Přenesení poloviny úvazku soukromé praxe do jiného kraje

Dotaz: Vlastním 100 % obchodního podílu NZZ právního subjektu – ortopedickou praxi s úvazkem 1,0 pro všechny ZP. Chtěl bych 0,5 úvazku převést do jiného kraje, kde vlastním rovněž 100 % obchodního podílu právního subjektu – ortopedickou ordinaci bez smluv se ZP. Setkal jsme se s opakovaným zamítavým stanoviskem na žádosti o uzavření smlouvy. Můj dotaz zní: lze část úvazku převést do jiného kraje a na jiný právní subjekt a jaký mám zvolit postup? Obě NZZ již fungují s veškerými náležitostmi a já jsem jediný společník obou firem.

Nejprve je třeba upřesnit pojmy a právní vztahy. Ze zadání dovozuji, že tazatel je společníkem dvou různých s.r.o., které jsou obě registrovány jako poskytovatelé zdravotních služeb v oblasti ortopedie, nazvěme je třeba společnost A a společnost B. Společnost A je smluvní poskytovatel všech zdravotních pojišťoven. Pro přesnost, společnost A nemá u pojišťoven "úvazek" (pojišťovny nejsou žádnými "zaměstnavateli ordinací či lékařů v nich pracujících"), ale má s každou z pojišťoven uzavřenou obchodněprávní smlouvu o poskytování a úhradě zdravotních služeb, přičemž v příloze smlouvy má uveden rozsah činnosti odpovídající jednomu úvazku a místo, kde je ordinace provozována. Společnost B je v jiném kraji a smlouvy s pojišťovnami uzavřené nemá. Možná řešení jsou následující:

1. Pokusit se zasmluvnit B, s.r.o. v novém kraji. Půjde o nový právní vztah, při jehož vzniku je irelevantní, že daný lékař vlastní ještě A, s.r.o. v jiném kraji a že si u ní poníží rozsah činnosti. Společnost B, s.r.o. jako nový poskytovatel bude muset vyvolat výběrové řízení dle § 46 a násl. zákona 48/1997 Sb., jehož účastníky jsou zástupce kraje, komory, odborné společnosti a pojišťovny. Pokud společnost B, s.r.o. nebude doporučena, smlouva ze zákona nemůže být uzavřena; pokud ve výběrovém řízení doporučena bude, potom pojišťovna může, ale nemusí smlouvu uzavřít (což poněkud popírá smysl výběrového řízení, ale skutečně tomu tak je, srv. § 52 odst. 2 zákona). Po úspěchu ve výběrovém řízení na Kraji tedy nastává fáze 2, jednání s pojišťovnou. Pojišťovna bude patrně tazatele odmítat buď bez uvedení důvodu, nebo s obvyklým tvrzením, že je péče v daném kraji již zabezpečena dostatečně stávajícími poskytovateli. Poskytovatel může zkusit tvrdit, že péče v kraji zajištěna není (např. s odkazem na nařízení 307/2012 Sb. o časové a místní dostupnosti, nebo srovnáním s jinými kraji či Prahou). Nebo může zkusit tvrdit, že pojišťovna je veřejný zadavatel (srv. např. rozsudek ESD C-300/07) a musí, zjednodušeně řečeno, novému poskytovateli umožnit zasoutěžit si se stávajícími poskyvateli o místo ve smluvní síti na základě ceny a kvality služeb. Jednání buďto povede ke shodě, nebo je možno vést po této linii soudní spor. Ten je sice poměrně obtížný, ale dle frekvence dotazů jej recentně zvažuje více poskytovatelů, neboť reálná šance na transparentnější úpravu tvorby sítě novelou zákona je v nedohlednu a soudní judikatura tak zůstává jediným řešením.
2. Pokusit se rozšířit činnost A, s.r.o. do nového kraje. Toto řešení bych obecně preferoval. Zaprvé, dojednat rozšíření smlouvy stávající společnosti o novou ordinaci by v praxi mohlo být o něco snazší, zejména zůstává-li personální rozsah nezvětšen. Zákon by při korektním čtení patrně vyžadoval konání výběrového řízení v novém kraji: § 46 odst. 2 písm. d) stanoví, že "výběrové řízení se nekoná...při uzavírání nové smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb, pokud se jedná o smluvní vztah se stejným subjektem a současně nedochází k rozšíření rozsahu poskytovaných hrazených služeb", přičemž místní rozsah zde nepochybně rozšířen je, odborný a personální rozsah nikoliv; na toto téma však existují určité precedenty ze situací, kdy společnosti provozující řetězec ordinací skupovaly nové praxe a rozšiřovaly se o ně své vlastní smlouvy. V každém případě, prediktorem úspěchu je i u této varianty jednání s pojišťovnou, které když selže, byl by postup soudního přezkumu shodný jako u varianty se zasmluvněním společnosti B. V případě úspěšného zasmluvnění A, s.r.o. by bylo možno "nepoužitou" společnost B, s.r.o. buďto po převedení majetkové podstaty na A, s.r.o. zrušit a ušetřit na administrativních náklady, nebo společnost B využívat pro "nadstandardní" služby přímo platícím pacientům.

Obě řešení vyžadují určité odborné znalosti, aby se výsledek podařil a dával smysl právně, daňově i účetně. Pokud by se tazatel cítil být především ortopédem a pouze druhotně podnikatelem, doporučil bych mu zjednat si pro tento projekt profesionální pomoc.

Zdroj: PwC Legal