární péče o děti, kdy je oddělena primární péče o děti od primární péče pro dospělé, primární péče o děti od péče sekundární. Nynější obory DL a PLDD mají v současné době odlišné vzdělávání. Vzdělávací program PLDD prošel určitým vývojem a za posledních deset let se měnil a doplňoval dle potřeb praxe. PLDD není jen pediatrem, ale je zároveň lékařem v primární péči, tj. musí mít určité znalosti mezioborové, vykonává činnosti pro státní správu, očkuje, prování posudkovou a preventivní činnost, sociálně‑právní činnost, PLDD vede praxi a s tím souvisejí další činnosti. Zásadním problémem je, že v současné době se budoucí PLDD jeden rok vzdělává na akreditovaném pracovišti PLDD u tzv. školitele. Ve své podstatě se učí nejen vlastní práci v ordinaci PLDD (péče o zdravé i nemocné dítě), ale doplňuje si i teoretické a praktické znalosti z jiných oborů, z nichž některé původně ve vzdělávání v pediatrii (později dětské lékařství) byly a postupně vypadly. Obáváme se, že zákon neřeší kompetence ve smyslu odborných znalostí, ale spíše ve smyslu toho, co může dělat lékař samostatně, co pod dozorem a co pod dohledem. Stávající praxe, kdy obor dětské lékařství (DL) má jeden měsíc v primární péči a jeden měsíc chirurgie, je z našeho pohledu pro kvalifikaci lékaře primární péče opravdu nedostatečná. Obávám se, že obdobně délka vzdělávání v primární péči bude velmi krátká a oproti stávajícímu systému zcela nedostatečná. Nechápu příliš argument o uplatnění na trhu práce. Na trhu v ČR, či EU? Prostupnost mezi obory je i dnes, byť komplikovaná a za profesní organizaci jsme navrhovali ji zjednodušit. Jediné, co jsme požadovali, je doplnění znalostí a dovedností, které lékaři na lůžkách ke své práci nepotřebují a neprovádějí. Stejně tak směrem opačným. Vítáme vstup nemocničních lékařů do primární péče, jsou přínosem pro primární péči a zlepšují nepříznivou demografickou situaci v oboru. Tito lékaři nás v žádném případě neohrožují. Právě naopak, můžeme jim nabídnout v rámci programu generační výměny, který profesní organizace SPLDD ČR má, ulehčení hledání či převodu praxí seniorů, kteří se do programu hlásí a své zavedené praxe mají zájem předat mladším kolegům. Pro obě strany se jedná o výhodný postup, zcela obvyklý i v jiných zemích. Obávám se, že případný společný obor bude postupně zkracovat vzdělání v primární péči; důvody se vždy najdou, obdobně jako nyní při rušení oboru PLDD. Z pohledu zvýšení atraktivnosti jednoho oboru pediatrie si nejsem jistá, zda pro mladé lékaře bude zajímavý ve své podstatě návrat k dvoustupňovému systému atestací, zda tento krok přispěje ke slibovanému zjednodušení vzdělávacího systému. K tomu by se měli vyjádřit především mladí lékaři, pro které se tato změna připravuje. Mnozí mladí absolventi mají po ukončení studia na lékařské fakultě jasný cíl a hledají nejkratší cestu, jak k němu dospět, jak např. se stát PLDD. Dokazuje to stále se zvyšující počet lékařů s atestací z PLDD.

MUDr. Jaroslav Škvor,

přednosta dětské kliniky Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem

V oboru dětského lékařství pracuji 35 let. Společné vzdělávání PLDD (praktičtí lékaři pro děti a dorost) a DL (dětských lékařů) je prospěšné pro všechny, včetně pacientů. Hlavním důvodem je jednotné vzdělávání (i při existenci obou oborů v praxi), které zvýší vzájemnou jednotu a soudržnost těch, kteří se starají o zdraví dětí. Rozdělené vzdělávání nás rozděluje v medicíně i mimo medicínu. To je pro nás nevýhoda proti veřejnosti, proti pojišťovnám, proti jiným odbornostem lékařů, proti případným průšvihům, které se mohou v klinické medicíně stát každému. Co se týče současných problémů v pediatrii, hlavním problémem je nedostatek kvalifikovaných pediatrů – v tomto případě PLDD (ale i nemocničních dětských lékařů). Dále nemožnost přijímat na dětská lůžková oddělení absolventy „nad stav“, kteří by pak po atestaci pracovali jako PLDD (jak tomu bylo dříve). Dalším problémem je kapitační platba, která umožňuje PLDD, aby se nestarali o své pacienty mimo svou pracovní dobu (tj. mohou si dovolit nepodílet se na LSPP). Obecně je problémem malý zájem o dětské lékařství jako takové – děti jsou málo vychované, demolují čekárny, řvou, rodiče jsou chytří a pseudochytří z internetových diskusí, do všeho mluví, odmítají očkování, děti mají psychiatrické problémy (které nejdou řešit, nejsou psychiatři), rodiče podávají naštěstí obvykle nesmyslné stížnosti, které musíme řešit a zbytečně ztrácet čas a nervy. Závěrem – léčit dospělé je jednodušší a dospělí jsou za to někdy lékařům i vděční, zejména na venkově.

MUDr. Alena Šebková,

předsedkyně Odborné společnosti praktických lékařů pro děti a dorost

Za prvé – nejde o „sloučení“, a už vůbec ne „opětovné“, protože rozvojem medicíny je dnes pediatrie a primární péče někde naprosto jinde než před lety. Jde o zrušení stávajících dvou oborů dětské lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost a vznik nového oboru pediatrie. A přitom v podstatě nikdo neřekl, jakým způsobem by měl fungovat v praxi. Neznáme odpověď na to, jaká bude náplň, legislativní dopady, kompetence lékařů, způsob financování, vzdělávání, včetně možnosti přidělování rezidenčních míst. Jinak řečeno, tvoříme radikální změnu, o níž nevíme, proč je nutná: Zvýšila se v posledních deseti letech kojenecká či dětská úmrtnost? Zvýšil se počet hospitalizací? Je naše péče drahá pro plátce? Víme, co změna přinese? Měníme fungující systém, aniž bychom věděli, zda tímto způsobem nedojde k jeho zničení. Žádná z výše uvedených otázek není prodiskutována. Otázkou je, jaké kompetence mají zastánci „sloučení“ na mysli. PLDD volají po rozšíření kompetencí pro primární péči již delší dobu, ale ve smyslu jejího zkvalitnění a přesunutí maxima péče do ambulantní praxe, tak jak to odpovídá i celosvětovým trendům. Obávám se, že zastánci sloučení vnímají rozšíření kompetencí jako přebíhání lékařů z nemocniční do ambulantní sféry a naopak, což ve svém důsledku sníží kvalitu poskytované péče na obou stranách. Navíc je nutné si uvědomit, že nedostatek lékařů je obecný problém, tudíž diskuse ohledně uplatnění na trhu práce je z mého pohledu lichá. Pokud mladým lékařům nenabídne někdo stabilitu, finanční jistotu, pocit důležitosti jejich práce, nikdo z nich nastavovat vlastní krk do terénu nepůjde. A to není otázka slučování oborů. Zachováním stávajících oborů s možností jednoduššího přechodu mezi nimi v případě potřeby, jejich podporou již od lékařských fakult, podporou státu pro péči o dítě může dojít k dalšímu rozvoji jak pediatrie samotné, tak primární péče o děti a dorost. Nositeli rozvoje jsou totiž především mladí lidé. Je zarážející, že naše republika, parlament, ministerstvo se hrdě hlásí k národní strategii Zdraví 2020, která je prakticky celá založená na primární prevenci, a místo podpory ruší základní obor primární péče, jehož velkou částí náplně práce je právě preventivní péče o populaci, o které politická reprezentace prohlašuje, že je naší budoucností. Co se týče otázky současných problémů v pediatrii – především je nutné, aby primární péče byla vůbec podporovaná. Nejen proklamacemi, ale aby skutečně i lékaři primární péče pociťovali, že jsou pro stát důležití. Pokud se vyjádřím z pohledu odborného, pak je jistě problémem nedostatečná výuka pediatrie a primární péče na mnohých lékařských fakultách. Mnozí mladí kolegové se s dítětem na fakultě setkají velmi zřídka, vnímají pediatrii jako těžký obor a dětskou primární péči, kde musejí být sami za sebe, zvlášť. Dalším problémem je nedokonalost systému rezidenčních míst. O jeho kultivaci jsme na MZ již žádali, byla přislíbena. Navrhovali jsme například možnost využití IPVZ, který má se vzděláváním dlouholeté zkušenosti.

MUDr. Josef Gut,

pediatr, Česká Lípa, člen výboru České pediatrické společnosti

K rozdělení především nemělo v roce 2003 vůbec dojít. Koncem roku 2002 podepsali zástupci výboru Pediatrické společnosti spolu se zástupci SPLDD před ředitelem IPVZ dr. Malinou tzv. adventní dohodu, ve které jsme se domluvili na principech společného pětiletého postgraduálního vzdělávání. Brzy poté jsme ale se dozvěděli, že se ve Sněmovně ocitl návrh vzniku nového atestačního oboru. Nejprve jsme tuto informaci považovali za nejapný vtip, ale velmi brzy jsme zjistili, že se politickými hrátkami z nás stali hlupáčci. Osamostatněním oboru PLDD tak vznikla prakticky unikátní situace v Evropě i v rozvinutém světě. Když porovnáte seznamy zkušebních otázek v obou oborech, snadno zjistíte, že jsou prakticky totožné. Pediatrie je jen jeden obor. Výbor ČPS vždy podporoval a podporuje postavení praktických dětských lékařů v systému primární péče. Jejich postgraduální edukaci je ale možno důstojně a kvalitně zajistit pouze na kvalitních dětských odděleních a klinikách s dostatečnou průchodností pacientů a zázemím, kde mohou získat zkušenosti se širokým spektrem onemocnění. I ve společném programu je možno se díky jeho flexibilitě začít orientovat více k ambulantní, nebo ke klinické pediatrii, navíc i následně je umožněna snadná obousměrná horizontální prostupnost.

MUDr. Michaela Syrovátková,

dětská lékařka Nemocnice Nový Jičín, t.č. na mateřské dovolené

Snahám Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost moc nerozumím. Na jednu stranu je praktiků fatální nedostatek a na druhou stranu máme lobbovat za zachování nesmyslné zkoušky, která se údajně s atestací z dětského lékařství nedá srovnat. Vůbec nerozumím názoru, že by se sloučením těchto dvou atestací degradoval obor PLDD. To, jak dobrý jsi lékař, přece nezávisí na nějaké atestaci! Stačí se podívat okolo sebe. Já a většina mých atestovaných i neatestovaných kolegů – praktiků i nemocničních lékařů jsme jednoznačně pro sloučení obou oborů.

Zdroj: Medical Tribune