Přibývá věkových degenerativních poruch oka
Alcon Academie, která se konala dne 21. května v Plzni, se účastnil i MUDr. Pavel Němec, oftalmolog pracující na Oční klinice 1. LF UK a ÚVN v Praze, který má dlouholeté zkušenosti z oblasti kataraktové a rohovkové mikrochirurgie. Zaměřuje se na vitreoretinální chirurgii a speciální diagnostické postupy. MUDr. Němec přednesl v rámci odborného programu dvě přednášky, aktivně se účastnil kulatého stolu oftalmologů a optometristů a na závěr celého dne ještě ochotně odpověděl na několik otázek týkajících se očního zdraví českých pacientů.
Pane doktore, můžete zhodnotit stav očí dnešních českých pacientů, dochází k nějakému vývoji očních chorob v horizontu posledních dvaceti let?
Tady musím odpovědět ano i ne. Ano, protože se naše populace trochu mění. Obecně se dožíváme vyššího věku a typické věkové změny vídáme častěji. Tím mám na mysli zejména degenerativní věkové změny makuly, kataraktu, ale třeba i dříve poměrně trivializovanou jednotku suchého oka. V populaci je častější výskyt diabetu, jehož očních komplikací přibývá, a konečně se populace celkem vydatně změnila z hlediska zrakových nároků. Daleko více potřebujeme vidět relativně do blízka, a to s velkým rozlišením. Ale dvacet let není nijak dlouhá doba, aby se ukázaly nějaké silné trendy, a spektrum nemocí je celkem ustálené. Čeští pacienti se v porovnání se světem v ničem zásadně neliší. Jsme poměrně malá průměrná skupinka deseti milionů lidí v moři evropské populace, s níž sdílíme podobné spektrum nemocí.
Navštěvují Češi očního lékaře preventivně, případně navštěvují ho vůbec?
Jak kdo, a já jsem za tu odpověď vlastně rád. V České republice máme celkem spolehlivá síta k odhalení očních vad. Základní pediatrická péče je na vysoké úrovni a bazálně sleduje i problematiku zrakové ostrosti a postavení bulbů. Školní docházka zase celkem spolehlivě zachytí nástup myopických vad, potom nastupuje síto žádostí o řidičské průkazy. Spíše mě mrzí, že někdy na prevenci rezignují lidé, kteří nesou systémovou zátěž, třeba onemocnění oběhového systému nebo diabetici, anebo lidé s rodinnou zátěží, jako jsou hereditární nemoci očí, extrémní formy refrakčních vad v rodině či časnější nástup věkových degenerací.
Projevuje se u vzniku očních chorob i změna životního stylu?
Určitě ano, a to pozitivně i negativně. Pozitivní je třeba trend v oční traumatologii, která klade důraz na ochranné pomůcky v bezpečnosti práce a sportu. Osvěta zcela změnila frekvenci a tíži očních traumat k lepšímu. Z druhého pólu je třeba zmínit zvýšení počtu diabetiků s očními komplikacemi nebo komplikace z nošení kontaktních čoček. Výrazně více přibylo mladších pacientů s příznaky iritace očí, suchého oka, za což mohou klimatizované kanceláře, auta, monitory nebo přesušený vzduch. Zvyšuje se počet alergiků, ale pozor, nejen v klasických mladších věkových skupinách, ale přibývá alergiků i ve starší populaci.
S jakou diagnózou se oční lékaři v poslední době nejčastěji setkávají?
Bylo takové rčení ambulantních oftalmologů: z třetiny dělám papíry, to znamená potvrzení, doklady a vyjádření všeho druhu, z třetiny brýle, tedy refrakční vady, a z třetiny ostatní nemoci očí. Ale kdybych měl teď odpovědět jako ambulantní lékař, protože mé spektrum pacientů je přece jen jiné, tak skutečně přibývá těch věkových degenerativních poruch oka v nejširším slova smyslu. Patří k nim involuční změny víček, suché oko a samozřejmě katarakta, v České republice se odoperuje ročně kolem osmdesáti tisíc pacientů, a věkem podmíněná makulární degenerace.
Už podruhé jste zmínil suché oko. Je tato diagnóza novým fenoménem, nebo se jen dříve nepovažovala za důležitou?
Myslím, že obojí je trochu pravda. Fenomén z ní udělalo rozšířené spektrum pacientů. Tedy už ne starší populace, ale typicky ženy a již zmínění mladší lidé pracující ve zrakově namáhavém povolání a ještě třeba v rizikovém prostředí. Do třetice se jedná o poměrně velkou skupinu opět mladších lidí po refrakčních laserových zákrocích. Fenomén z této klinické jednotky dělá bezpochyby i edukace pacientů a masivní reklama na umělé slzy. A to, že dříve nebyla považována za příliš důležitou, je také pravda. V poslední době se zcela změnil, a to určitě potvrdí i kolegové z jiných oborů, akcent pacientů na komfort. Jim už prostě jen tak něco nestačí, což vůbec neříkám ve zlém. Ale třeba v mém oboru akcent na zrakový komfort, klidné a dobře vidoucí oči, v posledních letech výrazně vzrostl. Takže i tak „nezajímavá“ věc jako suché oko je najednou v zájmu oftalmologů a ti se s ním dennodenně potkávají. Potvrdit to mohou i lékaři některých specializací z oblasti autoimunních systémových chorob a pak zejména alergologové. Nakonec i pro alergologickou společnost pravidelně přednáším právě na téma diferenciální diagnostiky suchého oka, očních alergií a očních infekcí.
Může pacientovi s diagnózou suchého oka pomoci lékař, který není očním specialistou, případně lékárník, a za jakých podmínek? Kdy už pacienta odeslat ke kolegovi do oční ambulance?
I jiný lékař pomoci může, zvláště do povědomí praktických lékařů by tato jednotka mohla běžně patřit. Pokud jde jen o symptomy, a každý z nás si na sobě už vyzkoušel slzení, pálení, řezání, pocit cizího písku v očích, může dokonce zkusit doporučit terapii. Pokud se ovšem jedná o chronické stavy, které už řadíme do kategorie syndromů, musí pacienta vidět oftalmolog, musí rozhodnout, která ze složek slzného filmu, případně povrchu oka je porušena, a zahájit cílenou terapii vybranými preparáty.
Jaká režimová opatření by měl lékař doporučit?
Primárně pacienta musí informovat o tom, že jej nevyléčí, což není nejvděčnější část pohovoru. Bude pouze ve spolupráci s ním, a zde zdůrazňuji při aktivní spolupráci, zmírňovat projevy jeho nemoci. Pak musí rozhodnout, zda před sebou má hyperevaporativní typ nemoci, či hyposekreční variantu, podle toho doporučit léčbu, a teprve potom se dostane na režimová opatření. Ta se vesměs týkají omezení pobytu v rizikových prostředích, tedy v místech s klimatizací, v chladu, suchu, prachu a kouři, dále rizikových činností, jako jsou sporty bez brýlí, líčení a kouření.
Dokáže současná medicína suché oko vyléčit?
Bohužel ne. Je to stejné jako u jiných věkových příznaků. Umíme dělat plastiky kvůli vráskám, dávat zubní implantáty, barvit vlasy a kapat umělé slzy, ale tím jen potlačujeme symptomy.
Zdroj: Medical Tribune