Převést, nebo prodat?
Pár praktických poznámek k převodu nemocnic na město Prahu bez mediálních zkratek, bludů a politických tanečků. Nehodnotím záměr ministerstva zdravotnictví ani Prahy.
Zdravotní péči nám podle dvacet let starých zákonů zajišťují zdravotní pojišťovny. To je konstatování kompetencí, nikoli hodnocení kvality. Proto neexistují krajská ani městská zdravotnictví, a už vůbec ne jakési metropolitní zdravotnictví.
Prostě stát, kraje ani města nám nemocniční péči přímo neorganizují. Plní pouze roli vlastníků a provozovatelů nemocnic. Zdravotní služby s nimi nasmlouvávají zdravotní pojišťovny podle svého uvážení.
Již v roce 1989 jsme se shodli, že stát je nejhorší hospodář. Na tom se nic nezměnilo a za dvacet let máme tolik důkazů, že o tom nelze pochybovat. Existuje mizivé procento privatizovaných nemocnic, kde vlastník selhal, a existuje mizivé procento státních, krajských a městských příspěvkových organizací ve zdravotnictví, které jsou efektivní, ať bude ministrem, hejtmanem či primátorem kdokoli. Na každou z nemocnic se musíme dívat zvlášť. Ty zmíněné nejsou fakultní, tudíž nebudou transformovány na univerzitní nemocnice. Nemocnice Na Homolce a Nemocnice v Podolí by měly být bez odkladu transparentně prodány transparentnímu vlastníkovi za nejvyšší nabídku.
Thomayerova nemocnice by měla být prodána, eventuálně převedena na Prahu se směnou pozemků ve prospěch IKEM. Památkově chráněné Masarykovy domovy původně sloužily pro sociální účel a i dnes mohou vyřešit katastrofický nedostatek lůžek pro dlouhodobou péči v Praze.
Úvaha o provozovateli
Nemocnice Na Bulovce je složitější. Jistě by ji mohl nejlépe provozovat a konsolidovat soukromý vlastník. Ale: její součástí je infekční klinika, která má plnit úkoly pro epidemiologickou bezpečnost státu za mimořádných stavů, v areálu se dostavuje soukromé onkologické pracoviště, nemocnice je velmi zadlužená a část majetku je města Prahy a část státu. Možným řešením je irma s podílem soukromého vlastníka a města Prahy s břemenem zachování infekční kliniky.
Jak jednoduché bez politiky, ataku odborářů, vlivných lékařů a mediálního strašení! Všichni mají totiž jiné zájmy než dobrou správu majetku a efektivní provoz. Ve státních i krajských nemocnicích je obecně umrtveného majetku za miliardy.
Jedno mně není jasné, kde bere primátor Svoboda odvahu při všech pražských problémech provozovat nemocnice a proč stát při deficitu státního rozpočtu majetek přímo neprodává. Že by politika?
O autorovi: Tomáš Julínek, Autor je bývalým ministrem zdravotnictví za ODS.
Zdroj: www.tribune.cz