Proč by měl být lékař výběrčím daní pro pojišťovnu?

MUDr. Václav Šmatlák, předseda Sdružení praktických lékařů ČR

Tento krok je naprosto nesprávný a postrádá veškerou logiku. Přesunutí poplatků by byla ztráta jednoho zdroje a zrovna toho, který naše zdravotnictví potřebuje. Vždy jsme volali po tom,že finance pro zdravotnická zařízení by měla být zajištěna z více míst – návrh je proto do jisté míry velký krok zpátky. Ztráta poplatků by byla pro praktické lékaře velkou škodou, protože nám do značné míry pomohly zlepšit vybavení našich ordinací – na vše sice zdaleka tyto prostředky nestačily, ale značně pomohly. A došlo nejen na vybavení, ale i na platy našich sester. Přesměrování poplatků by tak v konečném důsledku poznaly především sestřičky, protože o poplatky bude zkrácen příjem celého zdravotnického zařízení. Někde jsem četl argument pana náměstka ministra zdravotnictví Petra Noska, že tento krok má vést ke srovnání výpadku, který mají pediatři, kteří poplatky vybírat nemohou – s tím absolutně nesouhlasím. Jestliže chceme, aby rodiče platili i za děti, a já si myslím, že je to správné, tak ať platí. Pokud chceme, aby platili, tak ať to za ně nečiní pojišťovna. Je to je politické rozhodnutí, které podle mě není správné a je nesmyslné. Pediatři mají výpadek navíc částečně kompenzován zvýšením věkových indexů. V zahraničí není zcela běžné, že lékaři odevzdávají poplatky pojišťovnám. Děje se to, ale říkám-li A, musím dodat i B – příjmově jsou zdravotnická zařízení v zahraničí na úplně jiné úrovni. S českými se to nedá vůbec poměřovat. V Česku byly navíc poplatky spíše snahou regulovat návštěvy pacienta.

Dalším argumentem proti tomuto návrhu je zvýšená administrativní náročnost pro pojišťovny i pro lékaře. Pojišťovna bude muset navíc nějak zohlednit lékaře, který pro ni ten poplatek vybírá – to znamená, že já nebudu tuto činnost provádět zadarmo. Zároveň nevidím důvod, proč bych měl dělat výběrčího pro nějakou další osobu. Zároveň je třeba dodat, že poplatek se stane příjmem zdravotní pojišťovny a nemusela by tak z těchto peněz platit žádné daně. Tudíž bude stát zkrácen na daních, což je věc, kterou by ministr financí neměl připustit. Já jako lékař třicetikorunový poplatek zdaňuji a stát z něj má příjem. Příjem státu by potom poklesl ještě více, protože bych pak začal platit i nižší daně – budu mít nižší úhrady od pojišťovny a nebudou se mě týkat poplatky. I pro stát je tedy tento návrh ekonomicky nevýhodný.

Jsem dále přesvědčen, že pojišťovna nedovede využít prostředky z poplatků ve prospěch zdravotnictví. Pokud bych musel odevzdat těch v průměru 6-7 tisíc korun, které na poplatcích měsíčně vyberu, tak to významně ovlivní chod ordinace – reinvestice do zařízení, mzdy sester, atd. Ovlivnění bude velké a velmi negativní.

MUDr. Pavel Brejník, praktický lékař, Kladno

Myslím si, že tento návrh není tou nejlepší variantou řešení současné situace - lékaři ať nevybírají vůbec, nebo ať jdou vybrané peníze do jejich vlastní režie. Takový návrh už tu jednou byl a ani nemocnice nebyly politice odevzdávání vybraných poplatků pojišťovnám moc nakloněny. Pokud lékař či zdravotní zařízení bez rozdílu odbornosti nějaké peníze vybere, mělo by to zůstat v takovém stavu, v jakém je to v současnosti. Také nemám znalosti fungování zdravotních systémů v zahraničí, proto nemohu posoudit, do jaké míry jsou návrhy pana ministra zaváděním běžné zahraniční praxe. V případě změny podle návrhu by se rozpočtová situace výrazně změnila u všech lékařů – každého by se to dotklo.

MUDr. Dana Moravčíková, praktická lékařka, Olomouc

S tímto návrhem absolutně nesouhlasím. Dle mého názoru jde o dotaci pojišťovnám, které nemají peníze na vyplácení prostředků nemocnicím. Pokud pojišťovnám odevzdáme peníze, rozhodně se nám nevrátí zpátky – půjdou do nemocnic. Současná situace mi velmi vyhovuje, ale dělat navíc ještě výběrčí daní pro pojišťovny mi nepřijde logické. Chce-li pojišťovna peníze, ať si je vybírá sama. Moje ordinace peníze z poplatků potřebuje a navíc umíme vybrané peníze vložit efektivně do systému tím, že nakoupíme nové přístroje a dále tak můžeme zkvalitňovat a zefektivňovat svoji činnost. Pokud vím, tak v zahraničí to vypadá tak, že pacient zaplatí za úkon a posléze jde vyřídit věc na pojišťovnu. Pojišťovna poté, za předpokladu, že pacient byl ošetřen podle standartu, peníze pacientovi vrátí. Nebo si je naopak nechá – záleží na tom, s čím onen pacient u praktika byl. Ale tohle nejsou ty české poplatky. Ohánět se zahraničním vzorem je podle mě nesmyslné.

MUDr. Václav Šupík, specialista, Nové Strašecí

Pan ministr neví, co činí – jestli si myslí, že budou lékaři dělat výběrčí pro pojišťovny, tak se hrubě mýlí. Může dojít na to, že se zruší smlouvy s pojišťovnami a lékaři si budou účtovat za výkony cash – i takové názory už jsou. Bohužel se pan ministr mýlí i v tom, že u odborného lékaře by se měl platit vstupní poplatek 200 korun, to je přece naprostý nesmysl. On je rentgenolog jako já, takže musí vědět, že u rentgenu to funguje trochu jinak. Děláme ty pacienty, které nám ostatní pošlou. Manželka je fysioložka, eviduje celou řadu pacientů astmatiků, lidí s chronickou bronchitidou – a tihle lidé mají napřed chodit k obvodním lékařům a pro žádanku ke specialistovi? Tyto případy jasně dokazují, že pan ministr vůbec netuší, jak to v praxi chodí. Dospěli jsme s kolegy k názoru, že na ministerstvu je Pat a Mat. Mám pocit, že odvedené prostředky by nešly do zdravotnictví, ale spíše na nějaká opulentní sídla, televizní reklamy a podobné zbytečnosti. Praktici a specialisté potřebují poplatky na financování provozu ordinace a na nákup nových přístrojů a dalšího vybavení. A to nemluvím o tom, že se neustále zdražuje. Pokud nám vezmou poplatky, můžeme se rovnou na všechno vykašlat. V prosinci naštěstí půjdu do důchodu, manželka už je důchodkyně, ordinaci prodáme a budeme mít od těchto nepříjemností svatý pokoj. Myslím si však, že tento a další návrhy nakonec neprojdou. Praktici i specialisti a nyní i ČLK začínají táhnout za jeden provaz, protože to, co se nyní u nás děje nemá obdoby. Přitom změny jsou nutné, ale rozhodně ne takové, jaké má na mysli pan ministr. Jestli někdo argumentuje zahraničním příkladem, tak říkám ano, ale ať nás platí stejně jako v zahraničí! Lékaři v Česku mají 8x menší platby za úkony než v zemích západní Evropy, přitom ale nakupují přístroje za stejnou cenu. Pan ministr prostě občas něco vytrhne z kontextu a čeká, že mu to spolkneme. Ale tohle mu rozhodně nespolkneme.

Další odpovědi v anketě čtěte v pondělním vydání tištěného čísla Medical Tribune.

Štěpán Feik, www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz