Přijde spasitel českého zdravotnictví aneb kde brát a kde dávat?
Otázka pochopitelně směřuje do zdravotnictví a pokládá si ji v těchto dnech čím dál tím více lidí, protože jsme všichni tzv. zainteresovaní. Deficit ve zdravotnictví je v tomto roce odhadován na 7 až 8 miliard korun. Nejsou to přitom žádné virtuální peníze, jak si mnoho z nás při takovém počtu nul myslí, jde o skutečné peníze, které budou chybět nejen pojišťovnám, ale pochopitelně následně také poskytovatelům péče a pacientům. Ti posledně jmenovaní se přitom pravděpodobně ani nedozvědí, že na léčbu, kterou zrovna budou potřebovat, nebudou peníze.
Všichni politici (i ti, co říkají, že vlastně politiky nejsou a nechtějí být) se budou zprava zleva předhánět v zaručených receptech, co s tím. Každý bude preferovat to, co se mu momentálně v politickém předvolebním i krátce povolebním boji hodí. Pravda je ovšem taková, že dříve či později se do kyselého jablka financování českého zdravotnictví bude muset někdo zakousnout a racionálně řešit financování stále nákladnějšího systému se stále vzrůstajícími požadavky jeho konzumentů.
V postupujícím zoufalství, v čase mezi bděním a sněním, jsem si idealisticky vytvořila postavu anděla českého zdravotnictví – hrdinu v bílém plášti, na slovo vzatého odborníka nejen na zdravotnictví a ekonomii, ale také na etiku a právo s širokým rozhledem a nadhledem, který se bude zajímat o fakta a data, mít povědomí o tom, jak problém řeší jinde, a který bude s grácií schopen krotit mnohohlavou saň v podobě partikulárních zájmů, kterých je ve zdravotnictví jako máku.
Můj hrdina začne důkladnou revizí toho, co se s penězi v systému děje, na co jsou používané, kolik aktérů se o ně dělí a s jakým efektem a transparencí jsou vynakládány. Moudrý hrdina přeci ví, že sypat peníze do děravého vědra je dětinské. Důkladný audit výdajů bude dělat ve spolupráci se všemi, kterým by se později jeho rozhodnutí nemuselo líbit – tedy plátci, poskytovateli, pacienty, ale i firmami, které ve zdravotnictví legitimně podnikají. Spasitel bude mít sílu a odvahu podívat se znovu kriticky na síť zdravotnických zařízení a jednat otevřeně se zřizovateli, podrobí auditu úhradovou vyhlášku a změní její tvorbu, bude narovnávat historické křivdy v platbách. Nezalekne se hříchů minulých a spustí elektronizaci zdravotnictví, která bude navíc i fungovat, nařídí zveřejňování všech smluv, dohod, nákupů a rozhodnutí, ve kterých jde o veřejné peníze. Postaví na veřejný pranýř všechny, kdo podvádějí či nekvalitně a bezdůvodně draze léčí, nevýhodně nakupují a stavějí. Klepne přes prsty všechny pijavice, jako jsou různí redistributoři, nezávislí poradci, kompletátoři, prostředníci, ale i ty, kteří jejich služeb pro sebe tak výhodně využívají.
Protože je hrdina empatický a ví, že je nutné otupit hroty vášní, které způsobil předešlými kroky, rozumně přidá veřejné peníze do zdravotnictví. Poté, co si přečte zákony, promyšleně a s ohledem na stav státních financí navýší platbu za státní pojištěnce a odkoupí nedobytné pohledávky pojišťoven. Přestane nazývat poplatky regulačními a zvýší objem soukromých peněz ve zdravotnictví sociálně únosným navýšením spoluúčasti (a nejen finanční) pacientů na nemoci a zdraví, čímž zvýší míru zapojení pacientů do rozhodování o léčbě.
V tomto momentu se probouzím do reality a zůstává prosté přání, aby těch reformních a pseudoreformních zásahů do zdravotnictví bylo v příštím volebním období co nejméně. Zapudím i svého andělského hrdinu, protože jak znám české zdravotnictví, ani on by nic neprosadil, všem by totiž vadilo šustění jeho andělských křídel.
Převzato ze serveru www.ozdravotnictvi.cz
PhDr. Ivana Plechatá
Zdroj: Medical Tribune