Přes mrtvoly
Situace se přitom mohla vyvíjet úplně jinak pokud by odpovědný politik projevil hned v počátku alespoň špetku snahy o POCHOPENÍ situace lékařů a nepřiléval jed do otevřených ran. I lékařům jde totiž o "život". Naprostá většina z nich je odměňována nedůstojně a má reálný problém žít a tvářit se na úrovni. Ti co berou plat důstojnější, vlastně bydlí v nemocnici. Tak proč s tím po dvaceti letech radikálně něco neudělat? Otázka, na níž ministr měsíce reagoval jen výmluvami a mediálními útoky na protestující.
Nařčení lékařů z blafování a vydírání může nakonec zatlačit mnoho lékařů ke skutečnému, nikoliv jen demonstrativnímu, odchodu. To by mělo poněkud neblahé důsledky. Politik pak možná(!) sleze z nejobměňovanějšího ministerského postu, ale pacienti? Ti bohužel přijdou na pár desítek let o světově záviděnou úroveň zdravotnictví, tak jako se to stalo například ve Finsku po odlivu lékařů v devadesátých letech. Že lékař ztratí vlast či poslání je podružné.
Dosavadní (ne)nabídky ministerstva byly jen popichováním vosího hnízda a chutným soustem pro média potřebující stále po někom plivat. V tomto případě je ale legitimní otázka, zda tyto plivance nevítá nebo dokonce neobjednává silná finančnická lobby.
Zdravotnictví totiž není dostatečně těženou zlatou žilou. Obrat přes 270 miliard, nízké personální náklady, netransparentní účelně usměrnitelné finanční toky, vize nezbytného zvyšování spoluúčasti pacienta a tedy i podílu diskutovaného HDP. Změny nemusejí ani nesmějí prosazovat lékaři podle lékařských hledisek. Ve světě finančního byznysu jsou takové změny podloženy čísly a jsou snadno bezohledně proveditelné, zvláště když existují tak silné politicko-finanční vazby, že i vítaná pražská výhra pravice ve volbách lze obrátit naruby.
Privatizace zdravotnictví je jasným, veřejně oznámeným, záměrem současné většinové vlády, ale zároveň citlivou a obtížně realizovatelnou otázkou, kterou lze jen stěží prosadit s čistým štítem. Vláda to moc dobře ví a nechce se pošpinit. Rozdmýchání vášní a využití "zlých bílých vran" jako štítu se velmi hodí. Jak by to mohla proboha dokázat?
Zatančí před emocemi rozjitřenou elitou národa. Zalže si tam, překroutí pravdu sem, zatají veřejnosti to, či ono. Bezprecedentní spolupráce hlavních médií se jí jistě hodí. Soptící odborná veřejnost vleze do sítě a nemá-li kam couvnout, je lapena...
A pohled veřejnosti? Jakmile lékař vážněji protestuje, jde vždy o život, jde o emoce. Jinak to ani nejde. Poukazuje to mimo jiné na význam jeho práce pro společnost. To ale rozvášněnou veřejnost tolik nezajímá, zvlášť když je na automatickou zdravotní službu v obstojné kvalitě zvyklá. Skoro všichni se nechají přesvědčit, že se lékaři přes noc proměnili v ziskuchtivé vyděrače. Jde přitom o nejhůře odměňované lékaře zachraňující životy v nemocnicích, nikoliv o lékaře vydělávající razítkem.
Privatizovat se nejspíš bude tak či onak. Když ale odpovědný politik těsně před tím dopustí krizové řešení s jasným záměrem svalit vinu na dlouho dušenou odbornou veřejnost, nezaslouží slitování. Je buď hloupý nebo ví kam míří. Klečící nemocnice budou investoři kupovat levněji... Budou se dokonce nejspíš stavět do role zachránců, tak jako u společnosti Sazka. Nikdy to pochopitelně nedělají ze vznešených důvodů. Vidět tedy v lékaři černou ovci a v guerillovém investorovi hrdinu je poněkud kuriózní, že?
V demokratické společnosti záleží jen na veřejném mínění a na ODPOVĚDNÝCH politicích, jestli nutné změny, včetně privatizace, proběhnou bolestivě nebo rozumně. Nezastupitelnou roli mají NEZÁVISLÁ média. Po netransparentních změnách totiž může zůstat jen trpká pachuť dalších tunelů, poplivaných lékařů, obelhané veřejnosti a ošizených pacientů. A to teď vůbec nezní jako sci-fi horor...
Bylo by škoda skončit hůř než v zemi, kde lékaři odešli bez poděkování a veřejnost neměla ani šanci zareagovat. Zkusme reagovat na PROTESTNÍ akci D-O jinak, než jak nám našeptávají “nejdůvěryhodnější” masová média, bulvár, emoce, zášť či strach...
Mgr. Tomáš Pelc, www.tribune.cz
Zdroj: www.tribune.cz