Prof. Češka: Rok 2021 byl pro české zdravotnictví jedním z nejtěžších

Jsem z těch, kteří se snaží zdůrazňovat, že COVID‑19 není jedinou výzvou současnosti, přesto jsou následující řádky především o něm. Ale nejen…

Co se v roce 2021 ve zdravotnictví povedlo a co byla nenaplněná příležitost? Vytvořit takovou „SWOT analýzu“ našeho zdravotnictví za rok 2021 není vůbec snadné, proto se pokusím o maximální zjednodušení.

Začnu možná trochu netypicky. Pandemie ukázala, že zdraví, zdravotnictví, zdravotníci jsou opravdu významnou součástí života společnosti. Podařilo se postavit zdravotnictví na takové místo, jaké mu náleží. Následovalo ocenění společenské, ekonomické, a nakonec i obyčejně lidské. V krizi se dovybavovaly nemocnice, podařilo se najít prostředky na modernizaci a rozvoj, zvýšilo se finanční hodnocení lékařů i sester. Umělci pořádali koncerty pro zdravotníky. Zdravotnické informace se dostaly mezi headliny ve většině médií (až nás to někdy mrzí).

V důsledku výše uvedeného se podařilo minimalizovat ztráty, způsobené pandemií. A to píšu samozřejmě s veškerou pokorou a úctou k desítkám tisíc zemřelých a dalším, kteří si odnesli dlouhodobé následky onemocnění. Kdyby se ale nepodařilo zmobilizovat zdravotní systém a ten by zkolaboval, byla by cena, kterou bychom platili, ještě mnohem vyšší.

Do určité míry je potřeba ocenit i fakt, že se nezhroutil systém péče o „nekovidová“, akutní i chronická onemocnění. Prokázalo se, že náš zdravotní systém (především díky lidskému faktoru) je dostatečně robustní. (Naštěstí nebyl v předchozích letech „zefektivněn“ některými sociálně‑ekonomickými inženýry.)

Za „kouzlo původně nechtěného“ můžeme označit skutečný rozběh a akceleraci oblasti telemedicíny, eHealth a nakonec (i když ne vždy optimální) rozvoj distančního vzdělávání pre‑ i postgraduálního.

O nenaplněných příležitostech bych si asi netroufal hovořit. Rok 2021 rozhodně nebyl rokem příležitostí. Snad s výjimkou zviditelnění nových expertů na vše, bez ohledu na jejich skutečný vědecko‑klinicko‑medicínský „background“.

Ale vážně. Samozřejmě se mnohé nepodařilo. A nedivme se, že se úspěchy a neúspěchy překrývají. Skutečně se nepodařilo zachránit více nemocných navzdory obrovskému nasazení lidí i prostředků. Nepodařilo se dostatečně komunikovat a uvádět do praxe skutečnou evidenci a „evidence based medicine“ v populaci obecné, a dokonce ani medicínské. Myšleno v oblasti pandemie.

Mne osobně velmi trápí to, že se nepodařilo udržet (respektive dále rozvíjet) péči o onemocnění masového výskytu, především kardiometabolická, onkologická, ale i další. Přitom jsou to právě tato onemocnění, na která umírá většina naší populace.

Jako vysokoškolského učitele mne mrzí to, že vázla zejména praktická výuka mediků. Na druhé straně ale studenti v mnoha nemocnicích prokázali jako dobrovolníci své odhodlání stát se dobrými lékaři. Současně také v práci na covidových odděleních získali obrovskou praktickou zkušenost.

V každém případě byl rok 2021 pro české zdravotnictví jedním z nejtěžších. A i když se mnohé mohlo podařit lépe, domnívám se, že naše zdravotnictví obstálo. A za to patří všem, nebo většině lékařů i dalších zdravotníků velké poděkování.

Prof. MUDr. Richard Češka, CSc., FACP, FEFIM, předseda České internistické společnosti ČLS JEP, pro Fórum MT